ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.1877.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 1877/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce Kadeřnické studio LORMA spol. s r. o. se sídlem v Praze 2, Korunní č. 58, IČO 26729695, zastoupeného JUDr. Oto Kunzem, advokátem, se sídlem v Praze 2, V tůních č. 1637/3, proti žalovanému M. K. , zastoupenému JUDr. Lucií Kadeřávkovou, advokátkou se sídlem v Benešově, Křižíkova č. 2062, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 616/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2011, č. j. 62 Co 268/2011 - 105, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2011, č. j. 62 Co 268/2011 - 105, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 2. 2011, č. j. 15 C 616/2009 - 82 , ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, „dané žalovaným dopisem ze dne 14. října 2009, který byl žalobci doručen dne 18. října 2009“, je neplatné, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), když dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
I když dovolatel uvádí, že uplatňuje také dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. (neboť „Podstatou celé kauzy je de facto institut započtení a možnosti jeho uplatnění v pracovněprávních vztazích“), z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž odvolací soud (i soud prvního stupně) vychází [že částka 15.000,- Kč, která byla žalovanému vyplacena v hotovosti dne 26. 8. 2009 nepředstavovala doplatek mzdy za červenec 2009 ve výši 3.783,- Kč a zálohu na mzdu za srpen 2009 (11.217,- Kč), mimo jiné též proto, že „splatnost mzdy žalovaného za červenec 2009 nastala dne 20. 8. 2009, tedy ještě před výplatou uvedené částky“, a že „podle pracovní smlouvy měla být žalovanému vyplácena mzda jednou měsíčně, a to bezhotovostní platbou na jeho účet“]. Podstatou všech jeho námitek je nesouhlas s tím, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy. Na rozdíl od skutkového zjištění soudů v dovolání předestírá vlastní skutkové závěry (že „vzhledem k vyplacení částky 15.000,- Kč dne 26. 8. 2009 žalovanému, započetl žalobce částku ve výši 11.217,- Kč na doplatek srpnové mzdy žalovaného“) vycházející z jeho vlastního (od soudů odlišného) hodnocení důkazů (zejména, že „považuje za zvláštní, že svědkyně Š. byla považována za věrohodnou“, a že „jak pracovní smlouvou žalovaného, tak jeho mzdovým výměrem prokázal, že žalovaný byl odměňován jinak, než vypověděla svědkyně Š.“), na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci [že nebyl naplněn důvod okamžitého zrušení pracovního poměru podle ustanovení §56 odst. 1 písm. b) zák. práce]. Tím, že na odlišných skutkových závěrech buduje odlišný právní názor na věc, nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující. Námitky dovolatele v tomto směru tedy nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Protože skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. §237 odst. 3 větu za středníkem o. s. ř.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. května 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu