ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2142.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 2142/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné P. B. , zastoupené A. B., proti povinnému V. B. , zastoupenému JUDr. Martinem Buriánem, advokátem se sídlem v Brně, Veselá 164/14, pro dlužné výživné ve výši 282.450,- Kč a pro běžné výživné, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 96 Nc 401/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. srpna 2012, č. j. 20 Co 234/2012 - 56, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 30. 9. 2011, č. j. 96 Nc 401/2008 - 39, jímž Městský soud v Brně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., nařízené usnesením téhož soudu ze dne 30. 1. 2008, č. j. 96 Nc 401/2008 - 4. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nejsou splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť i když povinný poukazoval na své nepříznivé finanční poměry, má majetek, z něhož lze vymáhanou pohledávku uspokojit. Současně konstatoval, že „pokud jde o návrh povinného na ustanovení zástupce z řad advokátů, toto řízení bylo usnesením ze dne 6. 12. 2011, č. j. 96 Nc 401/2008 - 46, zastaveno a usnesení nabylo právní moci dne 8. 2. 2012“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (doplněné prostřednictvím ustanoveného zástupce podáním ze dne 17. 6. 2013). Cituje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř. a namítá, že v průběhu celého exekučního řízení podával návrhy (ze dne 28. 6. 2011 a dne 28. 11. 2011) na ustanovení zástupce z řad advokátů, avšak jeho žádosti bylo vyhověno až usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2013, č. j. 96 Nc 401/2008 - 69. Domnívá se, že tím, že nebyl řádně a včas soudem prvního stupně poučen o možnosti žádat o ustanovení zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř., bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Má za to, že v případě řádného poučení a následného ustanovení zástupce z řad advokátů mohl již dříve před soudy obou stupňů uplatnit prostřednictvím příslušných návrhů svá práva a dosáhnout tím procesního úspěchu ve sporu, což však bylo nesprávným postupem soudů obou stupňů povinnému znemožněno. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil „soudu prvního stupně“ k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb. a článek II, bod 7. části první zákona č. 404/2012 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (toto ustanovení bylo sice zrušeno nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 28. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 i nadále použitelné) ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a s §130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není přípustné.
Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. nevznesl, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, když ve skutečnosti uplatnil pouze dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. [pouhá citace textu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není řádným uplatněním tohoto dovolacího důvodu; k tomu srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 29 Odo 1098/2003]. Z hlediska přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je však tato dovolací výhrada bezvýznamná, neboť k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné (viz §242 odst. 3 o. s. ř. a §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12 2012; dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2006, sp. zn. 20 Cdo 3028/2005, nebo usnesení téhož soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3254/2009). O situaci, že by dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2004, pod číslem 132, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Pouze pro úplnost dovolací soud podotýká, že nesprávné poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání jeho přípustnost nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 a dovolání povinného proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 a §130 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5, věta první, a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. srpna 2013
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu