ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.1882.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 1882/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, PhD., v exekuční věci oprávněných a) J. M. , b) L. M. , a c) P. M. , proti povinným 1) I. B. , 2) Ing. K. M. , 3) H. M. , a 4) J. P. , zastoupeným JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 391/7, o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti jejím prodejem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 EXE 3671/2010, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze z 12. června 2012, č. j. 16 Co 149/2012-93, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 21. března 2012, č. j. 095 Ex 923/10/U 07-76, jímž soudní exekutorka udělila vydražiteli RNDr. J. S. příklep k tam specifikovaným nemovitostem. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že soudní exekutor je podle ustálené judikatury povinen odročit dražební jednání pouze v případě, že je před zahájením dražby prokázáno, že byla podána (důvodná) žaloba na vyloučení nemovitosti z dražby, případně že v řízení bylo prokázáno, že povinný vymáhanou pohledávku zaplatil a z tohoto důvodu podal návrh na zastavení exekuce. V souzené věci tyto možnosti v úvahu nepřicházejí již proto, že dražba byla nařízena k vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků prodejem nemovitostí a rozdělením výtěžku. Sama skutečnost, že povinní podali návrh na obnovu řízení, v němž byl vydán exekuční titul, není podle názoru odvolacího soudu důvodem pro odklad exekuce ani pro odročení dražebního jednání, jelikož nelze předvídat, jak bude o žalobě na obnovu rozhodnuto a zda takové rozhodnutí bude představovat důvod pro zastavení exekuce (ostatně v pořadí první žaloba na obnovu nalézacího řízení již byla pravomocně zamítnuta). Odvolací soud také neshledal, že by příklep byl udělen proto, že při nařízení dražebního jednání došlo k porušení zákona.
V dovolání, jehož přípustnost dovozují (aniž však vysvětlují, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí) z ustanovení §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., povinní ohlašují dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zdůrazňují, že před dražebním jednáním, konaným 21. března 2012 ve 14:00 hod., podal druhý povinný „námitku proti dražbě“, k níž se obvodní soud, který „s obsahem námitky zřejmě souhlasil“, dosud nevyjádřil; soudní exekutorka však přesto, aniž vyčkala odpovědi soudu na tuto námitku, sama rozhodla o vykonání exekuce. Dne 22. června 2012 pak byl podán návrh na odklad exekuce, o němž dosud nebylo rozhodnuto. Dále povinní dne 9. a 16. července 2012 podali žaloby pro zmatečnost nalézacího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Dosud také probíhá řízení o zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. „na základě nově probíhající obnovy dědického řízení“, zahájené k jejich návrhu, jejž podali proto, aby „bylo zabráněno vznikající škodě, která nastala pochybením notářky v dědickém řízení“.
Nejvyšší soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.7.2009 do 31.12.2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.) se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř je dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Dovolatelé napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro udělení příklepu uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe, nebo že jde o právní otázku judikaturou dovolacího soudu dosud neřešenou.
Předně nutno zdůraznit, že (případná) existence ani jednoho z řízení, vypočtených v dovolání, při řešení otázky, zda příklep udělen být má či nemá, relevantní není. Tento závěr platí jak o řízeních o žalobě pro zmatečnost nalézacího řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, v němž byl vydán exekuční titul, a o žalobě na obnovu (jednou již pravomocně zamítnuté) tohoto řízení, tak o řízeních o návrhu na odklad exekuce i na její zastavení, byl-li odůvodněn „nově probíhající obnovou dědického řízení“ (v němž bylo konstituováno podílové spoluvlastnictví, zrušené a vypořádané později exekučním titulem).
V souladu s judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 30. listopadu 2011, sp. zn. 20 Cdo 108/2010) je rovněž závěr odvolacího soudu, že soudní exekutor je povinen odročit dražební jednání pouze v případě, že je před zahájením dražby prokázáno, že byla podána (odůvodněná) žaloba na vyloučení nemovitosti z dražby, případně že v řízení bylo prokázáno, že povinný vymáhanou pohledávku zaplatil a z tohoto důvodu podal návrh na zastavení exekuce (z literatury srov. JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., Praha – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, Praha 2004, str. 552),
Způsobilým založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není ani argument, že druhý povinný podal „námitku proti dražbě“, k níž se obvodní soud, který „s obsahem námitky zřejmě souhlasil“, dosud nevyjádřil, a že soudní exekutorka přesto, aniž vyčkala odpovědi soudu na tuto námitku, sama rozhodla o vykonání exekuce. Jak plyne z obsahu spisu, druhý povinný sice dne 21. března 2012 před zahájením dražebního jednání obvodnímu soudu doručil podání označené jako „námitka proti dražbě“, nejde však o námitku proti příklepu ve smyslu ustanovení §336j odst. 2 o. s. ř. (jejíž případná důvodnost vede k tomu, že příklep udělen není a že v dražbě se pokračuje vyvoláním předposledního podání podle §336j odst. 3 věty první o. s. ř.), nýbrž o námitku proti dražbě (tedy již proti samotnému jejímu konání), odůvodněnou předchozími žádostmi o odročení dražebního jednání z důvodu podaného návrhu na odklad exekuce. Podání návrhu na odklad exekuce – není-li odůvodněn podáním vylučovací žaloby (o kterýžto případ v souzené věci nešlo) – však (viz výše) způsobilým důvodem pro odročení dražebního jednání není.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu