ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.299.2013.1
sp. zn. 20 Cdo 299/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné Mgr. P. S. , zastoupené Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem se sídlem v Praze 2, U Kanálky 1359/4, proti povinné M. T. , zastoupené JUDr. Františkem Řezankou, advokátem se sídlem v Praze 9, Vašátkova 1012/8, pro 80.425,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20EXE 2662/2010, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze z 30. srpna 2012, č. j. 29Co 254/2012-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Lubora Bystřického.
Odůvodnění:
Proti shora označenému rozhodnutí, jímž městský soud v napadené části, tj. ve výrocích II. a III. o náhradě nákladů řízení a soudního exekutora, změnil usnesení soudu prvního stupně, podala povinná dovolání.
Oprávněná navrhla dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítnout.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení i nákladech exekuce v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení ani o nákladech exekuce není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. března 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 70/2005).
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněné podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1250,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§1 odst. 1, §2 odst. 1, §12 odst. 2, §14 odst. 1, §15 a §16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle §18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 20 %, tj. částce 310,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2013
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu