ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1230.2012.1
sp. zn. 20 Cdo 1230/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné FOCUS – METAL, s. r. o. , se sídlem ve Valašském Meziříčí, Jiráskova 399/11, identifikační číslo osoby 62303414, zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, proti povinné Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s ., se sídlem v Jablonném nad Orlicí, Slezská 350, identifikační číslo osoby 48173398, zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo nám. 737, pro 547 114,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 Nc 6425/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. prosince 2011, č. j. 19 Co 447/2009-181, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. prosince 2011, č. j. 19 Co 447/2009-181, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 15. září 2009, č. j. 0 Nc 6425/2008-86, ve výroku, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, a v závislém výroku o nákladech řízení, se ruší a věc se vrací v tomto rozsahu okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze dne 15. září 2009, č. j. 0 Nc 6425/2008-86, zamítl návrh oprávněné na pokračování v exekuci (výrok I.), zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že podmínky pro odklad exekuce (§266 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) dosud trvají a že v řízení bude pokračováno po právní moci rozhodnutí Okresního soudu v Novém Jičíně o zrušení exekučního titulu (rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Mgr. M. M. 14. února 2008, sp. zn. RN 10/2007); řízení o zrušení rozhodčího nálezu však bylo podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného Policií České republiky, Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality, službou kriminální policie a vyšetřování, expoziturou Ostrava pod č. j. OKFK-311-597-2008-29. Návrh povinné na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ve spojení s §52 exekučního řádu (odůvodněný zejména tím, že rozhodčí nález vydala osoba, která k tomu neměla pravomoc, jelikož mezi účastníky nebyla uzavřena rozhodčí smlouva, z níž by bylo možné dovodit dohodu smluvních stran o tom, že vymezené majetkové spory budou řešeny v rozhodčím řízení, a o pravidlech určení rozhodce, a že strany učinily dne 18. prosince 2006 jen zápis z jednání, který neobsahuje náležitosti podle §3 zákona o rozhodčím řízení) okresní soud taktéž zamítl, a to s odůvodněním, že oprávněná disponuje pravomocným rozhodčím nálezem, který je v souladu s §40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu exekučním titulem, splňuje náležitosti titulu po stránce materiální i formální a je vykonatelný. Podle jeho názoru nepřísluší exekučnímu soudu hodnotit otázku platnosti rozhodčí doložky, na základě níž byl rozhodčí nález vydán; tato otázka bude řešena v řízení o zrušení tohoto nálezu, které dosud nebylo skončeno (a je vedeno u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 337/2008).
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil . Předchozí rozhodnutí odvolacího soudu v této věci (usnesení ze dne 21. prosince 2009, č. j. 19 Co 447/2009 – 107, jímž krajský soud usnesení okresního soudu k odvolání obou účastníků potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení), bylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. srpna 2011, č. j. 20 Cdo 1854/2010-139, a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ve zrušujícím rozhodnutí s poukazem na §2 odst. 1 a §3 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „zákon č. 216/1994 Sb.), dovodil, že „podmínkou toho, aby majetkový spor mezi účastníky byl vyňat z pravomoci soudů a mohl být rozhodnut v rozhodčím řízení, je existence rozhodčí smlouvy. Není-li rozhodčí smlouva uzavřena, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, uveřejněné pod číslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně. V takovém případě by pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla; obrana žalovaného by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006)“. Dále Nejvyšší soud poukázal na to, že povinná (dovolatelka) „již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně … namítá neexistenci rozhodčí smlouvy, z níž dovozuje nedostatek pravomoci rozhodce vydat rozhodčí nález. Nedostatek pravomoci je přitom důvodem k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popř. byla-li již pravomocně nařízena, je dán důvod k jejímu zastavení“. Uzavřel, že „dospěl-li odvolací soud k závěru, že není oprávněn přezkoumat, zda účastníci uzavřeli rozhodčí doložku, a přezkum této otázky ztotožnil s posouzením platnosti rozhodčí smlouvy a zákazu přezkumu věcné správnosti exekučního titulu (včetně postupu orgánu v nalézacím řízení), a na základě toho dovodil, že důvod k zastavení exekuce není dán, je jeho právní závěr nesprávný“.
Krajský soud v dalším řízení - vázán právním názorem vysloveným ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu - provedl dokazování k otázce pravomoci rozhodce Mgr. M. M. vydat předmětný rozhodčí nález. Ze spisu tohoto rozhodce zjistil, že dne 18. prosince 2006 byl sepsán zápis z jednání účastníků, v němž se uvádí pod bodem 1), že řešili problematiku nedořešeného vzájemného právního vztahu daného vlastnictvím pozemků společnosti FOCUS – METAL s. r. o. v obci Svatý Jiří a v obci Horní Černá (správně má znít „Horní Čermná“), na kterých se nachází stavby a zařízení společnosti Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí a. s., která tyto pozemky užívá, pod bodem 2), že „účastníci se vzájemně dohodli, že povedou nadále jednání smírnou cestou tak, aby došlo ke shodě stran ve výši nájemného…“, pod bodem 3), že „strany budou preferovat řešení vztahu podle bodu 1) smírnou cestou, a dohodli se, že v případě sporu tento nepovedou soudní cestou, nýbrž v zájmu snížení nákladů případným rozhodčím řízením, kde případný žalobce určí rozhodce“ , a pod bodem 4), že „další jednání si strany stanovily realizovat do 15. 3. 2007“. Dále z obsahu uvedeného spisu vyplývá, že 16. července 2007 podala oprávněná proti povinné zápůrčí žalobu, kterou podáním ze dne 8. srpna 2007 změnila tak, že se z titulu bezdůvodného obohacení domáhá zaplacení částky 7.688.342,- Kč a z titulu náhrady škody (ušlého zisku) částky 144.015.139,- Kč. Z rozhodčího nálezu jmenovaného rozhodce ze dne 14. února 2008, sp. zn. RN 10/2007, ve znění usnesení ze dne 14. února 2008, sp. zn. RN 10/2007, a usnesení ze dne 31. března 2008, sp. zn. RN 10/2007, krajský soud zjistil, že zápůrčí žalobě a žalobě o zaplacení celkové částky 151.703.481,- Kč bylo vyhověno a povinné bylo uloženo nahradit oprávněné také náklady řízení ve výši 547.114,- Kč, které jsou předmětem této exekuce. Právní moc rozhodčího nálezu byla vyznačena dnem 4. února 2008, vykonatelnost dnem 8. února 2008, právní moc prvního usnesení dnem 8. dubna 2008, vykonatelnost dnem 12. dubna 2008 a právní moc druhého usnesení dnem 25. února 2008 a vykonatelnost dnem 29. února 2008.
Krajský soud v souvislosti s hodnocením provedeného dokazování citoval §2 a 3 zákona č. 216/1994 Sb., přičemž vyslovil názor, že „tento zákon nevylučuje uzavření rozhodčí smlouvy v rámci širšího jednání stran o vzájemných vztazích a že otázku, na jaké vztahy se konkrétně rozhodčí doložka vztahuje, je třeba, není-li uvedeno jinak, vyložit tak, že se vztahuje jak na práva z právních vztahů přímo vznikající, tak i na otázku právní platnosti těchto právních vztahů, jakož i na práva s těmito právy související, a že písemnost jako nezbytná podmínka rozhodčí smlouvy je splněna, je-li obsah dohody zachycen i telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, a tím spíše pak zápisem z jednání, který zachycuje obsah a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly“. Dovodil, že z obsahu zápisu z jednání účastníků ze dne 18. prosince 2006 je nepochybné, že ujednání se týká všech nedořešených vzájemných právních vztahů účastníků souvisejících s vlastnictvím pozemků v zápise uvedených a že strany vyloučily soudní projednání sporů s tím, že rozhodce v takovém případě určí žalobce. Termín „případné rozhodčí řízení“ odvolací soud vyložil v kontextu celého zápisu a uzavřel, že nelze mít pochybnost o tom, že strany se dohodly na preferování řešení vzájemných vztahů smírnou cestou, vyloučily soudní cestu a pro případ sporu se dohodly na jeho řešení v rozhodčím řízení. Pokud by neměly v úmyslu uzavírat rozhodčí doložku, pak by nebylo opodstatněné ujednání o tom, že rozhodce určí v tom kterém sporu vždy žalobce. Dále pak krajský soud uvedl, že „otázka, zda tato dohoda měla všechny náležitosti, které zákon o rozhodčím řízení předpokládá, či nikoli, je otázkou posouzení platnosti této dohody. Neznamená však, že by bylo možno dovodit neexistenci dohody“. Rovněž poukázal na to, že zápis, který rozhodčí doložku obsahuje, je podepsán ředitelem povinné a jednatelem oprávněné. Uzavřel, že na základě dohody, jejíž obsah byl pojat do zápisu z jednání účastníků ze dne 18. prosince 2006, byla dána pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, přičemž obrana povinné v tomto případě může spočívat pouze v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky (tu sice povinná podala, řízení však dosud nebylo skončeno). Důvod k zastavení exekuce proto není dán.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), §238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o. s. ř., povinná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že „právní otázka existence rozhodčí doložky je řešena odvolacími soudy rozdílně“. Namítá rovněž, že „…účastníci nikdy rozhodčí doložku neuzavřeli, nikdy neměli v úmyslu rozhodčí doložku uzavřít a z obsahu zápisu z jednání účastníků z 18. 12. 2006 nelze existenci rozhodčí doložky dovodit.“. Poukazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. prosince 2008, č. j. 10 Co 512/2008-424, jež řešilo skutkově i právně identickou věc téže oprávněné proti společnosti VaK Bruntál a. s. v řízení o nařízení exekuce na základě rozhodčího nálezu totožného rozhodce ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 09/2007, a kterým odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, neboť na základě zápisu z jednání téhož obsahu, jaký posuzoval Krajský soud v Hradci Králové, dospěl k závěru, že tento zápis není způsobilý prokázat existenci rozhodčí smlouvy uzavřené mezi toutéž oprávněnou a povinnou. V odůvodnění svého rozhodnutí Krajský soud v Ostravě uvedl, že rozhodčí smlouva zásadně předpokládá konkrétní dohodu smluvních stran o tom, že vymezené majetkové spory budou řešeny prostřednictvím rozhodčího řízení a o pravidlech určení rozhodce. Termín „případné rozhodčí řízení“ je možno vykládat tak, že strany v budoucnu teprve rozhodčí smlouvu uzavřou, když řádně sjednaná písemná rozhodčí smlouva v řízení doložena nebyla. Neexistence rozhodčí smlouvy zakládá nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu, a proto nelze exekuci na základě takového rozhodčího nálezu nařídit. Ve vztahu k souzené věci ve shodě s právním názorem Krajského soudu v Ostravě je třeba konstatovat, že zmíněný nedostatek pravomoci rozhodce je důvodem pro zastavení pravomocně nařízené exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Poukazuje též na to, že v rozhodčím řízení namítala neexistenci a neplatnost rozhodčí doložky způsobující nedostatek pravomoci rozhodce, přičemž z těchto důvodů podala žalobu na zrušení rozhodčího nálezu. Připomněla, že proti rozhodci Mgr. M. M., jednateli oprávněné Ing. T. K., bývalému jednateli oprávněné J. F. a fiktivnímu zájemci o nájem pozemků M. D. je vedeno v souvislosti s jejich činností v rámci rozhodčího řízení, v němž byl vydán rozhodčí nález (exekuční titul), trestní řízení pro skutek kvalifikovaný jako pokus zvlášť závažného zločinu podvodu podle §21 odst. 1 a §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku formou spolupachatelství, přičemž tato trestní věc, v níž povinná a VaK Bruntál vystupují jako poškozené subjekty, je ve fázi podané obžaloby ke Krajskému soudu v Ostravě. Protože tedy rozhodčí doložka mezi účastníky neexistuje, neboť žádnou neuzavřeli, a protože nebyla dána pravomoc rozhodce vést rozhodčí řízení a vydat rozhodčí nález, dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení krajského soudu v plném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V doplnění dovolání, doručeném soudu prvního stupně dne 21. března 2012, dovolatelka dále poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. 20 Cdo 851/2010, a na usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. února 2013, č. j. 19 Co 689/2012 - 268, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že exekuci zastavil, a to „z důvodu netransparentnosti výběru rozhodce, která zakládá nedostatek pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu“. O týž případ se podle ní jedná i v souzené věci. Dále dovolatelka předložila Nejvyššímu soudu (dosud zřejmě nepravomocný) rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. října 2012, č. j. 54 T 3/2010-7393, jímž krajský soud odsoudil mimo jiné jednatele oprávněné Ing. T. K. a rozhodce Mgr. M. M. za „…zinscenované rozhodčí řízení s předem dohodnutým výsledkem v plném rozsahu vyznívajícím ve prospěch společnosti FOCUS – METAL s. r. o….“ pro pokus trestného činu spočívajícího ve zvlášť závažném zločinu podvodu podle §21 odst. 1, §209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. V dalším podání ze dne 8. 10. 2013 povinná poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, které řeší otázku pravomoci rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, ve vztahu k exekučnímu řízení. Stejně tak zmínila usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2566/12, v jehož odůvodnění Ústavní soud odkázal na nález ze dne 3. 4. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, podle kterého zákon č. 216/1994 Sb. nevylučuje, aby otázka nedostatku pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení. Dále v tomto podání dovolatelka připomněla, „že zápis o jednání z 18. 10. 2006 obsahuje pod bodem 1 definici pozemků, které vůbec nebyly předmětem nedořešeného vzájemného právního vztahu účastníků ani následně rozhodčího řízení, neboť v katastrálním území Horní Černá, obci Horní Černá povinný žádné stavby či zařízení nevlastní ani neprovozuje a pozemky v tomto katastrálním území neužívá, předmětem rozhodčího řízení pak byly sporné vztahy nikoliv mezi vlastníky nemovitostí v katastrálním území a obci Horní Černá, nýbrž v katastrálním území a obci Horní Čermná. I tato skutečnost je pak důvodem pro konstatování, že v daném případě neměl rozhodce pravomoc ve sporu rozhodovat“.
Oprávněná se ve svém písemném vyjádření ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla dovolání povinné jako nedůvodné odmítnout.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009 do 31. prosince 2012 (viz. článek II Přechodných ustanovení, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání povinné je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo dnem 31. prosince 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné), neboť má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.). Ten je dán tím, že Nejvyšší soud (velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia) v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012 (na nějž dovolatelka odkazuje v podání ze dne 8. 10. 2013), dospěl při posouzení právní otázky vztahující se k neplatnosti rozhodčího nálezu v případě, že rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, jenž byl určen odkazem na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, k jinému závěru, než jaký byl dříve vyjádřen v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, či např. v usnesení ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, uveřejněném pod číslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (v nichž zaujal názor, že byla-li rozhodčí smlouva uzavřena, byť neplatně, byla pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena, přičemž obrana spočívá v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu).
Dovolání je důvodné.
Právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.
Podle §52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
V souzené věci je exekučním titulem rozhodčí nález rozhodce Mgr. M. M. ze dne 14. února 2008, sp. zn. RN 10/2007, ve znění usnesení ze dne 14. února 2008, sp. zn. RN 10/2007, a usnesení ze dne 31. března 2008, sp. zn. RN 10/2007.
Z tohoto důvodu je třeba projednávanou věc posuzovat podle právních předpisů v té době účinných, zejména podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 31. března 2012 (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“). Právě otázkou neplatnosti rozhodčího nálezu vydaného podle zák. č. 216/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2012 se velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, (dostupném na www.nsoud.cz ) zabývá.
Nejvyšší soud v tomto usnesení přijal závěr, že „nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, jelikož zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení (přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu - srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 20 Cdo 2227/2011 - takový závěr platí i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal)“.
Tímto právním závěrem se Nejvyšší soud současně odklonil od právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v obecné rovině (bez vztahu k problematice neexistence rozhodčí doložky, řešené v usnesení ze dne 30. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 2857/2006, v usnesení ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3284/2008, uveřejněném pod číslem 83/20011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a řadě dalších rozhodnutí), že „jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně, a že v takovém případě by obrana žalovaného spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu“, a to právě pro případ, „kdy v řízení bylo zjištěno, že rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a jen odkazovala na ´rozhodčí řád´ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a kdy tudíž rozhodčí nález vydal rozhodce, jenž k tomu neměl podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc, jelikož jde právě o takovou relevantní okolnost, pro níž je provedení exekuce nepřípustné“.
Závěr, že účastníci sjednali rozhodčí doložku, učinil odvolací soud na základě zápisu z jednání ze dne 18. 12. 2006. Ačkoliv byl tento závěr dovolatelkou zpochybněn (mimo jiné i odkazem na opačný právní názor Krajského soudu v Ostravě v obdobné věci), nepovažoval dovolací soud za nezbytné se uplatněnými námitkami zabývat.
I kdyby účastníci rozhodčí doložku sjednali, byla by taková doložka s ohledem na právní závěr přijatý v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, absolutně neplatná, neboť z bodu 3) zápisu ze dne 18. 12. 2006 vyplývá, že v případě rozhodčího řízení by rozhodce určil žalobce (strany budou preferovat řešení vztahu podle bodu 1/ smírnou cestou a dohodly se, že v případě sporu tento nepovedou soudní cestou, nýbrž v zájmu snížení nákladů případným rozhodčím řízením, kde případný žalobce určí rozhodce). Pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu by tak nebyla založena a nebyla by dána ani v případě, že by k uzavření rozhodčí doložky nedošlo (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je tak dán.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn, Nejvyšší soud je, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 2, část věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro výrok usnesení soudu prvního stupně, jímž zamítl návrh na zastavení exekuce, zrušil dovolací soud i jeho rozhodnutí v tomto výroku a v závislém výroku o nákladech řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný. V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, včetně dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.
předsedkyně senátu