ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2527.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2527/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Romana Fialy ve věci dědictví po J. J., za účasti M. J., zastoupené Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova č. 17, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 34 D 720/2008, o dovolání M. J. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2011 č. j. 18 Co 23/2011-150, takto:
Dovolání M. J. se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání M. J. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.9.2011 č. j. 18 Co 23/2011-150, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Prostějově ze dne 14.5.2010 č.j. 34 D 720/2008-121, kterým soud určil obvyklou cenu zůstavitelova majetku částkou 823.333,55 Kč, výši jeho dluhů částkou 2.671.572,70 Kč a výši předlužení dědictví částkou 1.848.239,15 Kč, kterým potvrdil, že majetek zůstavitele nabyla M. J., kterým stanovil odměnu notářky JUDr. Lenky Vrzalové, její hotové výdaje, včetně daně z přidané hodnoty částkou 12.008,- Kč a kterým uložil "státu - Okresnímu soudu v Prostějově" povinnost tuto částku notářce JUDr. Lence Vrzalové zaplatit, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony) - dále jen "o.s.ř."], neboť soud prvního stupně ve věci samé nerozhodl jinak než ve svém dřívějším usnesení proto, že by byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (odvolací soud usnesením ze dne 22.10.2009 č.j. 18 Co 162/2009-93 zrušil dřívější usnesení soudu prvního stupně ze dne 28.1.2009 č.j. 34 D 720/2008-56 z důvodu neúplně zjištěného skutkového stavu, aniž jej zavázal právním názorem pro rozhodnutí ve věci samé), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. vzhledem k tomu, že - z hlediska dovoláním uplatněných důvodů - je rozhodnutí odvolacího soudu co do závěru o tom, že pohledávka GE MONEY AUTO, a.s. ve výši 1.868.136,14 Kč náleží do pasiv dědictví po zůstaviteli, v souladu s ustálenou judikaturou soudů.
Do pasiv dědictví - jak vyplývá z ustanovení §470 občanského zákoníku - patří jednak přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele, jednak všechny zůstavitelem zanechané dluhy (závazky), které se zakládají na důvodu, jenž nastal ještě za života zůstavitele, nebo které mají původ v právním úkonu, v protiprávním úkonu nebo v jiné právní skutečnosti, z nichž by měl zůstavitel plnit, kdyby mu v tom nezabránila smrt (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.11.2011 sp. zn. 31 Cdo 3905/2008, který byl uveřejněn pod č. 38 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2012), ledaže by šlo o dluhy (závazky), které zanikají smrtí dlužníka (srov. například §579 odst. 1 občanského zákoníku, §328 odst. 2 zákoníku práce), aniž by přitom bylo významné, zda byl zůstavitel zavázán jako hlavní nebo tzv. náhradní dlužník, zda šlo o jeho výlučné nebo o společné dluhy (závazky) nebo zda dluhy (závazky) tvořily součást společného jmění zůstavitele a jeho manžela (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2013 sp. zn. 21 Cdo 2436/2011).
Pohledávka z leasingové smlouvy č. 96050681 ve výši 1.868.136,14 Kč byla GE MONEY AUTO, a.s. vůči zůstaviteli přiznána pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 21.4.2004 č.j. 9 C 47/2003-40 a za řízení nebylo doloženo, že by do smrti zůstavitele zanikla nebo se promlčela. Vzhledem k tomu, že pro zařazení pohledávky do pasiv dědictví není významné, zda šlo o dluh, který tvoří součást společného jmění zůstavitele a jeho manželky M. J., nebo zda se jednalo o výlučný dluh zůstavitele, jsou právně nerozhodné námitky M. J. o tom, že zůstavitel uzavřel smlouvu o převzetí tohoto dluhu "bez jejího vědomí", že "smlouva o převzetí dluhu je od počátku neplatná" a že v původním řízení o zaplacení tohoto dluhu se soud otázkou platnosti smlouvy o převzetí dluhu "vůbec nezabýval", a soudy jej zařadily do pasiv dědictví v souladu se zákonem. Ostatně, okolnost, zda M. J. jako zůstavitelova dědička odpovídá za dluh zůstavitele vůči GE MONEY AUTO, a.s. a v jaké výši, není dána na základě jeho zahrnutí do pasiv dědictví, ale na tom, zda skutečně šlo o zůstavitelův dluh a na hlediscích uvedených v ustanovení §470 odst.1 občanského zákoníku.
Protože dovolání M. J. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu