ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.244.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 244/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně H. B., zastoupené Mgr. Klárou Ehlovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Arbesovo náměstí č. 257/7, proti žalované České poště, s.p. se sídlem v Praze 1, Politických vězňů č. 909/4, IČO 47114983, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 22/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2012 č. j. 23 Co 123/2012-82, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2012 č. j. 23 Co 123/2012-82, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29.11.2011 č.j. 38 C 22/2011-61, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že je neplatná výpověď z pracovního poměru, daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 24.11.2010, a kterým bylo rozhodnuto, že se žalované nepřiznává náhrada nákladů řízení, a jímž bylo rozhodnuto, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) - dále jen "o.s.ř."], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Vznikne-li pochybnost o obsahu pracovněprávního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti (srov. §18 zák. práce a §35 odst. 2 občanského zákoníku). Podle ustálené judikatury soudů výklad pracovněprávního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného pracovněprávního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost pracovněprávního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (srov. §18 zákoníku práce a §37 odst. 1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) z uvedených východisek při rozhodování věci (při posuzování druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě účastnic) vycházel. Dospěl-li při postupu podle ustanovení §18 zákoníku práce a §35 odst. 2 občanského zákoníku - oproti názoru žalobkyně - k závěru, že do sjednaného druhu práce náleží také výkon práce při třídění zásilek "větších formátů", nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z těchto důvodů spočívat na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu