ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3624.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3624/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny ve věci žalobce P. M. , zastoupeného JUDr. Janem Klárem, advokátem se sídlem v Brně, Starobrněnská č. 3, proti žalovaným 1) Ing. D. M. , 2) DaR IMMO s.r.o. se sídlem v Praze 3 - Vinohradech, Vinohradská č. 1786/122, IČO 26238730, oběma zastoupeným JUDr. Pavlem Strnadem, advokátem se sídlem ve Zlíně, nám. Práce č. 2512, a 3) P. G. , o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, Jezuitská č. 4, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 276/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 24. května 2012 č.j. 60 Co 374/2010-175, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou dne 19.12.2008 u Okresního soudu v Kroměříži proti žalovanému 1) domáhal určení, že nedobrovolná dražba uskutečněná dne 6.10.2008 v Kroměříži žalovaným 1) jako dražebníkem, při níž byly "vydraženy nemovitosti ve vlastnictví žalobce zapsané v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Vyškov jako dům čp. na pozemku č. parc. st. a jako pozemky č. parc. st. a č. parc. ", je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že žalovaný 1) jako dražebník uskutečnil na návrh žalovaného 2) nedobrovolnou dražbu nemovitostí, při níž se vydražitelem stal žalovaný 3), že "titulem pro provedení dražby" byl notářský zápis notáře JUDr. Ivo Havlíčka zn. NZ 170/2007, který obsahoval dohodu o přímé vykonatelnosti závazků v tomto zápise uvedených a který podle názoru žalobce nemohl být "platným exekučním titulem", neboť v ustanovení "článku šestého je uvedeno, že přímá vykonatelnost zápisu je možná v případě, kdy dlužníci neuhradí své závazky vůči věřiteli do 2.1.2007", přičemž notářský zápis byl sepsán až dne 2.7.2007 (uvedené plnění dlužníků v termínu do 2.1.2007 tedy nebylo možné); provedená veřejná nedobrovolná dražba je neplatná, neboť dražebník byl povinen upustit od dražby.
Okresní soud ve Zlíně - poté, co mu byla věc jako soudu místně příslušnému postoupena usnesením Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28.4.2009 č.j 5 C 307/2008-27 a co usnesením ze dne 22.1.2010 č.j. 11 C 276/2009-70 připustil, aby do řízení vstoupili (na základě návrhu žalobce ze dne 18.1.2009) žalovaní 2) a 3) - rozsudkem ze dne 10.5.2010 č.j. 11 C 276/2009-103 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) a 2) na náhradě nákladů řízení 15.480,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) "účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení". Soud prvního stupně dovodil, že žaloba byla podána u soudu včas (před uplynutím 3 měsíční prekluzívní lhůty), a odmítl námitku žalobce, že by ustanovení notářského zápisu o přímé vykonatelnosti bylo "neplatné"; datum 2.1.2007 bylo totiž v notářském zápisu uvedeno "zcela zřejmě omylem" a "tato chyba nezakládá s ohledem na početná ustanovení všech tří smluv o datu splatnosti 2.1.2008 neplatnost notářského zápisu". Napadená veřejná nedobrovolná dražba je proto platná.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 16.12.2010 č.j. 60 Co 374/2010-131 doplněným usnesením ze dne 10.1.2011 č.j. 60 Co 374/2010-138 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) "k ruce společné a nerozdílné" na náhradě nákladů řízení 15.480,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada; v dalším jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 7.380,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada, že "ve vztahu mezi žalobcem a Okresním státním zastupitelstvím ve Zlíně žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů" a že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) se žalovanému 3) nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce se dovolal neplatnosti dražby v trojměsíční prekluzívní lhůtě jen vůči žalovanému 1) a že vůči žalovaným 2) a 3) nebyla tato lhůta zachována. Vzhledem k postavení žalovaných jako nerozlučných společníků "ve vztahu jak k uplatněnému nároku, tak k okamžiku uplynutí běhu prekluzívní lhůty, je zřejmý nedostatek věcné legitimace žalovaného 1) ve vztahu k tomuto nároku a tento nedostatek nemohl být ani dodatečně zhojen soudem prvního stupně připuštěným přistoupením žalovaných 2) a 3)". Žaloba o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby proto nemohla být úspěšná.
K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 28.3.2012 č.j. 21 Cdo 1638/2011-156 zrušil rozsudek odvolacího soudu (spolu s usnesením ze dne 10.1.2011 č.j. 60 Co 374/2010-138) a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že, bylo-li ve stanovené lhůtě zahájeno řízení o vyslovení (určení) neplatnosti veřejné nedobrovolné dražby, žalobce smí i po uplynutí lhůty činit (způsobem uvedeným v ustanovení §92 o.s.ř.) dispozice s okruhem účastníků řízení na straně žalovaných; připustí-li na návrh žalobce soud, aby do řízení přistoupil další žalovaný (§92 odst. 1 o.s.ř.) nebo aby dosavadní žalovaný z řízení vystoupil a na jeho místo vstoupil někdo jiný (§92 odst. 2 o.s.ř.), a bude-li tím dosažen stav, že se řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby účastní ten, kdo byl navrhovatelem dražby, vlastník nebo nositel jiného práva k předmětu dražby, dražebník a vydražitel, nemůže být žaloba zamítnuta jen proto, že jejich přistoupení nebo vstup do řízení byly navrženy nebo že o nich bylo soudem rozhodnuto až po uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §48 odst. 3 a 4 zákona o veřejných dražbách. Nerozlučné společenství v řízení o neplatnost veřejné nedobrovolné dražby tedy nevyžaduje, aby byli účastníky řízení všichni, jejichž práv a povinností se výsledek dražby týká, již v době zahájení řízení, ale teprve (vždy) v době rozhodování soudu o žalobě.
Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně poté rozsudkem ze dne 24.5.2012 č.j. 60 Co 374/2010-175 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) "k ruce společné a nerozdílené" 15.480,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada; v dalším jej potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů "odvolacího a dovolacího řízení" žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně 15.540,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Strnada, že ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3) se žalovanému 3) náhrada nákladů "odvolacího a dovolacího řízení" nepřiznává a že "ve vztahu mezi žalobcem a Okresním státním zastupitelstvím ve Zlíně žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů". Souhlasil s názorem soudu prvního stupně v tom, že, i když je v notářském zápisu sepsaném dne 2.7.2007 v "odstavci za šesté" uvedeno "datum splatnosti dne 2.1.2007", je nejen z kontextu notářského zápisu, ale i ze smluv notářskému zápisu přecházejících (ze smlouvy o půjčce ze dne 2.7.2007 a ze smlouvy o zřízení zástavního a předkupního práva ze dne 2.7.2007, když ve všech ostatních ustanoveních je datum splatnosti závazku stanoveno na 2.1.2008), zřejmé, že se jedná o chybu v psaní a že projev vůle obou stran v rámci notářského zápisu je nepochybný; žalobcem namítaná chyba v psaní ve vyhotovení notářského zápisu nemá tedy "žádné právní následky", protože "obsah notářského zápisu je navzdory této chybě nepochybný".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že rozpor v datech splatnosti v notářském zápisu činí termín splatnosti závazku žalobce neurčitým a že tu není "žádný právně závazný dokument, který by tento rozpor odstranil a zhojil". Má-li být notářský zápis exekučním titulem, nesmí obsahovat vůbec žádnou právní vadu, byť by byla i jen formální, neboť jinak nemůže být "dokumentem právně perfektním". Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc "se svým závazným právním názorem" vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinných do 31.12.2012 (dále jen "o.s.ř."), neboť napadený rozsudek byl vydán v době do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání žalobce proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 3 o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. b) o.s.ř. a jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci potvrzen. Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Podle ustanovení §35 odst.2 občanského zákoníku právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
Podle ustanovení §37 odst.3 občanského zákoníku právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.
Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti. Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst.1 občanského zákoníku). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.
Smlouvu jakožto projev vůle je třeba vykládat - jak vyplývá z ustanovení §35 odst.2 občanského zákoníku - nejen podle jazykového vyjádření použitého ve smlouvě, ale i podle dalších skutečností, zejména podle vůle účastníků smlouvy, není-li tato vůle v rozporu s použitým jazykovým projevem.
Uvedené samozřejmě platí také ohledně takových právních úkonů, které jsou exekučním titulem podle ustanovení §274 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení §40 odst.1 exekučního řádu.
Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud (i soud prvního stupně) z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Dospěl-li při postupu podle ustanovení §35 odst. 2 občanského zákoníku - oproti názoru žalobce - k závěru, že uvedení data 2.1.2007 jako data splatnosti závazku v odstavci "za šesté" v dohodě o závazku ke splnění pohledávek sepsané ve formě notářského zápisu dne 2.7.2007 sp. zn. NZ 170/2007 je jen chybou v psaní, která nemůže mít za následek neplatnost tohoto právního úkonu, neboť jeho význam je - navzdory této chybě - nepochybný, když v ostatních ustanoveních této dohody jakož i ve smlouvách jí přecházejících je jako datum splatnosti závazku uvedeno 2.1.2008, nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci.
Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, neboť vychází z ustálené judikatury soudů, a že tedy proti němu není dovolání přípustné ani podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst.5 věty první a §218 písm.c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovaným v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Ljubomír Drápal
předseda senátu