ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.508.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 508/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po J. D., zemřelé dne 8. ledna 2009, za účasti 1) Mgr. R. S. , zastoupené JUDr. Pavlem Tomkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Polská č. 4, a 2) V. B. , zastoupené JUDr. Josefem Liscem, advokátem se sídlem v Ostrově, Severní č. 1194, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 30 D 534/2009, o dovolání V. B. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21. června 2011, č. j. 11 Co 252/2011-196, a proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. března 2011, č. j. 30 D 534/2009-164, takto:
I. Řízení o dovolání V. B. proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. března 2011, č. j. 30 D 534/2009-164, se zastavuje , jinak se dovolání V. B. odmítá .
II. V. B. je povinna zaplatit Mgr. R. S. na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.388,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Pavla Tomka, advokáta se sídlem v Karlových Varech, Polská č. 4.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Dovolání V. B. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.6.2011, č.j. 11 Co 252/2011-196, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23.3.2011, č.j. 30 D 534/2009-164, kterým byla určena obecná cena majetku zůstavitelky, výše jejích dluhů a srážek a čistá hodnota dědictví; schválena dohoda o vypořádání dědictví uzavřená Mgr. R. S. a V. B. dne 23.3.2011; a kterým byla určena odměna notářky jako soudní komisařky včetně náhrady hotových výdajů a 20 % DPH v celkové výši 10.523,- Kč, kterou byly povinny poměrně uhradit Mgr. R. S. a V. B.; není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o.s.ř.“], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Z hlediska závěru odvolacího soudu o platnosti dohody o vypořádání dědictví, kterou uzavřely Mgr. R. S. a V. B. dne 23.3.2011 při jednání u soudní komisařky, notářky JUDr. Lucie Gabányiové, a o tom, zda lze od takové dohody jedním z dědiců odstoupit, je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou soudů (srov. například zprávu o řízení o dědictví u státních notářství projednanou a schválenou občanskoprávním kolegiem Nejvyššího soudu ČSR dne 5.11.1975, sp. zn. Cpj 30/75, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34, roč. 1976, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31.5.1994, sp. zn. 24 Co 106/94, uveřejněné v časopise Ad Notam pod č. 3, roč. 1995, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.8.2008, sp. zn. 21 Cdo 1240/2007, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 7, roč. 2009, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26.2.2009, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 145, roč. 2009), na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.
Z obsahu dovolání (z vylíčení důvodů dovolání - srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) vyplývá, že dovolatelka dále uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (namítá, že „řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“), aniž by však namítanou vadu blíže specifikovala; a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. (namítá, že odvolací soud i soud I. stupně nesplnili povinnost jim vyplývající z ustanovení §132 o.s.ř., což „mělo za následek hrubé porušení ustanovení §473 odst. 1 občanského zákoníku“).
Uvedené námitky nemohou založit závěr o přípustnosti dovolání V. B. podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. totiž nemůže být - jak je zřejmé již ze znění ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. - při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srov. k tomu též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.6.2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, publikovaném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).
Námitka V. B., že částka 220.000,- Kč byla půjčkou, nikoliv darováním, není rovněž opodstatněná, a to již z toho důvodu, že dovolatelka již v přípise ze dne 6.10.2009 adresovaném soudní komisařce sama uvedla, že zůstavitelka „darovala“ Mgr. R. S. částku 220.000,- Kč a že „žádá, aby tato částka byla započtena na zákonný dědický podíl“. Ani tato námitka proto nemůže založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Nejvyšší soud České republiky proto v této části dovolání V. B. - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání dovolatelky směřuje rovněž proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23.3.2011, č.j. 30 D 534/2009-164. Z ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je dovolání mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, vyplývá, že rozhodnutí soudu prvního stupně nelze úspěšně napadnout dovoláním. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle ustanovení §201 o.s.ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje; občanský soudní řád proto také funkční příslušnost soudu pro projednání „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně neupravuje. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud České republiky v této části řízení o „dovolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně trpící touto vadou podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání V. B. bylo odmítnuto a dovolatelka je proto povinna nahradit náklady vzniklé Mgr. R. S. v souvislosti se zastoupením advokátem (spojené s vyjádřením k dovolání V. B.).
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 o.s.ř. nebo §149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 17.4.2013, č. 116/2013 Sb., dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud ČR za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 2.500,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly Mgr. R. S. náklady spočívající v paušální částce náhrad ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že advokát JUDr. Pavel Tomek osvědčil, že je plátce daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které Mgr. R. S. vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 588,- Kč. Přiznanou náhradu nákladů v celkové výši 3.388,- Kč je V. B. povinna zaplatit k rukám advokáta, který Mgr. R. S. v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu