ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.432.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 432/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobkyně L. M. , zastoupené JUDr. Otto Walachem, advokátem se sídlem v Třinci, 1. máje č. 493, proti žalovanému MUDr. Z. Z., zastoupenému JUDr. Zbyhněvem Zubkem, advokátem se sídlem ve Vendryni č. 720, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 8 C 137/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2012 č. j. 16 Co 358/2011-58, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 1. 2012 č. j. 16 Co 358/2011-58, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 1. 4. 2011 č. j. 8 C 137/2010-27, jímž bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalovaným žalobkyni dne 28. 7. 2010 je neplatné, a jímž bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 13.096,- Kč k rukám advokáta JUDr. Otto Walacha, a kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.894,- Kč k rukám advokáta JUDr. Otto Walacha, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád [ve znění účinném do 31. 12. 2012, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen „o. s. ř.“], protože ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou soudů [srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2007 sp. zn. 21 Cdo 2584/2006, uveřejněného pod č. 44 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 2008, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2008 sp. zn. 21 Cdo 4403/2007, z nichž vyplývá, že zaměstnanec, kterému zaměstnavatel přestal v rozporu se zákoníkem práce přidělovat práci (např. v souvislosti s neplatným rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele), ačkoliv zaměstnanec byl připraven práci konat, je povinen znovu nastoupit do práce až poté, co jej zaměstnavatel k tomu vyzval a vyjádřil tak ochotu zaměstnanci práci opět přidělovat, a že, trvá-li překážka v práci na straně zaměstnavatele, protože zaměstnanci nepřiděluje práci podle pracovní smlouvy, nemůže být nepřítomnost zaměstnance v práci v důsledku této překážky považována za porušení pracovní kázně; k otázce výkonu práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy srov. právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000 sp. zn. 21 Cdo 992/99, který byl uveřejněn pod č. 126 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. 21 Cdo 1582/2012], a nemá tedy po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu