ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3214.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3214/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně Victoria Security Printing, a. s. se sídlem v Praze 4, Ohradní č. 65, IČO 15891089, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, proti žalovaným 1) České námořní plavbě a. s. se sídlem v Praze 10 - Strašnicích, Počernická č. 168, IČO 00001082, a 2) Central Information and Business Agency, LLC , se sídlem 16192 Coastal Highway, Lewes, Delaware 19958, County of Sussex, USA, reg. č. 41670- 93, zastoupené JUDr. M. A. B., o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, a určení neplatnosti zástavní smlouvy, za účasti České námořní plavby a. s. se sídlem v Praze 10 - Strašnicích, Počernická č. 168, IČO 00001082, jako vedlejšího účastníka na straně žalované 2), vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 55 C 276/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2012, č. j. 17 Co 485/2011 - 288, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků ani vedlejší účastník nemají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby bylo určeno, že „neexistuje zástavní právo věřitele Česká námořní plavba a. s. a že neexistuje zástavní právo věřitele Central Information and Business Agency, LLC, plynoucí ze zástavní smlouvy uzavřené mezi Česká námořní plavba, a. s., a Victoria Security Printing, a. s., dne 15. 2. 2001 o zastavení nemovitostí, k nemovitostem ve vlastnictví společnosti Victoria Security Printing, a. s., zapsaným v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště P., pro katastrální území M. na listu vlastnictví 1619, a to: parcel č. 1244/1 (7.008 m2 - zahrada), parcel č. 1253 (751 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1254 (280 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1255 (130 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1256 (115 m2 - zastavěná plocha a nádvoří), parcel č. 1259/1 (431 m2 - orná půda), parcel č. 1265/2 (769 m2 – ostatní plocha), parcel č. 1265/3 (34 m2 - trvalý travní porost), parcel č. 1284 (2107 m2 - zastavěná plocha a nádvoří), parcel č. 1288 (61 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1289/1 (618 m2 - trvalý travní porost), parcel č. 1290 (266 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1291/1 (1073 m2 - ostatní plocha), budova č. p. 1159 na parcele č. 1284“, a že „zástavní smlouva uzavřená mezi Česká námořní plavba, a. s., a Victoria Security Printing, a. s., dne 15. 2. 2001 o zastavení nemovitostí ve vlastnictví společnosti Victoria Security Printing, a. s., zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště P., pro katastrální území M., na listu vlastnictví č. 1619, a to parcel č. 1244/1 (7.008 m2 - zahrada), parcel č. 1253 (751 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1254 (280 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1255 (130 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1256 (115 m2 - zastavěná plocha a nádvoří), parcel č. 1259/1 (431 m2 - orná půda), parcel č. 1265/2 (769 m2 – ostatní plocha), parcel č. 1265/3 (34 m2 - trvalý travní porost), parcel č. 1284 (2107 m2 - zastavěná plocha a nádvoří), parcel č. 1288 (61 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1289/1 (618 m2 - trvalý travní porost), parcel č. 1290 (266 m2 - ostatní plocha), parcel č. 1291/1 (1073 m2 - ostatní plocha), budova č. p. 1159 na parcele č. 1284, je neplatná“.
Žalobu odůvodnila zejména tím, že zástavní právo na označených nemovitostech mělo vzniknout na základě zástavní smlouvy ze dne 15. 2. 2001 uzavřené mezi žalobkyní jako zástavcem a žalovanou 1) jako zástavním věřitelem, kterou byly zajištěny pohledávky žalované 1) ve výši 20.000.000,- Kč za dlužníkem Panas Holding Corp. a ve výši 538.000,- USD za dlužníkem Harms Holding Co. Limited. V rozporu s ustanovením §196a obch. zák. však k uzavření uvedené zástavní smlouvy nebyl dán souhlas valné hromady žalované, ačkoliv ke dni jejího uzavření byl Ing. B. V. členem statutárního orgánu žalobkyně, žalované 2) a společnosti Harms Holding Co. Limited. Uvedená zástavní smlouva je tak absolutně neplatná a zástavní právo podle ní vzniknout nemohlo.
Obvodní soud pro Prahu 4 – poté, co připustil, aby do řízení namísto žalované 1) ve vztahu k pohledávce za společností Panas Holding Corp, se sídlem Saffrey Square, Suite 205, Bank Lane, P. O. Box N – 8188, Nassau, Bahamy ve výši 20.000.000,- Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 1. 2001 nastoupila společnost Central Information and Business Agency, LLC, se sídlem 16192 Coastal Highway, Lewes, Delaware 19958, County of Sussex, USA, reg. č. 41670- 93 [žalovaná 2)] – rozsudkem ze dne 31. 3. 2011, č. j. 55 C 276/2007-245, určil, že „neexistuje zástavní právo věřitele společnosti Česká námořní plavba a. s. plynoucí ze zástavní smlouvy uzavřené mezi Českou námořní plavbou, a. s., a Victoria Security Printing, a. s., dne 15. 2. 2001 o zastavení nemovitostí, k nemovitostem ve vlastnictví společnosti Victoria Security Printing, zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště P., pro kat. území M., na LV 1619 a to: parc. číslo 1244/1 ( zahrada - 7.008 m2 ), parc. číslo 1253 (ostatní plocha - 751 m2), parc. číslo 1254 (ostatní plocha - 280 m2 ), parc. číslo 1255 (ostatní plocha - 130 m2), parc. číslo 1256 ( zastavěná plocha a nádvoří - 115 m2 ), parc. číslo 1259/1 (orná půda - 431 m2), parc. číslo 1265/2 (orná půda -769 m2 ), parc. číslo 1265/3 (trvalý travní porost - 34 m2), parc. číslo 1284 (zastavěná plocha a nádvoří - 2107 m2), parc. číslo 1288 (ostatní plocha - 61 m2), parc. číslo 1289/1 (trvalý travní porost - 618 m2), parc. číslo 1290 (ostatní plocha - 266 m2), parc. číslo 1291/1 (ostatní plocha - 1073 m2), budova č.p. 1159 na parcele č. 1284, ve vztahu k zajištění pohledávky za společností Harms Holding Co Limited, se sídlem Nikósie, Kyperská republika ve výši 538.000 USD s přísl. ze smlouvy o úvěru ze dne 29. 8. 2000“, zamítl žalobu na určení, že ke stejným nemovitostem „neexistuje zástavní právo věřitele - společnosti Central Information and Business Agency, LLC se sídlem Country of Suseex, USA, plynoucí ze zástavní smlouvy uzavřené mezi Českou námořní plavbou, a. s., a Victoria Security Printing, a. s., dne 15. 2. 2001 o zastavení nemovitostí ve vztahu k zajištění pohledávky za společností Panas Holding Corporation, se sídlem Bahamy, Nassau, ve výši 20.000.000,- Kč s přísl. ze smlouvy o úvěru z 12. 1. 2001“, „neexistuje zástavní právo věřitele společnosti Central Information Business Agency, LLC plynoucí ze zástavní smlouvy uzavřené mezi Českou námořní plavbou, a. s., a Victoria Security Printing, a. s., ze dne 15. 2. 2001 o zastavení nemovitostí ve vztahu k zajištění pohledávky za společností Panas Holding Corporation ve výši 20.000.000 Kč s přísl. ze smlouvy o úvěru ze dne 12. 1. 2001 a zástavní právo věřitele společnosti České námořní plavby, plynoucí ze zástavní smlouvy uzavřené mezi Českou námořní plavbou, a. s., a Victoria Security Printing dne 15. 2. 2001 o zastavení nemovitostí ve vztahu k zajištění pohledávky za společností Panas Holding ve výši 538.000 USD s přísl.“, a na určení, že „zástavní smlouva uzavřená mezi Českou námořní plavbou, a. s., a Victoria Security Printing, a. s., dne 15. 2. 2001 o zastavení nemovitostí ve vlastnictví společnosti Victoria Security Printing, a. s., je neplatná“; zároveň rozhodl, že žalobkyně a žalovaná 1), žalovaná 2) a vedlejší účastník na straně žalované 2) nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Vyšel z toho, že zástavní smlouva ze dne 15. 2. 2001 uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou 1) zajišťovala dvě samostatné pohledávky vzniklé na základě dvou samostatných úvěrových smluv, že tyto pohledávky mají samostatný osud a že je nutno je posuzovat odděleně jakožto samostatné právní vztahy. Protože v době uzavření citované zástavní smlouvy bylo prokázáno personální propojení v osobě B. V. mezi Harms Holding Co. Limited a žalobkyní, nikoliv však mezi společností Panas Holding Corp. a žalobkyní, nebránilo ustanovení §196a obchodního zákoníku zajištění pohledávky za společností Panas Holding Corp., naopak, zajištění pohledávky za společností Harms Holding Co. Limited ve výši 538.000,- USD bylo neplatným pro rozpor se zákonem a zástavní právo k zajištění této pohledávky nevzniklo. Žalobkyně se domáhala určení neexistence zástavního práva ve vztahu k oběma zajištěným pohledávkám proti oběma žalovaným. Žalovaná 1) však nebyla [v důsledku jejího postoupení na žalovanou 2)] zástavním věřitelem ve vztahu k pohledávce za společností Panas Holding Corp. Žalovaná 2) se na základě stejné smlouvy o postoupení pohledávky stala zástavním věřitelem pouze pohledávky za společností Panas Holding Corp. Soud prvního stupně proto zamítl návrh na určení neexistence zástavního práva žalované 1) ve vztahu k zajištění pohledávky za společností Panas Holding Corp. a návrh na určení neexistence zástavního práva žalované 2) ve vztahu k zajištění pohledávky za společností Harms Holding Co. Limited. Zamítl rovněž návrh na určení neplatnosti zmíněné zástavní smlouvy, neboť tuto otázku řešil jako předběžnou pro závěr, zda tu zástavní právo na základě uvedené zástavní smlouvy je či není.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2012, č. j. 17 Co 485/2011 – 288, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o věci samé I. a III. [ve výrocích o zamítnutí návrhu na určení, že označené nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem žalované 2) ve vztahu k pohledávce za společností Panas Holding Corp. ve výši 20.000.000,- Kč a návrhu na určení neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 15. 2. 2001 uzavřené mezi žalobkyní jako zástavcem a žalovanou 1) jako zástavním věřitelem] a ve výrocích o nákladech řízení, ve výroku o věci samé IV. [ve výroku o zamítnutí návrhu na určení, že označené nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem žalované 2) ve vztahu k pohledávce za společností Harms Holding Co. Limited ve výši 20.000.000,- Kč a žalované 1) ve vztahu k pohledávce za společností Panas Holding Corp. ve výši 538.000,- USD] jej změnil jen tak, že ve vztahu k zajištění pohledávky 20.000.000,- Kč s příslušenstvím se jedná o společnost Panas Holding Corp. a ve vztahu k zajištění pohledávky 538.000,- USD o společnost Harms Holding Co. Limited, jinak jej v tomto výroku potvrdil, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Souhlasil s tím, jak soud prvního stupně věc posoudil; protože v odvolacím řízení nevyšlo najevo nic, co by mohlo vést k odlišnému posouzení věci, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích o věci samé, jakož i v akcesorických výrocích o nákladech řízení, potvrdil. Částečnou změnu ve výroku IV. odůvodnil tím, že soudem prvního stupně došlo ve vztahu k zajištění pohledávky 20.000.000,- Kč k záměně společnosti Panas Holding Corp. za společnost Harms Holdings Co. Limited a ve vztahu k zajištění pohledávky 538.000,- USD k záměně této částky za 938.000,- USD a záměně společnosti Harms Holdings Co. Limited za společnost Panas Holding Corp.
V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalobkyně namítá, že odvolací soud při aplikaci ustanovení §196a odst. 1, 2 obchodního zákoníku „dospěl k chybnému závěru, že pro aplikaci uvedeného ustanovení je nezbytné personální propojení mezi společností poskytující zajištění a dlužníkem a nikoli personální propojení mezi společností a věřitelem“. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31. 12. 2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalobkyně proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o. s. ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci potvrzen (částečná změna výroku IV. se týkala jen záměny v názvech společností a záměny částky, vymezení práv a povinností mezi účastníky zůstalo stejné). Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci řešil odvolací soud (i soud prvního stupně) otázku aplikace ustanovení §196a odst. 1, 2 obch. zák. v případě zástavní smlouvy.
Podle ustanovení §196a odst. 1 obch. zák. společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, anebo smlouvu, jejímž obsahem je zajištění závazků těchto osob, nebo na ně bezplatně převést majetek společnosti jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku.
Podle ustanovení §196a odst. 2 obch. zák. pokud jsou osoby uvedené v odstavci 1 oprávněny jednat i jménem jiné osoby, použije se ustanovení odstavce 1 obdobně i na plnění tam uvedené ve prospěch této jiné osoby. Souhlasu valné hromady není zapotřebí, jde-li o poskytnutí půjčky nebo úvěru ovládající osobou ovládané osobě anebo zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou.
Závěr, podle něhož se ustanovení §196a odst. 1, 2 obch. zák. vztahuje i na zástavní smlouvy, jejichž účelem je zajistit majetkem společnosti závazek osob tam vyjmenovaných, Nejvyšší soud výslovně formuloval v rozsudku ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3335/2006, uveřejněném v časopise Soudní judikatura ročník 2008, pod číslem 31.
V projednávané věci zástavní smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou 1) dne 15. 2. 2001 došlo k zajištění pohledávky žalované 1) ve výši 20.000.000,- Kč za dlužníkem Panas Holding Corp. a ve výši 538.000,- USD za dlužníkem Harms Holding Co. Limited. Z pohledu požadavku ustanovení §196a odst. 1 a 2 obch. zák. bylo proto podstatné, zda k personálnímu propojení došlo mezi osobním (obligačním) dlužníkem (Panas Holding Corp. a Harms Holding Co. Limited) a zástavcem – zástavním dlužníkem (žalobkyní). Protože ale personální spojení bylo v řízení prokázáno (v osobě Ing. B. V.) toliko mezi žalobkyní a Harms Holding Co. Limited a nikoli také mezi žalobkyní a Panas Holding Corp., správně odvolací soud (i soud prvního stupně) dovodil, že pro rozpor s ustanovením §196a odst. 1 a 2 obch. zák. je zástavní smlouva neplatná toliko ve vztahu k zajištění pohledávky žalované 1) za Harms Holding Co. ve výši 538.000,- USD. Uvedený závěr je zcela v souladu s konstantní judikaturou dovolacího soudu (srov. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. 21 Cdo 3335/2006, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2008, pod číslem 31, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2839/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 23/2013).
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud posoudil věc v souladu s ustálenou judikaturou soudů a že tedy napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam. Protože dovolání žalobkyně není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalovaným ani vedlejšímu účastníku žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2013
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu