ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.682.2012.1
sp. zn. 21 Cdo 682/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Jiřího Doležílka ve věci dědictví po F. K. , zemřelém dne 29. dubna 2007, za účasti 1) B. K. , zastoupené JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 10, 2) M. P., zastoupené JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená č. 10, a 3) F. K., vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 969/2007, o dovolání B. K. a M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. září 2010, č. j. 24 Co 87/2010-92, takto:
I. Dovolání B. K. a M. P. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání B. K. a M. P. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.9.2010, č. j. 24 Co 87/2010-92, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16.6.2009, č. j. 27 D 969/2007-68, není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. občanského soudního řádu [ve znění účinném do 31.12.2012, neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno přede dnem 1.1.2013 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) - dále jen "o.s.ř."], neboť ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Odvolací soud při posouzení zákonného dědického práva F. K. v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení §469, §469a a §476 obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. právní názor vyjádřený v Závěrech občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k rozhodování soudů i státních notářství v ČSR ze dne 29.12.1984, sp. zn. Cpj 51/84, uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45, ročník 1986; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005) a s názory právní teorie (srov. Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol.: Občanský zákoník II - komentář, 2. vydání, C.H.Beck Praha 2009, str. 1414), že vydědění musí být učiněno písemně. Právní názor odvolacího soudu, že předpokladem pro vydědění potomka je platný projev vůle zůstavitele (obsažený v listině o vydědění), je tedy správný.
Námitky dovolatelek ohledně „investic“ M. P. na majetek zůstavitele (spočívající ve splácení členského podílu zůstavitele v bytovém družstvu a spojené s následným převodem bytu do vlastnictví zůstavitele) nemohou zpochybnit závěr, na němž odvolací soud své rozhodnutí založil (totiž, že F. K. je dědicem zůstavitele), a jsou proto z tohoto důvodu bezpředmětné.
Protože dovolání B. K. a M. P. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť dovolatelky s ohledem na výsledek řízení nemají na náhradu svých nákladů řízení právo a F. K. v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu