ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2708.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 2708/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně M. B. , zastoupené JUDr. Zdeňkou Doležílkovou, advokátkou se sídlem v Ostravě – Nové Bělé, Ovesná č. 356/7, proti žalované TON a.s. se sídlem v Bystřici pod Hostýnem, Michaela Thoneta č. 148, IČO 499 70 585, zastoupené JUDr. Janou Brodinovou, advokátkou se sídlem ve Všeradicích č. 51, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 6 C 29/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 29. března 2012 č.j. 60 Co 53/2012-447, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 29.3.2012 č.j. 60 Co 53/2012-447, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12.9.2011 č.j. 6 C 29/2005-403 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byl zamítnut návrh na určení, že „výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 14.9.2004 je neplatná“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o.s.ř.“, neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Odvolací soud posoudil hmotněprávní podmínku platnosti výpovědi podle §46 odst. 2 zákoníku práce, v souladu se zákonem a s ustálenou judikaturou, zejména pak s právním názorem vysloveným v této věci v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5.1.2011 č.j. 21 Cdo 4875/2009-304 (kterým byly zrušeny rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 25.6.2009 č.j. 60 Co 28/2009-270 a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 24.10.2008 č.j. 6 C 29/2005-241, a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení), jímž byly soudy obou stupňů vázány, a na němž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit a na zaujatém právním názoru i v současné době setrvává.
Ostatní námitky žalobkyně - jak vyplývá z obsahu dovolání (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) – nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s. ř., neboť zpochybňuje skutková zjištění, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází a současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř - jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. – však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §150 o.s.ř., neboť žalovaná by sice měla právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení (srov. §142 odst. 1 o.s.ř.), nicméně s ohledem na majetkové poměry žalobkyně dovolací soud žalované toto právo nepřiznal, a žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2013
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu