ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2116.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 2116/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce Krajského regionálního centra Královéhradeckého kraje , se sídlem v Hradci Králové, Rokitanského 61, identifikační číslo osoby 75085062, zastoupeného JUDr. Helenou Vorlovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Palackého 359, proti žalované ROCCO a.s. , se sídlem v Praze, Domažlická 13, identifikační číslo osoby 61503533, o vyloučení věci z exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 15 C 146/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 3. 2013 , č. j. 20Co 126/2013-117, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 1. 2013, č. j. 15C 146/2012-93, kterým Okresní soud v Hradci Králové rozhodl o své místní nepříslušnosti (výrok I) a o tom, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 3 (výrok II). Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci je místně příslušný podle §88 písm. o) o. s. ř. namísto obecného soudu soud, u něhož je prováděn výkon rozhodnutí, jde-li o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, přičemž exekuce, v rámci níž byly postiženy movité věci, o jejichž vyloučení se jedná, byla nařízena Obvodním soudem pro Prahu 3. Odvolací soud dále uvedl, že při rozhodování o místní příslušnosti soudu není oprávněn se zabývat námitkou vyloučení některých nebo všech soudců Obvodního soudu pro Prahu 3.
Žalobce v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vadu řízení spatřuje v nesprávném postupu soudu, který se uplatněnými odvolacími námitkami (tj. že sídlo žalobce je v Hradci Králové a že „obvodní soud pro Prahu 3“ je vůči žalobci podjatý) nezabýval. Namítal, že pokud účastník uplatní v řízení námitku podjatosti, pak musí být věc předložena nadřízenému soudu s tím, že v řízení lze učinit jen úkony, které nesnesou odkladu (§15b o. s. ř.). Uvedl dále, že „mimo to procesní podání žalobce může být s ohledem na jeho obsah posuzováno případně též jako návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ve smyslu §12 odst. 2 Občanského soudního řádu, když podle obsahu podání lze tento úmysl žalobce dovodit, ač nebyl výslovně takto označen s odkazem na příslušné zákonné ustanovení“. V procesním postupu odvolacího soudu spatřuje žalobce porušení svých práv, když nebyl dodržen postup předvídaný zákonem v případě uplatnění námitky podjatosti, resp. návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu, popř. i usnesení soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále jen „o. s. ř.“), protože odvolací soud ve věci rozhodl dne 27. 3. 2013.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Usnesení o tom dovolací soud vydá do 6 měsíců ode dne, kdy mu věc byla předložena (§241b).
Z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobce, ačkoliv jako dovolací důvod také oznamuje nesprávné právní posouzení věci, nevymezuje, v čem spočívá nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem, a současně také chybí vymezení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.).
Protože dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. října 2013
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D.
předsedkyně senátu