ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2080.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2080/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., v exekuční věci oprávněné CS-CON Praha a.s. , se sídlem v Praze 10, Slovenská 35, identifikační číslo osoby 649 49 826, zastoupené JUDr. Alešem Dvouletým, advokátem se sídlem v Praze 10 - Vinohradech, Bratří Čapků 1851/24, proti povinným 1) Ing. M. H. a 2) Ing. K. H. , oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, pro 8.510.722,31 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 Nc 5813/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. března 2011, č. j. 8 Co 134/2011 - 406, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 1. 3. 2011, č. j. 8 Co 134/2011 - 406, potvrdil k odvolání oprávněné usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. 11. 2010, č. j. 17 Nc 5813/2007 - 366, ve výroku, jímž exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 25. 1. 2007, č. j. 17 Nc 5813/2007 - 14, odložil do pravomocného rozhodnutí soudu o návrhu povinných na zastavení exekuce, a ve výroku, kterým exekuci částečně zastavil co do částky 8.510.722,31 Kč s 6 % úrokem jdoucím od 4. 11. 1998 do zaplacení z této částky; ve výroku o zamítnutí návrhu povinných na úplné zastavení exekuce zůstalo usnesení soudu prvního stupně nedotčeno. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že důvod k částečnému zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. je dán, neboť pohledávka oprávněné vymáhaná podle exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu) zanikla splněním dne 28. 6. 2005 ze strany SLOUPÁRNY Majdalena s.r.o. jako avalisty směnky výstavce VHW spol. s r. o., tj. jedné ze 3, či 4 blankosměnek (z nichž další vystavil dne 23. 4. 1997 povinný a avalovala ji druhá povinná), zajišťujících pohledávku ze smlouvy o úvěru (ze dne 30. 1. 1996).
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání (které podle svého obsahu směřuje proti výroku o částečném zastavení exekuce), jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a důvodnost z §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž za zásadní po právní stránce pokládá otázky: 1) zda předáním (zajišťovací) směnky dlužníkem věřiteli ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem, který je současně směnečným rukojmím ze směnky, je placením na dluh zajištěný předanou směnkou, když směnka zajišťuje pohledávku dlužníka za třetí osobou, 2) zda platba směnečného avala v souvislosti se získáním směnky má dopad na výši závazku směnkou zajištěného, tedy zda dojde ke snížení tohoto závazku s tím, že obě otázky má upravovat §39 zákona směnečného a šekového, 3) zda soud může učinit právní závěr o započtení vzájemných závazků a pohledávek konkludentním způsobem, když účastníci závazkového vztahu výslovně uvedou, že neměli úmysl přivodit zánik vzájemných závazků a pohledávek jejich započtením, tedy zda k započtení vzájemných pohledávek může dojít bez projevu směřujícího k započtení, jakož i zda §580 věta druhá obč. zák. je ustanovení dispozitivní či kogentní, 4) zda se §135 odst. 2 o. s. ř. vztahuje i na rozhodování soudu jako - z hlediska citovaného ustanovení - jiného orgánu a zda soud může pominout bez dalšího vlastní rozhodnutí vydané v jiné právní věci, která má však stejný skutkový základ, aniž by se s tímto rozhodnutím jakkoliv vypořádal.
Oprávněná v dovolání namítá, že odvolací soud na právní vztah mezi účastníky, resp. na vztah mezi oprávněnou, SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o., VHW spol. s r. o. a povinným použil nesprávně §39 zákona směnečného a šekového, který na tyto vztahy nedopadá, neboť toto ustanovení neupravuje způsob placení na směnku, nýbrž „situaci po placení na směnku, a to výhradně v zájmu ochrany postavení směnečníka“. Nesprávný je rovněž právní názor krajského soudu, z něhož pak učinil závěr o zániku vymáhané pohledávky, že mezi oprávněnou a SLOUPÁRNOU Majdalena s.r.o. došlo k „faktickému“ započtení pohledávky, a to i bez projevu účastníka, resp. v situaci, kdy výslovně uvedl, že projev směřující k započtení neučinil. Podle kogentního ustanovení §580 obč. zák. však k zániku vzájemných pohledávek započtením dojde, jestliže některý z účastníků (věřitel, dlužník) učiní vůči druhému účastníku projev vůle směřující k započtení; není-li takového projevu, k započtení nedojde. Pokud pak odvolací soud určil jako den zániku pohledávky oprávněné za společností VHW spol. s r. o. (s účinky pro povinné) 28. 6. 2005, pak dovolatelka poukazuje na to, že uvedeného dne se žádné její pohledávky a kterékoli třetí osoby nesetkaly. Jeho rozhodnutí je kromě toho vnitřně rozporné, resp. nepřezkoumatelné, jelikož současně zastává názor, že k zániku vymáhané pohledávky došlo předáním zajišťovací směnky avalistovi (s účinky pro povinné), a současně započtením vzájemných závazků a pohledávek oprávněné a avalisty (obojí však není možné). Dále dovolatelka namítá, že krajský soud při svém rozhodnutí zcela pominul rozsudek téhož soudu (vydaný ve skutkově totožné věci) ze dne 25. 11. 2010, č. j. 15 Co 541/2010 - 312, v němž uzavřel, že v souvislosti s půjčkou částky 14.500.000,- Kč oprávněné a s následným předáním směnky SLOUPÁRNĚ Majdalena s.r.o. nemohlo dojít k plnění na pohledávku oprávněné za společností VHW spol. s r. o., a neaplikoval tak §135 odst. 2 o. s. ř., ačkoliv bylo jeho povinností přihlédnout k jinému jeho rozhodnutí. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Dovolání oprávněné proti napadenému potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II., bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.), Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Učinil tak vzhledem k závěrům formulovaným v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, č. j. 20 Cdo 1767/2012 - 283, jež je k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz a jímž dovolání oprávněné zamítl. Toto rozhodnutí bylo vydáno ve skutkově i právně totožné věci téže oprávněné proti povinnému Ing. A. W. jako jednomu ze 4 výstavců blankosměnek vystavených nikoli na řad banky (druhou vystavila společnost VHW spol. s r. o. a avalovala ji SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o., třetí vystavil povinný Ing. M. H. a avalovala ji druhá povinná Ing. K. H. a čtvrtou vystavil J. V.), které sloužily k zajištění stejné pohledávky ze smlouvy o úvěru jako v projednávané věci, na základě nichž pak byly vydány směnečné platební rozkazy (exekuční tituly), přičemž jmenovaný povinný se - stejně jako povinní v dané věci - domáhal, aby exekuce byla podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. částečně zastavena co do částky 8.510.722,31 Kč s 6 % ročním úrokem jdoucím od 4. 11. 1998 do zaplacení z této částky. Dovolací soud se v tomto rozhodnutí ztotožnil s názorem odvolacího soudu, že byly-li na zajištění jednoho závazku ze smlouvy o úvěru vystaveny 4 směnky, pak plněním na jednu z těchto směnek (zaplacením) jsou dotčeny i závazky ostatních směnečných dlužníků. Jestliže v řízení bylo zjištěno, že na jednu ze zajišťovacích směnek vystavenou VHW spol. s r.o. zaplatila SLOUPÁRNA Majdalena s.r.o. jako avalista směnky (prostřednictvím oprávněné) částku 13.000.000,- Kč, došlo i k zániku směnkami zajištěné pohledávky (zaplacením) z kauzálního závazku (ze smlouvy o úvěru), která podle výpočtu soudu prvního stupně činila na jistině 8.510.722,31 Kč plus 6 % roční úrok za období od 4. 11. 1998 do 28. 6. 2005 ve výši 3.398.226,40 Kč, celkem 11.908.988,71 Kč, a to již před tím, než exekuční titul nabyl právní moci a vykonatelnosti; tímto plněním zaniklo i právo oprávněné přiznané jí exekučním titulem (směnečným platebním rozkazem) vydaným proti jmenovanému povinnému a předpoklady pro částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. tak byly splněny.
V citovaném usnesení se Nejvyšší soud vypořádal taktéž se všemi námitkami oprávněné v dovolání, zpochybňujícími právní názory odvolacího soudu, pokud na věc aplikoval §580 obč. zák. a §39 zákona směnečného a šekového, které byly totožné jako v projednávané věci, se závěrem, že tato ustanovení na věc nedopadají a že v tomto ohledu spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci, nicméně uzavřel, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce, je věcně správné. Od těchto závěrů nemá dovolací soud důvod odchýlit se ani v souzené věci.
Námitka oprávněné, že Krajský soud v Českých Budějovicích při svém rozhodnutí „pominul“ rozsudek téhož soudu vydaný ve skutkově totožné věci ze dne 25. 11. 2010, č. j. 15 Co 541/2010 - 312, a neaplikoval tak §135 odst. 2 o. s. ř., není způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit. Toto ustanovení se totiž uplatní jen v případech, kdy otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud (nejde-li o otázky vyjmenované v §135 odst. 1 o. s. ř.) posoudit sám, bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Odvolací soud proto nebyl při svém rozhodnutí o odvolání oprávněné proti výroku usnesení soudu prvního stupně o částečném zastavení exekuce vázán právními závěry uvedenými v rozsudku téhož krajského soudu vydaném v jiném řízení.
Ani namítaná vada řízení (že rozhodnutí odvolacího je v napadeném potvrzujícím výroku nepřezkoumatelné) nezakládá přípustnost dovolání podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť představuje uplatnění dovolacího důvodu podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se však nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože dovolání oprávněné není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu