ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.277.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 277/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Ing. O. B. , zastoupeného JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, U Jiskry č. 114/1, proti žalovanému Městu Rumburk se sídlem městského úřadu v Rumburku, Třída 9. května č. 1366/48, IČO 00261602, zastoupenému Mgr. Milanem Schubertem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí č. 157/30, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 11/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. dubna 2012 č. j. 9 Co 141/2012-280, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Milana Schuberta, advokáta se sídlem v Litoměřicích, Mírové náměstí č. 157/30.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 2012 č. j. 9 Co 141/2012-280, kterým byl ve výroku o věci samé potvrzen rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 13. 12. 2011 č. j. 19 C 11/2010-257, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru dané žalobci dopisem žalovaného ze dne 3. 12. 2009 a jímž bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 46.476,- Kč k rukám advokáta Mgr. Milana Schuberta, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 13. 12. 2011 č. j. 19 C 11/2010-257 změněn ve výroku o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 37.476,- Kč k rukám advokáta Mgr. Milana Schuberta, a kterým bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 5.293,- Kč k rukám advokáta Mgr. Milana Schuberta, je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], neboť rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (ze dne 21. 6. 2010 č. j. 19 C 11/2010-57) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil usnesením ze dne 27. 1. 2011 č. j. 9 Co 678/2010-82.
S přihlédnutím k tomu, že odvolací soud správně vyložil ustanovení §52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (neboť výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena dne 11. 12. 2009), že napadený rozsudek vychází z ustálené judikatury dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4521/2011, uveřejněný pod č. 23 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2013) a že skutkové zjištění odvolacího soudu, že schválením nového organizačního řádu Městského úřadu Rumburk usnesením rady města ze dne 18. 11. 2009 došlo s účinností ke dni 31. 1. 2010 ke zrušení odboru organizačního a vnitřních věcí městského úřadu a tím i pracovního místa vedoucího tohoto odboru zastávaného žalobcem, který se v důsledku tohoto rozhodnutí žalovaného o organizační změně stal pro žalovaného nadbytečným a kterému dal proto žalovaný výpověď z pracovního poměru, má podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování (zejména v usnesení rady Města Rumburka ze dne 18. 11. 2009 č. 1774/2009, v organizačním řádu Městského úřadu Rumburk vydaném s účinností od 1. 2. 2010 a v organizačním řádu tohoto úřadu účinném do 31. 1. 2010), je dovolání žalobce podané z důvodu, že odvolací soud „chybně aplikoval normy hmotného práva v ustanoveních §50 odst. 2 a 4 a §52 písm. c) zákoníku práce a ustanovení §99 odst. 1, §102 odst. 2 písm. f), g), j) a o) a §110 odst. 4 písm. d) zákona o obcích“ a „nesprávné interpretuje obsah usnesení č. 732/2008 ze dne 27. 3. 2008 a usnesení č. 1774/2009 ze dne 18. 11. 2009 rady Města Rumburka a obsah výpovědi z pracovního poměru“, že usnesení č. 1774/2009 ze dne 18. 11. 2009 není rozhodnutím o organizační změně ve smyslu ustanovení §52 písm. c) zákoníku práce a že „organizační řád není dokumentem schopným přivodit nadbytečnost jakéhokoli úředníka obecního úřadu“, zjevně bezdůvodné; Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení §243b odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalovanému náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného, advokát Mgr. Milan Schubert, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalovanému za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 588,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 3.388,- Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu