ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2155.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 2155/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněného Dopravního podniku hlavního města Prahy, a. s. se sídlem v Praze 9, Sokolovská 217/42, identifikační číslo osoby 00005886, proti povinnému J. M. , zastoupenému JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250/50, pro částku 208,- Kč, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 9 Nc 5187/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře z 30. ledna 2013, č. j. 15 Co 63/2013-212, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 24. října 2012, č.j. 9 Nc 5187/2008-172, jímž okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené k vymožení pohledávky oprávněného ve výši 208,- Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání.
Dovolací soud, jenž věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (článek II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.), se zabýval nejprve otázkou přípustnosti dovolání a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Protože v souzené věci bylo napadeným výrokem usnesení odvolacího soudu rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, dovolání přípustné není (na čemž nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle něhož je dovolání proti němu /za určitých podmínek/ přípustné; takové nesprávné poučení přípustnost dovolání nezakládá /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.6.2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 51/2003). Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařídil jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu