ECLI:CZ:NS:2013:20.CDO.4549.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4549/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. v exekuční věci oprávněné CROSS SPEED s.r.o. se sídlem v Branišovicích 179, identifikační číslo osoby 63487748, proti povinnému J. S. , o částku 70.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 Nc 3673/2002, o dovolání rozvedené manželky povinného R. S. , zastoupené Mgr. Radkou Čadovou, advokátkou se sídlem v Chebu, Májová 608/23, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 12. 2010, č. j. 14 Co 583/2010-775, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 14. 4. 2010, č. j. EX 45/02-691, jímž soudní exekutor udělil vydražiteli příklep k tam specifikované bytové jednotce a spoluvlastnickým podílům na společných částech budovy a pozemku. S odvolací námitkou manželky povinného, že vydražená bytová jednotka je na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů v jejím výlučném vlastnictví, se krajský soud vypořádal závěrem, že podle výpisu z katastru nemovitostí byla bytová jednotka „ke dni nařízení dražebního jednání“ ve společném jmění povinného a jeho manželky; připadla-li na základě dohody o vypořádání SJM do výlučného vlastnictví bývalé manželky, bylo na ní, aby podala žalobu o vyloučení bytové jednotky a spoluvlastnických podílů ze exekuce.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje – pouze – z ustanovení §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. (aniž se zabývá otázkou zásadního právního významu napadeného rozhodnutí), manželka povinného namítá, že řízení je stiženo vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.). Tuto vadu spatřuje ve skutečnosti, že jí – v rozporu s ustanovením §336c odst. 1 písm. a) o. s. ř. – nebyla doručena dražební vyhláška, takže nemohla namítat, že „předmět dražby neměl zdaleka takovou hodnotu, za jakou byl vydražiteli udělen příklep“, a že vymáhaná pohledávka již byla do jistiny v částce 70.000,- Kč a stejnou částkou na náhradě nákladů nalézacího a exekučního řízení uhrazena, takže nařízení exekuce prodejem nemovitostí bylo v rozporu s ustanovením §58 odst. 1 exekučního řádu. Konečně pak – stejně jako v odvolání - opětovně namítla, že předmět dražby připadl na základě dohody o vypořádání SJM, jejíž případné neplatnosti se oprávněný či přihlášený věřitel ani soudní exekutor nedovolal, do jejího výlučného vlastnictví.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., a čl. II Přechodných ustanovení, bod 7, zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 odst. 3 o. s. ř.); k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. [zrušeného sice nálezem pléna Ústavního soudu z 21.2.2012, sp. zn. Pl ÚS 29/11, pro účely posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31.12.2012 však nadále použitelného (viz. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1572/11 ze 6.3.2012)] spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).
Dovolatelka předně existenci zásadního právního významu napadeného rozhodnutí netvrdí, a k závěru o splnění této podmínky nelze dospět ani hodnocením námitek obsažených v dovolání. O existenci (dovoláním otevřené) judikaturou dovolacího soudu dosud neřešené právní otázky totiž v souzené věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování relevantních otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.
Ta vychází z doslovného znění (výkladové pochybnosti nepřinášejícího) ustanovení §267 odst. 1 o. s. ř., podle kterého „právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona“, z čehož jasně plyne, že existenci takového práva (a tu právě tvrdí dovolatelka) nelze úspěšně namítat v řízení exekučním, navíc teprve v jeho (relativně samostatné) fázi udělení příklepu, při němž jsou relevantní již jen případné vady řízení, případně porušení zákona, jež má na mysli ustanovení §336k odst. 3 o. s. ř.
Pokud jde o námitku nedoručení dražební vyhlášky a z ní dovolatelkou vyvozená nemožnost uplatnění argumentace nesprávnou cenou předmětu dražby a rozporem nařízení exekuce s ustanovením §58 odst. 1 o. s. ř., tato námitka byla vznesena teprve v dovolání, tedy jako ve smyslu ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. nepřípustné novum (odvolání je odůvodněno výlučně argumentem, že dražené nemovitosti nejsou ve společném jmění povinného a jeho manželky, nýbrž v jejím výlučném vlastnictví).
Protože vzhledem k výše uvedenému je namístě závěr o nedostatku zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, dovolání přípustné není, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. ledna 2013
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu