ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3575.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3575/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně L. Š., zastoupené JUDr. Janem Paroulkem, advokátem se sídlem v Blansku, Čelakovského č. 1859/6, proti žalované Cukrárně Adina s.r.o. se sídlem v Dolních Loučkách č. 287, IČO 276 60 567, zastoupené JUDr. Vladimírem Fadingerem, advokátem se sídlem v Tišnově, Brněnská č. 184, o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 178/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2011 č. j. 15 Co 75/2010-111, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Dovolání žalované proti výroku rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18.1.2011 č. j. 15 Co 75/2010-111, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 15.1.2010 č. j. 12 C 178/2008-77 (ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 15.1.2010 č. j. 12 C 178/2008-82) ve výroku, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 90.000,- Kč s úroky z prodlení (které soud prvního stupně ve výroku vyčíslil), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. [tj. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. vzhledem k tomu, že v dovolání byl uplatněn (jak vyplývá z jeho obsahu – srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.
Žalovaná sice v dovolání uvedla, že „je přesvědčena“, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, z obsahu samotného dovolání (z vylíčení důvodů dovolání) však vyplývá, že podstatou námitek dovolatelky je pouze nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (a soud prvního stupně) přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, podrobuje tedy kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází. Protože námitky žalované uplatněné v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale jen dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohl dovolací soud správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu přezkoumat, neboť k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. – jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. - nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto.
Z uvedeného je zřejmé, že napadený potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. listopadu 2013
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu