ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.2727.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 2727/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobců a) OYSTER Invest a.s. se sídlem v Praze 10 - Dolních Měcholupech, Kutnohorská č. 181, IČO 25792369, zastoupeného JUDr. Janem Bacílkem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108, a b) NEMOKREDIT a.s. se sídlem v Praze 3, Ondříčkova č. 39/580, IČO 25057111, zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická č. 1037/12, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2, IČO 00064581, zastoupenému Mgr. Jakubem Kotrbou, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 52/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2013, č. j. 28 Co 444/2012-537, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Bacílka, advokáta se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka č. 108.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Martina Štuksy, advokáta se sídlem v Praze 4, Kaplická č. 1037/12.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 2. 2013, č. j. 28 Co 444/2012-537, podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. k výkladu ustanovení §161e odst. 1 obchodního zákoníku ve znění účinném do 30. 12. 2000 např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3633/2007, a k výkladu ustanovení §196a obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2000 rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4822/2008, uveřejněný pod č. 9 v časopise Soudní judikatura, roč. 2010, nebo v poměrech aplikace ustanovení §42a odst. 2 občanského zákoníku rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 8. 2002, sp. zn. 21 Cdo 2192/2001, který byl uveřejněn pod č. 53 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2004) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak; současně je třeba zdůraznit, že napadený rozsudek odvolacího soudu vychází ze závazného právního názoru dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci - vyjádřen již v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 6. 2011, č. j. 21 Cdo 4124/2010-368 (§243g odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. října 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu