ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1819.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 1819/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Z. V. , zastoupeného JUDr. Hanou Masaříkovou, advokátkou se sídlem v Hranicích, Masarykovo náměstí 96, proti povinnému Z. K. , zastoupenému JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, pro 150.418,80 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, o udělení příklepu, vedené u soudního exekutora JUDr. Jiřího Trojanovského, Exekutorský úřad Frýdek-Místek, pod sp. zn. 143 EX 00014/09, o dovolání povinného a V. Š., zastoupeného JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. února 2013, č. j. 9 Co 1149/2012 - 141, takto:
Dovolání povinného a V. Š. se o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Jiří Trojanovský, Exekutorský úřad Frýdek-Místek, usnesením ze dne 1. 10. 2012, „sp. zn.“ 143 EX 00014/09 - 123, udělil vydražiteli DITON s.r.o., se sídlem Střítež 100, identifikační číslo osoby 255 57 921, příklep na vydražených nemovitostech v usnesení blíže specifikovaných, a to za nejvyšší podání 1.755.100,- Kč, na které byla započítána vydražitelem složená jistota, a současně stanovil lhůtu jednoho měsíce k zaplacení nejvyššího podání, která počíná „dnem právní moci příklepu“. V odůvodnění tohoto usnesení soudní exekutor uvedl, že dražba nemovitostí, která pobíhala v souladu s §336o o. s. ř. jako elektronická dražba, byla ukončena dne 26. 9. 2012 v 11:35 hod. a že o námitkách povinného proti příklepu, které neshledal důvodnými, rozhodl usnesením vydaným pod č. j. 143 EX 00014/09 - 122, zveřejněným v elektronickém systému dražby dne 1. 10. 2012 v 18:39 hod.
Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným usnesením k odvolání povinného usnesení soudního exekutora potvrdil a současně odmítl podle §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. odvolání V. Š. Odvolací soud vyšel na základě obsahu exekučního spisu (zaznamenaného v elektronické podobě na CD) ze zjištění, že dražební vyhláška ze dne 16. 8. 2012, č. j. 143 EX 00014/09 - 087, jakož i opravné usnesení ze dne 24. 8. 2012, č. j. 143 EX 00014/09 - 095, týkající se této dražební vyhlášky, byly řádně doručeny do datové schránky zástupce povinného - obecného zmocněnce J. Š., kterému povinný udělil plnou moc dne 10. 2. 2011 a kterou povinný odvolal až dne 4. 10. 2012, a že soudní exekutor se s námitkami povinného proti příklepu vypořádal v protokolu o provedení elektronické dražby ze dne 1. 10. 2012 a v usnesení z téhož dne vydaném pod č. j. 143 EX 00014/09 - 122. Dospěl k závěru, že usnesení soudního exekutora, kterým udělil vydražiteli příklep za nejvyšší podání, je věcně správné a že soudní exekutor „při realizaci exekuce prodejem nemovitostí“ povinného postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními exekučního řádu a občanského soudního řádu. K odvolacím námitkám povinného, že o dražebním jednání nebyl soudním exekutorem ani svým zástupcem informován, konstatoval, že tyto skutečnosti nemohou samy o sobě zpochybnit zákonnost a transparentnost elektronické dražby. Subjektivní pochybnosti povinného o tom, zda jej J. Š. řádně zastupoval, podle odvolacího soudu nemohou mít vliv na dané exekuční řízení, když navíc povinný byl i z jiných zdrojů informován o dražbě a v rámci dražby také uplatnil námitky proti příklepu. Ohledně odvolání V. Š. dospěl odvolací soud k závěru, že mu nesvědčí subjektivní legitimace k jeho podání ve smyslu §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť (tvrzená) skutečnost, že jmenovaný má k předmětným nemovitostem nájemní právo, ke dni vydání dražební vyhlášky, tj. ke dni 16. 8. 2012 z obsahu exekučního spisu nevyplývala, soudnímu exekutorovi nebyla známa a že před konáním dražebního jednání ji soudnímu exekutorovi nesdělil ani povinný. Dovodil, že z exekučního řádu ani z občanského soudního řádu nevyplývá povinnost soudu či soudního exekutora vést záměrně pátrání po osobách, které mají k prodávaným nemovitostem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo. I kdyby však jmenovaný k podání odvolání subjektivně oprávněn byl, bylo by třeba jeho odvolání odmítnout (§336k odst. 2 věty druhé o. s. ř.) pro opožděnost, jelikož je k poštovní přepravě podal až dne 19. 10. 2012, ačkoliv 15ti denní lhůta k podání odvolání uplynula dne 11. 10. 2012. Dále odvolací soud vyslovil i pochybnosti o platnosti a účinnosti předložené smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 1. 6. 2011, jelikož v ní není řádně identifikován předmět nájmu a absentuje ujednání o splatnosti nájemného. Konečně pak dodal, že svědčilo-li by V. Š. platné nájemní právo k prodávaným nemovitostem, které by vyšlo najevo v době po prodeji nemovitostí v dražbě, pak v situaci, kdy se nejedná o nájem bytu, šlo by o závadu, která prodejem v dražbě zanikne; osoba oprávněná z této závady, odkázaná se svým právem na rozvrh výtěžku dražby, může podat v případě, že s ní soud či soudní exekutor nejednal a její pohledávka nebyla z tohoto důvodu uspokojena při rozvrhu podstaty, žalobu z „lepšího práva“ (srov. Drápal, Bureš a kolektiv. Občanský soudní řád II. §336a. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 2503 s.).
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinný a V. Š. (jedním podáním) dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci, jehož přípustnost spatřují v řešení otázky, „zda usnesení o udělení příklepu obstojí v případě, kdy k dražené nemovitosti existuje nájemní právo ve prospěch nájemce, jemuž není doručena dražební vyhláška“, která je podle nich soudy rozhodována rozdílně. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že soudní exekutor nemá povinnost „vést záměrné pátrání“ po osobách, jimž svědčí k prodávaným nemovitostem předkupní právo, věcné právo nebo nájemní právo, ani s jeho pochybnostmi o platnosti nájemní smlouvy uzavřené mezi dovolateli dne 1. 6. 2011, neboť ve smlouvě o nájmu nebytových prostor nemusí být sjednána splatnost nájemného (viz §7 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb.); kromě toho se domnívají, že odvolací soud měl V. Š. prominout zmeškání lhůty k podání odvolání. Podle názoru dovolatelů „je na soudním exekutorovi, aby dokázal, že není potřeba doručovat osobám s nájemním právem, resp. že tu takové osoby nejsou“. Dovozují, že opačná situace, kdy soudní exekutor nevyvinul náležité úsilí, aby zjistil existenci nájemního vztahu, nebo neprokázal, že toto úsilí vyvinul, představuje hrubé porušení práv třetích osob, které jsou zákonem chráněny, a že toto porušení zakládá důvod pro zrušení usnesení o udělení příklepu. Poukazují na to, že nájemce měl v nemovitosti povinného „uloženy“ osobní automobily a že soudní exekutor, který si zjišťuje, zda povinný vlastní osobní automobily, si musel být vědom, že tyto automobily jsou ve vlastnictví třetí osoby, která má „nějaký právní titul k užívání předmětné nemovitosti“. S odkazem na odbornou literaturu uvádějí, že soudní exekutor měl povinnost „provést alespoň minimální dostupné šetření vedoucí ke zjištění, zda je nemovitost skutečně zatížena závadou a kdo je osobou oprávněnou z této závady“. Dovolatel V. Š. dále namítá, že jako osoba uvedená v §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu důvodně předpokládal, že se o konání dražebního jednání dozví, a kromě toho měl jako nájemce dražené nemovitosti zájem zúčastnit se dražebního jednání i v postavení zájemce o dražbu. Povinný pak rovněž namítá, že „konání dražebního jednání bylo umožněno díky odejmutí práva odvolatele jednat u soudu (soudního exekutora), resp. jeho zaměstnanců, jelikož mu bylo znemožněno uhradit dluh dobrovolně“; v tomto směru uvádí, že dne 24. 9. 2012 se domáhal schůzky se soudním exekutorem s tím, že na vymáhanou pohledávku hodlal dobrovolně uhradit částku 300.000,- Kč, kterou si půjčil, avšak pracovníci exekutorského úřadu mu sdělili, že s ním bude soudní exekutor komunikovat až dne 27. 9. 2012, tj. den po dražbě. Oba dovolatelé se tak domnívají, že se jedná o takové porušení zákona, které zakládá předpoklad pro změnu usnesení o příklepu tak, že se příklep neuděluje. Navrhli, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř. a poté aby v souladu s §336k odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu změnil usnesení soudního exekutora tak, že příklep vydražiteli na označených nemovitostech se neuděluje.
Oprávněný v písemném vyjádření k dovolání konstatoval, že soudní exekutor prováděl svou činnost v souladu se zákonem, při provádění dražby nedošlo k porušení zákona a že krajský soud věc správně právně posoudil a odvolání V. Š. odmítl. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“), a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 15. února 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora o udělení příklepu, není podle §237 o. s. ř. přípustné, a že dovolání V. Š. není přípustné podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání podle §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a proti kterému je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání podané V. Š. podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, aniž se dále zabýval námitkami, jimiž napadal výrok odvolacího soudu o odmítnutí odvolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Námitka povinného, že se o dražbě dozvěděl prostřednictvím veřejné datové sítě, je nepřípadná, jelikož - jak z obsahu spisu vyplývá a jak zjistil již odvolací soud - dražební vyhláška ze dne 16. 8. 2012, č. j. 143 EX 00014/09 - 87, jakož i opravné usnesení ze dne 24. 8. 2012, č. j. 143 EX 00014/09 - 95, byly řádně doručeny do datové schránky zástupce povinného - obecného zmocněnce J. Š. dne 16. 8. 2012 a dne 24. 8. 2012, přičemž povinný plnou moc mu udělenou dne 10. 2. 2011 odvolal až dne 4. 10. 2012. K jeho námitce, že dne 24. 9. 2012 „se neúspěšně domáhal schůzky“ se soudním exekutorem s tím, že na vymáhanou pohledávku hodlal dobrovolně uhradit částku 300.000,- Kč, je možno jen uvést, že jednak jde o námitku skutkovou, která přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. nezakládá, a navíc o takovou, kterou lze uplatnit jen v řízení o (částečném) zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., nikoliv ve fázi dražby nemovitostí.
Dalšími námitkami povinného v dovolání se dovolací soud zabývat nemohl, jelikož je neuplatňuje za svoji osobu, nýbrž ve prospěch V. Š. [jemuž podle primárního závěru odvolacího soudu nesvědčila subjektivní legitimace k podání odvolání (§336c odst. 1 písm. a) o. s. ř.) proti usnesení soudního exekutora o příklepu na vydražených nemovitostech povinného, a proto jeho odvolání odmítl podle §218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]; jde o takové námitky povinného, které nepřísluší jemu a jež činit nemůže (nehledě již na to, že tyto námitky v odvolání neuplatnil).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora o udělení příklepu na vydražených nemovitostech, není podle §237 o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu