ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.2280.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 2280/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v exekuční věci oprávněné Ing. I. B. (dříve M. ), proti povinnému Ing. M. S. , zastoupenému Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, pro částku 16.530,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 EXE 298/2011, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 29. ledna 2013, sp. zn. 68Co 526/2012, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím městský soud změnil usnesení z 22 října 2012, č. j. 134 EX 00762/11-088, jímž soudní exekutor rozhodl, že žádnému z účastníků „nepřísluší náhrada nákladů řízení v souvislosti se zastavením exekuce“, tak, že se oprávněné náhrada nákladů řízení nepřiznává. Své rozhodnutí odůvodnil s poukazem na první větu ustanovení §89 exekučního řádu závěrem, že povinný zavinil zastavení exekuce, jelikož vymáhanou částku sice zaplatil již před zahájením exekučního řízení, že tak však učinil bez uvedení variabilního symbolu či jakékoli jiné specifikace platby, kterou tak oprávněná nemohla identifikovat.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž ohlašuje dovolací důvody „podle §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř.“ Přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení „§238a odst. 1 písm. a)“ /jež se ovšem i před novelizací účinnou od 1. 1. 2013 týkalo insolvenčního řízení, o něž v souzené věci nejde/ „ve spojení s ustanovením §237 o. s. ř.“, s odůvodněním, že napadené rozhodnutí má podle jeho názoru „po právní stránce zásadní význam, a to nejen ve vztahu k souzenému případu“. Má za to, že zastavení exekuce nezavinil, jelikož variabilní symbol při platbě uvést nemohl, protože mu jej oprávněná ani dodatečně po výzvě nesdělila. Odvolacímu soudu vytýká, že jeho „rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování“, a že bylo rozhodnuto neúplně, jestliže soud nerozhodl o nákladech řízení, které naopak vznikly jemu.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno 29. ledna 2013, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Podle první věty ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 237a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
V souzené věci však povinný jediný zákonem (tedy občanským soudním řádem účinným od 1. 1. 2013) stanovený dovolací důvod, totiž nesprávné právní posouzení věci, neuplatnil, resp. pouze jej ohlásil (ovšem nesprávným poukazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012), avšak způsobem předepsaným ustanovením §241a odst. 3 o. s. ř. jej po dobu trvání lhůty k dovolání nevymezil. O tom, že povinný vycházel z nesprávného předpokladu, že věc bude posuzována podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, svědčí nejen opakovaná výtka, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části v provedeném dokazování (jde o dovolací důvod, jejž současný občanský soudní řád účinný od 1. 1. 2013 již nezná), ale také nepřípadný poukaz na ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., tedy zjevně na právní úpravu účinnou do 31. 12. 2012, jakož i použití pojmu „po právní stránce zásadní význam“, současnému občanskému soudnímu řád účinnému od 1. 1. 2013 již rovněž neznámého. V důsledku nesprávného závěru o použití občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 dovolání neobsahuje ani údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení Hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu