ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2122.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 2122/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného nezl. P. P. , zastoupeného matkou Z. K., proti povinnému A. P., zastoupenému Mgr. Alešem Hájovským, advokátem se sídlem v Tachově, nám. Republiky 57, pro dlužné výživné, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 11E 123/2012, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 29. ledna 2013, č.j. 13Co 791/2012-85, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Usnesením ze 14. září 2012, č.j. 11E 123/2012-60, okresní soud podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. a §83 odst. 1 o. s. ř. zastavil řízení o výkon rozhodnutí nařízený pro dlužné výživné ve výši 119.667,- Kč s odůvodněním, že o téže věci bylo zahájeno řízení u Okresního soudu v Tachově (usnesením ze 13. 12. 2011, č. j. 11 EXE 6816/2011-16 byla provedením exekuce proti témuž povinnému a pro totožnou částku dlužného výživného pověřena soudní exekutorka Mgr. Martina Tetzeliová)).
Usnesením z 29. 1. 2013, č. j. 13CO 791/2012-85, krajský soud odvolání povinného odmítl s odůvodněním, že zastavení „výkonu rozhodnutí“ bylo ve prospěch povinného a žádná újma mu tak nebyla způsobena).
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 29. ledna 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, a dospěl k závěru, že dovolání podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4.
Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Z výše citované právní úpravy vyplývá, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání povinného proti usnesení, kterým soud prvního stupně řízení zastavil, není podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. přípustné; Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu