ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1156.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 1156/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného REAL ESTATE AGENCY 001, s.r.o. , se sídlem v Otrokovicích, Jungmannova 1236, identifikační číslo osoby 255 76 615, proti povinnému M. K. , zastoupenému opatrovníkem Městem Prostějov, právně zastoupenému Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní nám. 365/7, pro 45.311,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 15 Nc 6257/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2012, č. j. 12 Co 152/2012 - 65, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. října 2012, č. j. 12 Co 152/2012 - 65, a usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 22. listopadu 2011, č. j. 15 Nc 6257/2006 -53, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Prostějově k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Povinný, zastoupený opatrovníkem Městem Prostějov jako zákonným zástupcem, právně zastoupený na základě plné moci ze dne 13. 9. 2010 advokátem Mgr. Tomášem Greplem, podal dne 7. 3. 2011 u soudu prvního stupně návrh na zastavení exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 23. 10. 2006, č. j. 15 Nc 6257/2006 - 8, podle rozhodčího nálezu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. Ku-83-30/2006-12, k uspokojení pohledávky právní předchůdkyně oprávněné ve výši 45.311,- Kč s příslušenstvím, pro náhradu nákladů rozhodčího řízení ve výši 1.600,- Kč a pro náklady oprávněného a náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Návrh odůvodnil - s poukazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 33 Cm 13/2009 - tím, že rozhodčí nález je nicotným právním aktem z důvodu, že rozhodčí doložka není ve spotřebitelských smlouvách přípustná, resp. není platná (v jeho případě šlo o formulářovou smlouvu o revolvingovém úvěru č. 81631, kterou dne 30. 3. 2005 uzavřel s právním předchůdcem oprávněného Profireal, a.s., jež obsahovala rozhodčí doložku), a dále tím, že v insolvenčním řízení bylo zjištěno, že v době uzavírání smlouvy o půjčce byl stižen duševní chorobou. Dále povinný odkázal na rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2008, č. j. 35 Nc 1602/2008 - 41, pravomocný dne 4. 9. 2008, jímž byl pro vážnou duševní chorobu, která není pouze přechodného rázu, zbaven způsobilosti k právním úkonům, na usnesení téhož soudu ze dne 10. 3. 2009, pravomocné dne 20. 9. 2010, jímž mu bylo opatrovníkem ustanoveno Statutární město Prostějov, a dále na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 20011, č. j. KSBR 28 INS 1081/2008, 3 VSOL 285/2010 - B - 133, vydané v jeho insolvenční věci.
Okresní soud v Prostějově usnesením ze dne 22. 11. 2011, č. j. 15 Nc 6257/2006 - 53, návrh povinného (nesprávně uvedeno návrh opatrovníka povinného) na zastavení exekuce zamítl. Vyšel z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 29. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2668/2004, ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1152/2005), podle níž soud v exekučním řízení již není oprávněn přezkoumávat správnost exekučního titulu, což platí i pro případ, že tímto titulem je rozhodčí nález. Taktéž dovodil, že v exekučním řízení - z hlediska posouzení vykonatelnosti titulu - je právně irelevantní okolnost, zda v době nalézacího řízení byl povinný jako jeho účastník stižen duševní poruchou, pro kterou nemohl v řízení jednat, případně, zda mu měl soud ustanovit opatrovníka (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5102/2008, a dále např. usnesení téhož soudu ze dne 8. srpna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1558/2006, v němž zdůraznil, že stěžejním principem exekučního řízení je zásada, podle níž věcná správnost vykonávaného rozhodnutí nemůže být „jakkoli, tedy ani nepřímo prostřednictvím výtky vad nalézacího řízení“ v řízení exekučním zpochybněna, jelikož opačný závěr by ve svém důsledku vedl k narušení právní jistoty osob vycházejících v dobré víře z věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí; kromě toho k nápravě vad nalézacího řízení mohou sloužit pouze zákonem stanové příslušné jiné procesní prostředky nežli námitky uplatňované v rámci exekuce).
Krajský soud v Brně k odvolání povinného (v němž uplatnil totožnou argumentaci jako v návrhu na zastavení exekuce) usnesením ze dne 24. října 2012, č. j. 12 Co 152/2012 - 65, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. K námitce neplatnosti rozhodčí doložky, resp. rozhodčí smlouvy poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž v případě, kdy rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně, byla pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena a obrana žalovaného by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu [§31 písm. b) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů]. Z tohoto závěru dovodil, že byla-li v dané věci zpochybněna právě platnost rozhodčí doložky, resp. smlouvy, byla tak v konečném důsledku zpochybněna věcná správnost rozhodčího nálezu, a tedy okolnost zcela irelevantní v exekučním řízení. To stejné pak platí i z hlediska výhrad povinného směřujících k tomu, že nemohl s ohledem na svůj zdravotní stav samostatně v rozhodčím řízení jednat. Odvolací soud se proto ztotožnil se zamítavým rozhodnutím soudu prvního stupně, neboť „skutečnosti, o něž byl návrh na zastavení exekuce opřen, nemohou vést k jejímu zastavení ze žádného z důvodů uvedených v §268 odst. 1 písm. a) až g) o. s. ř., a ani z důvodů, na něž jinak pamatuje §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“. Uzavřel, že „námitky povinného proti nařízené exekuci ( neplatnost rozhodčí doložky a překážky na jeho straně bránící, aby mohl v rozhodčím řízení samostatně jednat se všemi procesními důsledky z toho vyplývajícími ) mají svoje opodstatnění toliko v rámci nalézacího řízení ( rozhodčí řízení a případně tzv. přezkumné řízení dle ust. §31 až §35 výše cit. zák. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů ). Je tedy na povinném, zda taková obrana bude uplatněna, přičemž jedině v případě jejího úspěšného uplatnění může mít takový postup dopad i na předmětnou exekuci“.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §37 odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, „popř. z důvodu“, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Dovolatel opětovně poukazuje na to, že pravomocným rozsudkem soudu byl zbaven způsobilosti k právním úkonům a že mu opatrovníkem bylo ustanoveno Statutární město Prostějov. Nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že „dospěl-li exekuční soud k závěru o jeho nepříznivém duševním stavu, který vylučoval jeho procesní způsobilost v exekučním řízení“, měl exekuční soud postupovat podle §35 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona o rozhodčím řízení, tedy exekuční řízení přerušit a vyzvat ho k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu; pokud tak neučinil, je to v rozporu se zákonem. Jestliže odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, posoudil věc po právní stránce nesprávně, „popřípadě řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu, poukázal na to, že exekuční titul byl vydán o dva roky dříve, než byl povinný zbaven způsobilosti k právním úkonům, a navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně zamítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 - dále jen „o. s. ř.“ - (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7 části první zákona č. 404/2012 Sb.). Dospěl k závěru, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 a s §130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. je přípustné, neboť má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. pro řešení právní otázky, kterou dovolací soud dosud neřešil, a to, zda v případě, kdy povinný podal návrh na zastavení exekuce (též) z důvodu, že „v pravomocně skončeném insolvenčním řízení bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy o půjčce byl stižen duševní chorobou“, a následně byl pravomocným rozsudkem soudu zbaven způsobilosti k právním úkonům, je takový návrh možno posoudit podle ustanovení §35 odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. 3. 2012 - dále jen „zákon o rozhodčím řízení“, (jehož použití odvolací soud vyloučil), či nikoliv.
Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je důvodné.
Právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V posuzované věci je exekučním titulem, podle kterého byla exekuce nařízena, rozhodčí nález ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. Ku-83-30/2006-12, vydaný rozhodcem JUDr. Josefem Kunáškem, jímž žalobní nárok žalující strany Profireal, a.s., IČ 61860069, vyplývající z požadované úhrady částky ve výši 47.147,- Kč s příslušenstvím, uznal po právu, straně žalované (povinnému) uložil povinnost zaplatit straně žalující „částku ve výši 47.147,- Kč a 6 % úrok ode dne 26. 6. 2006 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1.600,- Kč, to vše do tří dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodčího nálezu pod následkem soudního výkonu rozhodnutí“. Tento rozhodčí nález (podle vyznačené doložky) nabyl právní moci dne 14. 8. 2006 a je vykonatelný dnem 15. 8. 2006.
Z obsahu spisu (mimo jiné) vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2008, č. j. 35 Nc 1602/2008 - 41, pravomocným dne 4. 9. 2008, byl povinný zbaven způsobilosti k právním úkonům. Soud v tomto řízení vyšel ze skutkového závěru, že povinný je od 31. 1. 2008 hospitalizován v Psychiatrické léčebně Šternberk, že trpí vážnou duševní chorobou, která není jen přechodného rázu, že diagnosticky se u něj jedná o těžkou organicky podmíněnou poruchu osobnosti, která postihuje jeho orientaci, myšlení, intelekt a paměťové funkce, že povinný není vůbec schopen se o sebe postarat, orientovat se v běžných životních situacích, že jeho volní a rozpoznávací schopnosti jsou touto duševní poruchou natolik ovlivněny, že není schopen projevovat svou vůli způsobem určitým, srozumitelným a omylu prostým ve všech právních oblastech, že není schopen vstupovat do žádných právních řízení ani hospodařit s penězi a majetkem a že pokud by byl nucen činit tyto úkony sám, bylo by nepochybné riziko ohrožení jeho vlastních zájmů. Dále je ve spise založeno usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 20011, č. j. KSBR 28 INS 1081/2008, 3 VSOL 285/2010 - B - 133, vydané v insolvenční věci povinného jako dlužníka, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2010, č. j. KSBR 28 INS 1081/2008 - 101, o zamítnutí insolvenčního návrhu věřitele Ing. L. V. a návrhu oprávněného, který po vydání usnesení soudu prvního stupně do řízení přistoupil a rovněž proti němu podal odvolání a který mimo jiné podal insolvenční návrh také pro pohledávku vymáhanou v daném exekučním řízení. V průběhu tohoto řízení odvolací soud provedl (mimo jiné) též důkaz listinou - revizním znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ze dne 22. 3. 2010, vypracovaným Psychiatrickou léčebnou v Brně, v němž tento znalecký ústav dospěl k závěru, že v srpnu 2006, kdy povinný uzavřel smlouvy o půjčce, smlouvy o zřízení zástavního práva a učinil další právní úkony, trpěl duševní poruchou (organickou poruchou osobnosti), která jej činila k těmto úkonům neschopným. Soud v insolvenčním řízení uzavřel, že vzhledem k tomuto závěru má vážné pochybnosti o tom, zda dlužník byl s ohledem na jeho zdravotní stav a zjištěnou duševní poruchu schopen v průběhu roku 2006, kdy probíhala rozhodčí řízení, chápat jejich smysl, bránit bez zastoupení svá práva, chápat smysl doručovaných žalob a výzev rozhodců, včetně vydaných rozhodnutí apod.
Nejvyšší soud akceptuje (stejně jako ve svém dřívějším usnesení ze dne 30. října 2009, sp. zn. 33 Cdo 2675/2007) závěr přijatý v usnesení Ústavního soudu ze dne 15. července 2002, sp. zn. IV. ÚS 174/02, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, že „v rozhodčím řízení rozhodce nenalézá právo, ale tvoří závazkový vztah v zastoupení stran, přičemž jeho moc není delegována svrchovanou mocí státu, ale pochází od soukromé vlastní moci stran určovat si svůj osud“. Dále Nejvyšší soud poukazuje na závěr, k němuž Ústavní soud dospěl v nálezu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 3227/07, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu s touto právní větou: „Rozsah kontrolní funkce obecných soudů ve vztahu k rozhodčímu řízení musí být pečlivě vyvážen tak, aby na jedné straně nebylo popřeno pravidlo, že i v řízení před rozhodci má být poskytována právní ochrana, a na straně druhé, aby tím nebyly setřeny výhody rozhodčího řízení, a tak i jeho praktická využitelnost. Řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem proto nemůže být nikdy koncipováno obdobně jako opravná řízení v rámci civilního řízení soudního, natož řádná opravná řízení. Kontrolní funkce soudů nezahrnuje přezkum věcné správnosti rozhodčího nálezu (rozpor s hmotným právem), neboť by se tím z řízení o zrušení rozhodčího nálezu stávalo kvazi odvolací řízení. Kontrola se proto může zaměřovat pouze na posouzení stěžejních otázek procesní povahy, např. zda rozhodčí řízení vůbec mohlo proběhnout, zda v něm nebyla popřena některá významná procesní práva stran, popř. zda rozhodčí nález sám netrpí vadami procedurálního rázu“ .
Vycházeje ze závěrů uvedených v citovaných rozhodnutích Ústavního soudu Nejvyšší soud nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, jenž povinný v dovolání napadl, a to právě s ohledem na skutečnosti, které v návrhu na zastavení exekuce tvrdil (a dokládal je právě shora citovanými rozhodnutími soudů) a které by mohly představovat porušení jeho procesních práv, a to nejen v řízení nalézacím (rozhodčím), ale i v řízení o nařízení exekuce. Odvolací soud totiž nevycházel dostatečně z právní úpravy zakotvené v §35 odst. 1 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, byť povinný toto ustanovení v návrhu na zastavení exekuce výslovně necitoval ani na něj neodkázal. Je ovšem věcí soudu, aby v případě, že exekučním titulem je rozhodčí nález, posoudil, zda povinný se domáhá zastavení exekuce z důvodů uvedených v občanském soudním řádu či podle ustanovení zákona o rozhodčím řízení, a o jaký důvod se jedná (může jednat); v §35 zákona o rozhodčím řízení jsou totiž upraveny zvláštní důvody zastavení exekuce.
Podle §35 odst. 1 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, i když nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu soudem, může strana, proti níž byl soudem nařízen výkon rozhodčího nálezu, podat návrh na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí kromě důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (pod čarou odkaz na §268 o. s. ř.) i tehdy, jestliže strana, která musí mít zákonného zástupce, nebyla v řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno.
Podle odstavce 2 tohoto ustanovení, je-li podán návrh podle odstavce 1, soud provádějící výkon rozhodčího nálezu řízení o výkon rozhodnutí přeruší a uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkon rozhodčího nálezu. Je-li rozhodčí nález zrušen, mohou pak strany postupovat obdobně podle §34 (odstavec 3).
Z ustanovení §35 odst. 1 písm. b) zákona o rozhodčím řízení vyplývá, že doplňuje ustanovení §268 o. s. ř. o možnost zastavit řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) z důvodu, že strana, která musela mít zákonného zástupce, nebyla v rozhodčím řízení takovým zástupcem zastoupena a její jednání nebylo ani dodatečně schváleno. Jedná se tedy o nedostatek procesní způsobilosti, který navazuje na nedostatek způsobilosti hmotněprávní. Soudu výkonu rozhodnutí (exekučnímu soudu) pro takový případ ustanovení §35 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení ukládá, aby poté, co mu byl doručen návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), vykonávací (exekuční) řízení přerušil.
Podle §254 odst. 2 o. s. ř. sice při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí tohoto zákona, při postupu podle §35 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení se však jedná o přerušení na základě jiného zákona. Současně soud uloží povinnému, aby do 30 dnů podal u příslušného soudu návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Není-li v této lhůtě návrh podán, pokračuje soud v řízení o výkonu rozhodnutí rozhodčího nálezu.
Ačkoliv tedy povinný v návrhu na zastavení exekuce výslovně necitoval §35 odst. 1 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, ani na něj neodkázal, bylo podle názoru dovolacího soudu třeba tento návrh v uvedeném směru (podle jeho obsahu - §41 odst. 2 o. s. ř.) dle tohoto ustanovení posoudit, a to právě s ohledem na povinným tvrzené skutečnosti i na citovaná rozhodnutí, na něž odkázal a jež v době rozhodování soudů obou stupňů byla součástí spisu. Soud prvního stupně tedy projednávanou věc neposoudil po právní stránce správně, jestliže na ni neaplikoval §35 odst. 1 písm. b) zákona o rozhodčím řízení, a stejně tak i krajský soud, jestliže toto pochybení v odvolacím řízení nenapravil tím, že jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu