ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1872.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 1872/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněného TROWMART LIMITED , registrační číslo 4115679, se sídlem 15 Stopher House, Webber Street, Londýn SE1 ORE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného Mgr. Karlem Wolfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, proti povinnému L. K. , zastoupenému Mgr. Jindřichem Šimberským, advokátem se sídlem v Praze 5, Hořejší nábřeží 786/21, pro 21.643.292,05 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 9 EXE 153/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. února 2013, č. j. 17 Co 2/2013 - 151, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 24. 9. 2012, č. j. 9 EXE 153/2011 - 125, jímž Okresní soud v Kolíně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 31. 10. 2011, č. j. 9 EXE 153/2011 - 77, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2012, č. j. 17 Co 68/2012 - 94, podle notářského zápisu sepsaného dne 20. 10. 2010 jménem JUDr. Ivany Demutové, notářky, notářským kandidátem Mgr. Ondřejem Demutem pod sp. zn. N 527/2010, NZ 475/2010, se svolením k vykonatelnosti, k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 21.643.292,05 Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny), odůvodněný tvrzením, že notářský zápis není řádným exekučním titulem, neboť neobsahuje veškeré náležitosti dle §71b odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., v platném znění (přesné určení předmětu a doby plnění), v důsledku čehož není materiálně vykonatelný, a že oprávněný nemá na vymáhané plnění (částečně či zcela, pokud jde o příslušenství) podle hmotného práva nárok. Odvolací soud vzal shodně se soudem prvního stupně za prokázané, že předmětný notářský zápis byl sepsán mezi účastníky Družstvem WPB Capital, spotřební družstvo, jako věřitelem, dlužníky L. K., společnostmi Quore, s.r.o. a POUSADA, a.s., a ručitelkou B. M., že mimo jiné obsahuje prohlášení věřitele a dlužníků, že k datu jeho sepsání věřitel splnil svůj závazek ze smlouvy o úvěru č. 2210-21450, ze dne 13. 10. 2010 , ve znění dodatku č. 1 ze dne 20. 10. 2010, a poskytl dlužníkům peněžní prostředky v celkové výši 15.360.000,- Kč, přičemž dlužníci se zavázali tuto částku vrátit věřiteli společně a nerozdílně, že dále bylo sjednáno, že v případě prodlení dlužníků s úhradou kterékoliv splátky úvěru podle splátkového kalendáře, jenž je přílohou smlouvy o úvěru, se stávají veškeré dosud nesplacené splátky úvěru splatné (ztráta výhody splátek) bez ohledu na to, že splátka úvěru, se kterou se dlužníci dostali do prodlení, byla dodatečně uhrazena, že prvním dnem prodlení nastává splatnost všech dosud nesplacených splátek úvěru a jejich částí skládajících se ze splátek úvěru, úhrady úroků z úvěru a úhrady poplatků podle splátkového kalendáře, který je přílohou smlouvy o úvěru. Notářský zápis dále obsahuje dohodu se svolením k vykonatelnosti mezi povinnými osobami a osobou oprávněnou, z níž vyplývá, že skutečností, na níž se pohledávka zakládá, je závazek vyplývající ze smlouvy o úvěru ve znění dodatku č. 1 a závazek ze smlouvy o převzetí ručení ze dne 13. 10. 2010, č. 2210-21450, že předmětem plnění jsou peněžní prostředky ve výši 15.360.000,- Kč s úrokem z úvěru ve výši 13,5 % p. a., poplatek za vedení účtu 9.216,- Kč s tím, že tyto prostředky jsou dlužníci povinni společně a nerozdílně uhradit oprávněnému a ručitelka je povinna je uhradit osobě oprávněné, neuhradí-li je dlužník řádně a včas. Dále byla v notářském zápise sjednána doba plnění, a to podle smlouvy o úvěru pod ztrátou výhody splátek v 37 pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách, počínaje dnem 31. 10. 2010 a konče dnem 31. 10. 2013, a to v jednotlivých splátkách, které jsou v zápise specifikovány, a to tak, že je vždy uvedeno datum splatnosti a částka (celková), která k tomuto datu má být zaplacena. Ohledně splátek bylo dohodnuto, že každá jednotlivá splátka se skládá ze splátky úvěru, úhrady úroků z úvěru a úhrady poplatku. Povinné osoby, tedy dlužníci a ručitelka, v notářském zápise svolili k tomu, aby byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí nebo nařízena a provedena exekuce, jestliže řádně a včas svůj závazek nesplní.
Ze smlouvy o úvěru (dále též jen „smlouva“) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi stejnými subjekty jako notářský zápis (vyjma ručitelky), že věřitel se jí zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 15.360.000,- Kč, že byla dohodnuta úroková sazba ve výši 13,5 % ročně, přičemž dlužníci se zavázali splácet úvěr splátkami úvěru podle splátkového kalendáře, který je přílohou smlouvy a tvoří její nedílnou součást. Splátka úvěru zahrnuje splátku jistiny úvěru, úrok z úvěru a poplatek za vedení účtu. Úroková sazba byla sjednána jako pevná pro dobu fixace úrokové sazby specifikované v základních podmínkách a dále bylo ujednáno, že věřitel je oprávněn určit úrokovou sazbu po uplynutí doby fixace. Smluvní strany dále mimo jiné dohodly, že pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru se stávají veškeré splátky úvěru splatné, a to bez ohledu na to, že splátka úvěru byla dodatečně ze strany dlužníka uhrazena. Byla sjednána i možnost předčasného splacení úvěru, a to mimořádnou splátkou ve výši nesplacené jistiny úvěru včetně veškerého příslušenství, splatného ke dni úhrady mimořádné splátky, a to k poslednímu dni dvanáctiměsíční lhůty ode dne čerpání úvěru, a dále pak vždy po uplynutí šestiměsíční lhůty, tj. k poslednímu dni 18., 24., 30., 36. měsíce ode dne čerpání úvěru, v jiném případě pouze s předchozím souhlasem věřitele s tím, že předčasné splacení úvěru nebude zpoplatněno. Příloha č. 1 smlouvy je splátkovým kalendářem, který uvádí přesná data splatnosti 37 splátek, dále uvádí, z čeho se tyto splátky skládají (splátka, jistina, úroky, poplatky, celková splátka úvěru s tím, že v prvních 36 splátkách splácí dlužníci úroky a poplatky, poslední 37 splátkou k 31. 10. 2013 by dlužníci splatili jistinu ve výši 15.360.000,- Kč).
Odvolací soud při právním posouzení věci vyšel z §55 odst. 1, 4 a §40 odst. 1 písm. d) exekučního řádu, §268 odst. 1 písm. a) a h), §274 písm. e) o. s. ř., §62 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., v platném znění, a z ustálené judikatury Nejvyššího soudu (rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1232/2004) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné. Dovodil, že oprávněným předložený notářský zápis splňuje formální náležitosti stanovené notářským řádem (jež ostatně povinný nezpochybňoval) a že je materiálně vykonatelný. Je z něj totiž zřejmé, jaká je výše jistiny - 15.360.000,- Kč, jaká je výše úroků, která byla mezi účastníky sjednána - 6.283.292,05 Kč (tj. úrok ve výši 13,5 % p. a. a vypočtený za období sjednaných splátek, tedy za období od 31. 10. 2010 do 31. 10. 2013), zcela určitě jsou uvedena data a výše splátek, z nichž činí měsíčně částka 9.216,- Kč poplatek za vedení účtu (pro tuto částku oprávněný návrh na nařízení exekuce nepodal). Splátkový kalendář, jak byl ujednán v notářském zápise, kopíruje splátkový kalendář, který je nedílnou součástí smlouvy o úvěru, jakožto hmotněprávního základu notářského zápisu. Krajský soud uzavřel, že exekuční titul se stal vykonatelným, protože nastala ztráta výhody splátek, když povinný na pohledávku nic nezaplatil, jak zjistil již soud prvního stupně. Za nedůvodnou považoval námitku povinného týkající se úroku z prodlení; v tomto ohledu poukázal na to, že ve smlouvě je sice ujednáno, že pro případ předčasného splacení je povinný povinen zaplatit úroky spočítané k datu tohoto předčasného splacení, z čehož je zřejmé, že mu nevzniká povinnost platit úroky za celou dobu, do níž byly sjednány splátky, tedy do 31. 10. 2013, avšak tato situace nenastala, protože k předčasnému zaplacení povinným nedošlo. Pokud by povinný (a to i v rámci exekuce) zaplatil pohledávku před datem poslední sjednané splátky, tj. před 31. 10. 2013, pak by oprávněnému nárok na zaplacení úroku ve výši 13,5 % ročně z dlužných částek za dobu od data tohoto splacení do 31. 10. 2013 nevznikl a povinný by se tak mohl oprávněně domáhat zastavení exekuce v tomto rozsahu. Z tohoto důvodu proto v současné době neexistuje rozpor mezi hmotněprávním ujednáním, tedy úvěrovou smlouvou, a exekučním titulem. Námitkou povinného týkající se výše úroku 13,5 % ročně se odvolací soud nezabýval, neboť byla uplatněna až při jednání před soudem prvního stupně dne 24. 9. 2012, tedy z hlediska §55 exekučního řádu, ve znění do 31. 12. 2012, opožděně. Nicméně dodal, že i za předpokladu včasného uplatnění této námitky by s ní povinný nebyl úspěšný, neboť z obsahu smlouvy o úvěru se podává, že „volba úroku je na oprávněném“.
Proti tomuto usnesení podal povinný obsáhlé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2013, přičemž dovolací důvod spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávním právním posouzení věci, konkrétně na nesprávné aplikaci §55 zákona č. 120/2001 Sb., §268 odst. 1 písm. a) a h) zákona č. 99/1963, občanského soudního řádu, a §71b odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 358/1992 Sb., notářského řádu. Uvedl, že předmětem sporu v posuzované věci je to, zda na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti lze nařídit a provést exekuci i v případě, kdy oprávněná nemá na část vymáhaného plnění podle hmotného práva nárok z důvodu, že splatnost a výše úroků je v rozporu s úvěrovou smlouvou, kdy předmět a doba plnění v notářském zápise jsou „neurčité, když nelze určit výši jednotlivých splátek pro dobu po uplynutí fixace úroku ani určit okamžik, kdy dojde k zesplatnění celého úvěru , a exekuční titul je tak materiálně nevykonatelný“ , a dále, „zda je přípustné doplňovat právní argumentaci k již uplatněnému důvodu pro zastavení exekuce i po uplynutí lhůty uvedené v §55 odst. 1 exekučního řádu až do doby, než je o návrhu rozhodnuto“. Dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že v odůvodnění svého rozhodnutí pouze konstatoval, že nedošlo k předčasnému splacení dluhu a že je proto třeba smluvní úroky platit tak, jako by byly prostředky půjčeny a spláceny dle splátkového kalendáře, tedy i do budoucna, avšak nevypořádal se s jeho argumentací, že „nárok na teprve v budoucnu splatné úroky“ vznikne pouze na základě výslovné dohody stran, která v daném případě absentuje, a proto obdobně jako v případě předčasného splacení ani v případě předčasného zesplatnění „nárok na teprve v budoucnu předpokládané úroky nevzniká“. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že v případě předčasného splacení dluhu nárok na budoucí úroky nevzniká, a neshledal-li, že by si strany nárok „na v budoucnu splatné úroky v případě zesplatnění dluhu“ výslovně sjednaly, měl uzavřít, že oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok (minimálně v rozsahu součtu úroků z úvěru od doby, co byly splátky zesplatněny, tedy od první splátky). Pokud jde o výši úroků , vycházel odvolací soud správně z toho, že věřitel je oprávněn úrokovou sazbu určovat jednostranně, neuvedl však, že tak může učinit jen do výše nepřevyšující referenční sazbu zvýšenou o 11,73 % p.a., takže úrokové sazby ve výši 13,5% p.a. stanovené notářským zápisem pro celou dobu čerpání úvěru nemají oporu v hmotném právu, a proto je v rozsahu splátek náležejících oprávněnému po uplynutí doby fixace nelze na základě exekučního titulu vymáhat. Současně se dovolatel neztotožňuje ani s názorem krajského soudu, že námitky v tomto ohledu uplatnil ve smyslu §55 exekučního řádu opožděně, přičemž poukazuje i na možnost soudu exekuci zastavit i bez návrhu (§55 odst. 4 exekučního řádu a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1828/2011). Dále uvedl, že i kdyby notářský zápis obsahoval určení výše úrokové sazby po uplynutí doby fixace v souladu s tím, co bylo ujednáno v úvěrové smlouvě, nebyl by v tomto rozsahu vykonatelný , protože by výši jednotlivých splátek (složených mj. i ze splátky úroku z úvěru) nebylo možné určit již v době jeho sepisu nebo později za použití obecných právních pravidel (viz závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 477/2007). Neurčitá je tak podle dovolatele i poslední splátka složená z úroku z úvěru, poplatku a celé jistiny, a proto spolu s ostatními splátkami splatnými podle splátkového kalendáře po uplynutí doby fixace nejsou splátky exekučně vymahatelné. Neodpovídá-li notářský zápis požadavkům na určitost obsaženým v §71b odst. 2 písm. d) notářského řádu, jedná se o materiálně nevykonatelný exekuční titul; pokud je na základě takového exekučního titulu již vedena exekuce, je namístě ji zastavit podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a v souladu s §55 odst. 4 exekučního řádu i z úřední povinnosti. Pokud pak jde o neurčitost doby plnění podle notářského zápisu, dovolatel namítá, že „jakkoli by byl závazek uhradit celý dluh po jeho zesplatnění v úvěrové smlouvě platně sjednán, není možné takové plnění vymoci v exekuci nařízené na základě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, když počátek doby plnění (tedy povinnosti uhradit celý zesplatněný závazek) nelze v době sepisu notářského zápisu přesně určit“. Navíc v době sepisu notářského zápisu není vůbec jisté, jestli taková skutečnost, která by měla za následek zesplatnění dluhu, vůbec nastane. Není tak naplněn požadavek uvedený v §71b odst. 2 písm. e) notářského řádu, tedy určení doby plnění (viz rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. I. ÚS 1213/11, a ze dne 7. 6. 2011, sp. zn. II. ÚS 1546/11). Z tohoto důvodu je namístě exekuci zastavit v rozsahu zesplatněného dluhu, tedy v celém rozsahu. Za nesprávný považuje dovolatel i závěr odvolacího soudu, že svou námitku stran výše smluvního úroku, jenž je povinen podle exekučního titulu uhradit oprávněnému, uplatnil až po lhůtě uvedené v §55 odst. 1 exekučního řádu. V tomto ohledu namítá, že „již od počátku“ tvrdil, že exekuční titul je celý nebo v části nejen materiálně nevykonatelný, ale též, že jeho obsah se neshoduje s tím, na co má oprávněný podle hmotného práva nárok, přičemž tyto dva důvody pro zastavení exekuce obsahoval i jeho včasně podaný návrh. Pouhé rozšíření argumentace v rovině právní ve vztahu k oběma těmto důvodům není vznesením nového důvodu pro zastavení exekuce, jenž by bylo třeba uplatnit ve lhůtě podle §55 exekučního řádu. Tato otázka podle dovolatele nebyla dovolacím soudem dosud řešena. Navrhl, aby dovolací soud odložil vykonatelnost a právní moc napadeného usnesení odvolacího soudu, a poté aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolací soud při projednání dovolání a rozhodnutí o něm postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 [viz body 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“)]. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád), je exekučním titulem notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu nebo exekutorský zápis podle §78 písm. a).
Dle notářského zápisu lze nařídit exekuci (výkon rozhodnutí) tehdy, jestliže splňuje náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech uvedené zejména v §62 a násl. notářského řádu, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu (zpravidla věřitele) s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou (zpravidla dlužníkem), v níž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačeny právní důvod plnění (tj. vylíčeny rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá), předmět plnění (tj. přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (tj. přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě ), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti (k tomu srov. závěry uvedené v R 4/2000).
Podle §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným.
Námitka v dovolání, že exekuční titul je materiálně nevykonatelný v ujednání o době plnění z důvodu, že nelze určit okamžik, kdy dojde k zesplatnění celého úvěru, je nesprávná již proto, že dovolatel zaměňuje dobu plnění dohodnutou v notářském zápise s okamžikem, kdy se celý dluh povinných stal splatným a notářský zápis vykonatelným.
Doba plnění v notářském zápise byla dohodnuta v bodu „Za páté“ (na straně 7), v „Dohodě účastníků se svolením k vykonatelnosti“ tak, že dlužníci jsou povinni společně a nerozdílně splácet úvěr, úrok z úvěru a poplatek, a to vše ode dne čerpání úvěru dlužníky dle smlouvy o úvěru, pod ztrátou výhody splátek, v třiceti sedmi pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách, počínaje dnem 31. 10. 2010 a konče dnem 31. 10. 2013, a to následovně: do 31. 10. 2010 částku 77 389,15 Kč, do 30. 11. 2010 částku 179.648,88 Kč, atd. (…) až do 31. 10. 2013 v jednotlivých splátkách, které jsou v zápise specifikovány datem splatnosti a částkou, která k tomu kterému datu má být zaplacena. Takto dohodnutá doba splatnosti dluhu je v notářském zápise totožná se splátkovým kalendářem, který je nedílnou součástí smlouvy o úvěru ze dne 13. 10. 2010.
Bod „Za páté“ notářského zápisu obsahuje na straně 11 dále ujednání, podle kterého v případě prodlení dlužníků s úhradou kterékoliv splátky úvěru stávají se veškeré dosud nesplacené splátky úvěru splatné (ztráta výhody splátek), a to bez ohledu na to, že splátka úvěru, se kterou se dlužníci dostali do prodlení, byla dodatečně z jejich strany uhrazena, přičemž prvním dnem prodlení s úhradou kterékoliv splátky úvěru tak nastává splatnost všech dosud nesplacených splátek úvěru , skládajících se ze splátek úvěru, úhrady úroku z úvěru a úhrady poplatku. Obdobné ujednání obsahuje smlouva o úvěru v článku V. bodu 7, podle kterého v případě prodlení dlužníků s úhradou kterékoli splátky úvěru, stávají se veškeré splátky úvěru splatné (ztráta výhody splátek), a to bez ohledu na to, že splátka úvěru byla dodatečně ze strany dlužníka uhrazena, pokud věřitel neurčí jinak.
Právní názor odvolacího soudu, že oprávněným předložený exekuční titul se stal vykonatelným, protože „nastala ztráta výhody splátek“, když povinný na pohledávku nic nezaplatil, je v souladu s ujednáními obsaženými v předmětném notářském zápise i s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. října 2006, sp. zn. 20 Cdo 237/2006).
Podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně.
Přípustnost dovolání není způsobilá založit ani dovolatelova námitka , že oprávněný nemá na část vymáhaného plnění podle hmotného práva nárok z důvodu, že splatnost úroků sjednaných v notářském zápise je v rozporu s úvěrovou smlouvou, přičemž v tomto ohledu především argumentuje - pro něj - situací teoretickou, jež by nastala v případě předčasného splacení dluhu oprávněnému, tak jak bylo dohodnuto v úvěrové smlouvě. Jestliže však v řízení bylo zjištěno, že na dluh oprávněného nebylo ke dni rozhodování odvolacího soudu ničeho zaplaceno, nemá řešení této otázky pro danou věc žádný význam, a k právnímu názoru krajského soudu, že zaplatil-li by povinný (a to i v rámci exekuce) pohledávku před datem poslední sjednané splátky, tj. před 31. 10. 2013, pak by oprávněnému nárok na zaplacení smluvního úroku ve výši 13,5 % p.a. z dlužných částek za dobu od data tohoto zaplacení do 31. 10. 2013 nevznikl a povinný by se mohl v tomto rozsahu oprávněně domáhat zastavení exekuce, již není zapotřebí ničeho dodávat, jelikož je plně v souladu s §503 odst. 3 obch. zák. Pokud pak povinný namítá, že stejná situace jako v případě předčasného splacení dluhu nastane i v případě, že došlo k zesplatnění dluhu pro neuhrazení pravidelných měsíčních splátek, nelze mu rovněž přisvědčit, jelikož - jak z notářského zápisu vyplývá - oprávněný na základě smlouvy o úvěru poskytl povinným peněžní prostředky ve výši 15.360.000,- Kč (s dohodnutým smluvním úrokem ve výši 13,5% p.a.), takže povinný je oprávněnému povinen zaplatit takto dohodnutý úrok z uvedené částky (jako úplatu náležející věřiteli za přenechání peněz k přechodnému užívání dlužníkovi), jež tvoří příslušenství pohledávky věřitele za dlužníkem (§121 odst. 3 obč. zák.), bez ohledu na to, zda (má plnit) plnil podle splátkového kalendáře či zda je oprávněným dluh vymáhán v exekuci podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti; jediný rozdíl totiž spočívá v tom, kdy se stane (stal) splatný celý dluh.
Nedůvodná je i námitka v dovolání, že výše úroků je v notářském zápise stanovena v rozporu se smlouvou o úvěru. Jak již bylo uvedeno shora, ve smlouvě o úvěru i v notářském zápise byl jejich účastníky dohodnut smluvní úrok z úvěru ve výši 13,5 % p.a., čili shodně, přičemž oprávněný výši smluvního úroku, jak tato možnost byla dohodnuta v úvěrové smlouvě, po uplynutí doby fixace nezměnil. Stejně tak je tomu, a to ze shodného důvodu, i pokud povinný vyslovil názor, že i kdyby notářský zápis obsahoval určení výše úrokové sazby po uplynutí doby fixace v souladu s tím, co bylo ujednáno v úvěrové smlouvě, nebyl by v tomto rozsahu vykonatelný , protože by výši jednotlivých splátek (složených mj. i ze splátky úroku z úvěru) nebylo možné určit již v době jeho sepisu nebo později za použití obecných právních pravidel (viz závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 477/2007). Jestliže je námitka ohledně výše úroku po uplynutí doby fixace bezpředmětná, nemá žádný význam pro danou věc ani řešení otázky, „zda je přípustné doplňovat právní argumentaci k již uplatněnému důvodu pro zastavení exekuce i po uplynutí lhůty uvedené v §55 odst. 1 exekučního řádu až do doby, než je o návrhu rozhodnuto“.
Protože dovolání povinného není podle §237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud je podle §§243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. října 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu