ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1092.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 1092/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému R. Č. , za účasti zástavního věřitele Sparkasse Haugdorf , se sídlem 2054 Haugdorf, Hauptplatz 1, Rakouská republika, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Jana Palacha 954/4, pro 97 494,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. Nc 4772/2005, u soudní exekutorky JUDr. Ivany Kozákové, Exekutorský úřad Třebíč, pod sp. zn. 042 EX 1967/05, o dovolání zástavního věřuitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2012, č. j. 26 Co 178/2012-76, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Soudní exekutorka usnesením ze dne 28. 3. 2012, č. j. 042 EX 1967/05-68, rozhodla, že z rozdělované podstaty ve výši 80 092,10 Kč se uspokojují přihlášené pohledávky v tomto pořadí a výši:
1. Pohledávka soudní exekutorky Ivany Kozákové na nákladech exekučního řízení ve výši 12 641,- Kč,
2. Pohledávka oprávněné na částečnou úhradu ve výši 67 451,10 Kč.
Tím je rozdělovaná podstata vyčerpána. Soudní exekutorka ve smyslu §337c o. s. ř. zařadila do první skupiny svoji pohledávku – náklady probíhající exekuce, do druhé skupiny podle ní nenáležela žádná pohledávka. Do třetí skupiny náleží pohledávka oprávněné, k jejímuž uspokojení byla exekuce nařízena, jejíž zůstatek ke dni rozvrhu činil 81 185,-Kč a jejíž pořadí je dáno dnem podání návrhu na nařízení exekuce soudu, tj. 9. 3. 2005. Po odečtení nákladů exekuce zůstalo k hotovému vyplacení 67 451,10 Kč. Ostatní pohledávky oprávněné, ohledně nichž jsou u téže soudní exekutorky vedena exekuční řízení, a které také náležejí do třetí skupiny, mají horší pořadí. Pokud jde o pohledávku Sparkasse Haugsdorf, jež je zajištěna zástavním právem na nemovitostech, a to na základě zástavní smlouvy ze dne 24. 8. 2007, a jež náleží také do třetí skupiny, je její pořadí dáno dnem vzniku zástavního práva, tj. 29. 8. 2007. Proto stejně jako ostatní pohledávky třetí skupiny a pohledávky náležející do páté a šesté skupiny, nemohla být uspokojena.
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudní exekutorky tak, že se z rozdělované podstaty uspokojují pohledávky v tomto pořadí a výši:
1. Pohledávka oprávněné vyplývající z platebního výměru ze dne 11. 1. 2006, č. 4240401689, k hotovému vyplacení ve výši 32 495,90 Kč,
2. Pohledávka oprávněné vyplývající z platebního výměru ze dne 11. 1. 2006, č. 2140401688, k hotovému vyplacení ve výši 47 740,80 Kč.
Odvolací soud s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení sp. zn. 20 Cdo 1625/2008, ve spojení s obsahem nálezů Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1562/09, sp. zn. IV. ÚS 314/09, a závěry vyjádřenými ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn. 200/2005, podle nichž nárok exekutora na úhradu nákladů exekuce v exekučním řízení vedeném na základě usnesení o nařízení exekuce vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. je zapotřebí při rozvrhu podstaty získané prodejem nemovitostí uspokojit ve skupině uvedené v ustanovení §337 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soud řád (dále též jen „o. s. ř.“), dovodil, že náklady soudní exekutorky nemohou být v první skupině vzhledem k datu zahájení exekučního řízení (9. 3. 2005) uspokojeny. Ty mohou být uspokojeny až poté, co budou uspokojeny ostatní pohledávky této skupiny (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3039/2008).
Dále se odvolací soud zabýval otázkou, v jakém pořadí mají být ostatní pohledávky náležející do třetí skupiny uspokojeny. Dospěl k závěru, že §337c odst. 5 písm. a) o. s. ř. je nutné přiměřeně použít i pro exekuční řízení vedená podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Uvedl, že je třeba však přihlédnout k rozdílným principům, jimiž jsou řízení o výkon rozhodnutí a exekuční řízení ovládána. Je-li v exekučním řízení o tom, jakým způsobem bude exekuce provedena, rozhodováno až následně po jejím nařízení, pro posouzení podmínek, zda lze exekuci tou kterou formou nařídit, je rozhodný až stav , který je dán v době vydání toho kterého exekučního příkazu exekutora. V případě prodeje nemovitostí, resp. spoluvlastnického podílu (jako v souzené věci) je nezbytné, aby povinný byl jejím vlastníkem či spoluvlastníkem ke dni vydání exekučního příkazu o provedení exekuce tímto způsobem. Je nevýznamné, zda jejím vlastníkem či spoluvlastníkem byl v době zahájení exekučního řízení. Ustanovení §337 odst. 5 písm. a) o. s. ř. je nutno pro účely exekučního řízení vykládat tak, že pro pořadí uspokojení pohledávky oprávněného je rozhodující okamžik zahájení exekučního řízení (v souzené věci 9. 3. 2005). Tento závěr koresponduje i s judikaturou Nejvyššího soudu - usnesení sp. zn. 20 Cdo 4217/2008, dle něhož od data zahájení exekučního řízení se odvíjí pořadí upokojení pohledávky oprávněné v případě vedení exekuce některými z uvedených forem, mimo jiné formou prodeje nemovitosti (spoluvlastnického podílu na nich). Jestliže ve vztahu k pohledávce Sparkasse Haugsdorf nastaly účinky vkladu zástavního práva na nemovitosti až 29. 8. 2007, mají pohledávky oprávněné, k jejichž vymožení byla exekuce nařízena, lepší pořadí. Z těchto pohledávek oprávněné přísluší při rozvrhu uspokojit pohledávku z platebního výměru č. 4240401688 a č. 2140401688.
Dovolatel v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Podle jeho názoru celé řešení problému tkví v interpretaci §69 zákona č. 120/2001 Sb., konkrétně pak určení rozsahu „přiměřeného použití“ o. s. ř. Toto spojení nechává soudním exekutorům velkou diskreci, přitom je však potřeba ctít a zachovávat podstatu a účel jednotlivých aplikovaných institutů. V souzené věci je podle dovolatele zřejmé, „že účinky nařízení exekuce, tj. podání návrhu na nařízení exekuce oprávněnou dne 10. 3. 2006, generální inhibitorium spojené s usnesením o nařízení exekuce (č. j. 20 Nc 4579/2006-3) se nemohly týkat spoluvlastnického podílu nabytého na předmětných nemovitostech v kat. území Tasovice nad Dyjí, neboť povinný nebyl jejich vlastníkem, resp. podílovým spoluvlastníkem ke dni, ke kterému tyto účinky nastupují“. Dovolatel je přesvědčen, „že dochází k hrubému nesouladu hmotného a procesního práva, kdy dle hmotného práva je zástavnímu věřiteli deklarováno prioritní postavení při vymáhání a uspokojení jeho pohledávky, na druhé straně mu je však procesními předpisy takováto ochrana v nastalé věci odpírána. Soudy by se neměly řídit striktně a pouze formálním výkladem zněním zákona, ale měly by brát v úvahu i materiální hledisko případu a zachovávat tím vždy jak smysl a účel jednotlivých ustanovení zákona, tak i smysl a účel samotného práva a jeho nástrojů. Napadená rozhodnutí popírají smysl institutu zástavního práva, jakožto ochranu zástavního věřitele a jeho jistotu, že jeho pohledávka případně bude uspokojena z prodeje zástavy“. Současně „takováto rozhodnutí vytváření prostor pro situace, kdy zástavní právo zřízené k nemovitosti, kterou v budoucnu nabude do svého vlastnictví osoba, jejíž majetek je postižen exekucí, postrádá pro zástavního věřitele významu, neboť jej vždy „předběhne“ předností uspokojení pohledávky oprávněného v dříve zahájené exekuci proti povinnému coby novému nabyvateli. Zástavní věřitel tuto situaci nemůže nijak předvídat“. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a o věci rozhodl sám, popř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že nesouhlasí s dovolatelem v tom, že byl obezřetný při poskytování úvěru. Obecně lze považovat za lehkovážné poskytnout úvěr osobě, jež má vykonatelné pohledávky na pojistném nebo na daních a nemá trvalý zdroj příjmů. Dále uvedla, že uváděný argument, že zástavní věřitel bude „předběhnut“ tím, že nemovitost bude převedena na třetí osobu, proti které je vedena exekuce, je řešitelný obecnými ustanoveními práva (§39, §42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění /dále též jen obč. zák./ apod.). Navrhla, aby dovolací soud dovolání zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu jev souladu s judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II, Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání - přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady z obsahu spisu nevyplývají.
Právní posouzení je ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §69 zákona č. 120/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí.
Podle §337c odst. 1 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 podle výsledků rozvrhového jednání se z rozdělované podstaty uspokojují postupně podle těchto skupin:
a) pohledávky nákladů řízení vzniklých státu v souvislosti s prováděním dražby, nové dražby nebo další dražby, b) pohledávky z hypotečních úvěrů nebo části těchto pohledávek sloužící ke krytí jmenovité hodnoty hypotečních zástavních listů, c) pohledávka oprávněného, pohledávka toho, kdo do řízení přistoupil jako další oprávněný, pohledávky zajištěné zástavním právem a náhrada za věcná břemena nebo nájemní práva s výjimkou těch, o nichž bylo rozhodnuto, že prodejem nemovitosti v dražbě nezaniknou [§336a odst. 1 písm. c)], d) pohledávky nedoplatků výživného, e) pohledávky daní a poplatků, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pokud nebyly uspokojeny podle písmena c), f) ostatní pohledávky.
Podle §337c odst. 2 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, nelze-li plně uspokojit všechny pohledávky, uspokojí se podle pořadí; pohledávky patřící do téže skupiny, které mají stejné pořadí, se uspokojí poměrně.
Podle §337c odst. 5 o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, pro pořadí je rozhodující a) u pohledávky oprávněného den, kdy k soudu výkonu došel jeho návrh na nařízení výkonu rozhodnutí, b) u pohledávky toho, jenž do řízení přistoupil jako další oprávněný, den, který se považuje za přistoupení k řízení, c) u přihlášené pohledávky den, kdy k soudu došla přihláška, d) u pohledávky zajištěné zástavním právem den vzniku zástavního práva, e) u náhrad za věcná břemena den vzniku věcného břemene, f) u náhrad za nájemní práva den vzniku nájemního práva. Pořadí pohledávky se stanoví podle toho hlediska, které je pro ni výhodnější.
V souzené věci bylo exekuční řízení zahájeno 9. 3. 2005. Usnesení Okresního soudu ze dne 20. 6. 2005, č. j. Nc 4772/2005-6, jímž byla exekuce nařízena, nabylo právní moci 22. 3. 2006. Exekučním příkazem ze dne 21. 9. 2009, č. j. 042 Ex 1967/05-28, rozhodla soudní exekutorka o provedení exekuce prodejem nemovitostí povinného zapsaných na listu vlastnictví č. 1068 pro obec T., kat. území T., u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, kat. pracoviště Znojmo, a to spoluvlastnického podílu v rozsahu ideální jedné poloviny k budově na pozemku a pozemku. Zástavní věřitel Sparkasse Haugsdorg uzavřel dne 24. 8. 2007 se čtyřmi spoluvlastníky popsaných nemovitostí zástavní smlouvu k zajištění pohledávky ve výši 14 800,- EUR za dlužníky R. Č. a J. K. Právní účinky vkladu nastaly 29. 8. 2007. R. Č. a J. K. nabyly nemovitosti do spoluvlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 24. 8. 2007, právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly k 3. 9. 2007.
Exekuční řízení se od vykonávacího řízení podle občanského soudního řádu liší tím, že po nařízení exekuce (podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012) rozhoduje o způsobu provedení exekuce soudní exekutor. Exekucí může postihnout majetek, který povinný vlastnil po nařízení exekuce, stejně jako i majetek, který nabyl později (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20 Cdo 1813/2006, ze dne 11. ledna 207). V případě postižení nemovitosti exekutor při jejím prodeji postupuje přiměřeně podle ustanovení občanského soudního řádu, upravující výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí. Znamená to, že tento předpis se použije tak, aby respektoval zvláštnosti exekučního řízení. Pokud jde o způsob rozdělení rozdělované podstaty, je třeba se jednoznačně řídit §337c o. s. ř., a u pohledávek stejné skupiny pak pořadím podle odstavce 5 téhož ustanovení i v případě, že povinný nabyl spoluvlastnický podíl k nemovitostem po zahájení exekuce na jeho majetek. Proto pro pořadí pohledávky oprávněné je rozhodný den, kdy bylo exekuční řízení zahájeno (doručením návrhu na nařízení exekuce soudu, tj. 9. 3. 2005) a pro pořadí přihlášeného věřitele Sparkasse Haugsdorf den vzniku zástavního práva na předmětných nemovitostech (29. 8. 2007). Argumentace zástavního věřitele směřující k ochraně jeho majetkového práva ze zajištění (pohledávky z úvěru vůči povinnému), proto nemůže obstát. Protože odvolací soud rozvrhl rozdělovanou podstatu podle tohoto právního závěru, je jeho rozhodnutí správné.
S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že dovolateli se prostřednictvím uplatněných důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 části věty před středníkem, odst. 6 o. s. ř. zamítl.
Protože tímto rozhodnutím se exekuční řízení končí, rozhodl dovolací soud o nákladech dovolacího řízení. Oprávněná měla v dovolacím řízení úspěch, a proto by měla podle §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. na jejich náhradu právo; oprávněné však prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok shora uvedený.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu