ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3593.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3593/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce Dopravního podniku hl. m. Prahy, akciové společnosti se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 217/42, IČO 00005886, proti žalovanému V. L. , zastoupenému JUDr. Jiřinou Jirákovou, advokátkou se sídlem ve Slaném, Třebízského č. 175/44, o žalobě pro zmatečnost podané žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. září 2009 č. j. 23 C 65/2009-26, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 23 C 65/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. června 2012 č. j. 25 Co 316/2012-65, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř):
Dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2012 č. j. 25 Co 316/2012-65, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 11. 5. 2012 č. j. 23 C 65/2009-54, kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalovaným proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2009 č. j. 23 C 65/2009-26 (jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci 950,- Kč z důvodu přirážky k jízdnému při přepravě hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu a na náhradě nákladů řízení 6.669,- Kč) a kterým bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a jímž bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, není přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno usnesení o žalobě pro zmatečnost, které by bylo odvolacím soudem zrušeno, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238a odst. 1 písm. b), §238a odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Závěr odvolacího soudu, že soud prvního stupně v souladu se zákonem zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalovaným u Okresního soudu v Kladně dne 27. 12. 2012 z důvodu uvedeného v ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť byla podána opožděně (po uplynutí lhůty tří měsíců uvedené v ustanovení §234 odst. 2 o. s. ř. a počítané ode dne, kdy byl žalovanému, který byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 23. 2. 2011 č. j. 9 Nc 803/2010-38 omezen ve způsobilosti k právním úkonům, ustanoven usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 26. 7. 2011 č. j. 42 P 233/2011-67 zástupce), je v souladu s ustálenou judikaturou soudů, která dovodila, že žalobu pro zmatečnost lze - stejně jako jiné opravné prostředky - podat jen ve lhůtě k tomu určené, jejíž zmeškání není možné prominout (§235 odst. 1 o. s. ř.) a kterou ani předseda senátu nemůže postupem podle ustanovení §55 věty druhé o. s. ř. prodloužit, a že opožděně podanou žalobu pro zmatečnost soud zamítne (srov. například usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 9. 2010 sp. zn. 21 Cdo 1207/2009, uveřejněné pod č. 52 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011).
Námitky dovolatele, že v době doručování rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 24. 9. 2009 č. j. 23 C 65/2009-26 „prokazatelně trpěl duševní chorobou, v důsledku které nebyl schopen posoudit následky svého jednání“, že neměl procesní způsobilost, nemohl vystupovat před soudem a nebyl řádně zastoupen, že v řízení předcházejícím uvedenému rozsudku nebyla zachována rovnost stran a že sama skutečnost 58 „černých jízd“, které vykonal v pražské integrované dopravě v období let 2002–2010, „nesvědčí o plné způsobilosti k právním úkonům žalovaného a o jeho dobrém duševním zdraví“, nejsou způsobilé zpochybnit závěr o opožděném podání žaloby pro zmatečnost, na kterém spočívá napadené usnesení odvolacího soudu, nehledě k tomu, že – jak vyplývá z ustálené judikatury soudů - nejde o zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nebyl-li účastník (v době před pravomocným skončením řízení předcházejícího vydání rozhodnutí soudu napadeného žalobou pro zmatečnost) zbaven způsobilosti k právním úkonům ani v této způsobilosti omezen (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1541/97, uveřejněné pod č. 26 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
Protože dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. srpna 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu