ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.3821.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 3821/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Mojmíra Putny a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce M. D. , zastoupeného JUDr. Václavem Stříbným, advokátem se sídlem v Opavě, Ostrožná č. 233/40, proti žalovanému TITUS CZ s. r. o. se sídlem v Chrudimi IV., Tovární č. 1112, IČO 25919652, zastoupenému JUDr. Františkem Hanákem, advokátem se sídlem v Hlinsku, Poličská č. 149, o určení, že nemovitosti nejsou zatíženy zástavním právem, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 6 C 355/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2012 č. j. 8 Co 165/2012-174, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Stříbného, advokáta se sídlem v Opavě, Ostrožná č. 233/40.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2012 č. j. 8 Co 165/2012-174, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 7. 11. 2011 č. j. 6 C 355/2008-125 ve výroku, jímž bylo určeno, že „zástavní právo založené zástavní smlouvou k nemovitostem, která měla být uzavřena dne 15. 4. 1992 mezi zástavním věřitelem Komerční bankou, a. s., pobočkou Opava a zástavcem paní B. D., registrovanou Státním notářstvím v Opavě dne 22. 4. 1992 pod čís. reg. R III 894/92, jejímž předmětem mělo být zajištění pohledávky označeného zástavního věřitele za dlužníkem panem D. L. se sídlem Kravaře, Mírová 12, IČO 12120987 ze smlouvy o úvěru ze dne 15. 4. 1992 pod reg. č. SP – 711/92-Ka ve výši 700.000,- Kčs s příslušenstvím zástavním právem k nemovitostem tehdy ve vlastnictví zástavce paní B. D. a nyní žalobce, zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava LV č. 261 pro obec Kobeřice a katastrální území Kobeřice ve Slezsku, okres Opava, a to k budově v části obce Kobeřice čp. , způsob využití rodinný dům na pozemku parc. č. 1148/9 a pozemku parc. č. 1148/9, zastavěná plocha a nádvoří a pozemku parc. č. 1148/4, zahrada, neexistuje“, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony)], protože soud prvního stupně nerozhodl ve výroku rozsudku ze dne 7. 11. 2011 č. j. 6 C 355/2008-125, jímž vyhověl žalobě o určení, že zástavní právo „neexistuje“, jinak než ve svém dřívějším rozsudku ze dne 14. 3. 2011 č. j. 6 C 355/2008-91, kterým tuto žalobu zamítl, proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozsudek soudu prvního stupně zrušil, nýbrž proto, že na základě námitky promlčení zástavního práva vznesené žalobcem, kterou se ve svém dřívějším rozsudku nezabýval, dospěl k závěru, že zástavní právo je promlčeno, a dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů [k závěru odvolacího soudu o důvodnosti žaloby o určení, že tu zástavní právo není (že zástavní právo „neexistuje“), došlo-li k promlčení zástavního práva a dovolal-li se zástavní dlužník promlčení, srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. 21 Cdo 2185/2009, uveřejněný pod č. 108 v časopise Soudní judikatura, roč. 2011, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012 sp. zn. 21 Cdo 78/2011 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2012 sp. zn. 21 Cdo 4373/2011], a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalovaný je proto povinen nahradit žalobci náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o. s. ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo §149 odst. 2 o. s. ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o. s. ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7. 5. 2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 5.000,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalobci náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce, advokát JUDr. Václav Stříbný, osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalobci za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 1.113,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Žalovaný je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 6.413,- Kč žalobci zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.), do 3 dnů od právní moci usnesení (§160 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu