ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.732.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 732/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Ljubomíra Drápala ve věci dědictví po M. J. , za účasti 1) Y. F., zastoupené JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská č. 23, a 2) A. S. , zastoupené JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena č. 1266, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 131 D 271/2011, o dovolání Y. F. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 15 Co 767/2012-187, takto:
I. Řízení o dovolání Y. F. proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16. dubna 2012, č.j. 131 D 271/2011-156, se zastavuje .
II. Dovolání Y. F. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 15 Co 767/2012-187, se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Pelhřimově rozhodl usnesením ze dne 16.4.2012, č.j. 131 D 271/2011-156, že A. S. je dědičkou po zůstaviteli M. J., zemřelém dne 26.6.2010.
K odvolání Y. F. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 22.11.2012, č.j. 15 Co 767/2012-187, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti oběma shora uvedeným usnesením podala Y. F. dovolání.
Řízení o dovolání Y. F. podaném proti usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16.4.2012, č.j. 131 D 271/2011-156, Nejvyšší soud České republiky pro nedostatek funkční příslušnosti podle ustanovení §243c odst. 1, §104 odst. 1 věty první občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2012 (srov. Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony - dále jen „o.s.ř.“) zastavil (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 47, roč. 2006).
Dovolání Y. F. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 15 Co 767/2012-187, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16.4.2012, č.j. 131 D 271/2011-156, ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 1847/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 61, roč. 2005), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř.
Odvolací soud při posouzení platnosti důvodu vydědění A. S. zůstavitelem M. J. v allografní závěti sepsané dne 10.3.2010 za účasti dvou svědků v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení §35 odst. 2 a §469a obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. zprávu Nejvyššího soudu SSR ze dne 22.5.1985, sp. zn. Cpj 13/1985, uveřejněnou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 50, ročník 1985, str. 271, 272; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.1.2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 6, ročník 2005; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18.1.2006, sp. zn. 30 Cdo 1798/2005). Právní názor odvolacího soudu, že slovní vyjádření „osobně jsem se s ní nikdy nesetkal a neviděl“, a proto ji „nechci nic dát z mého majetku“ obsažené v závěti ze dne 10.3.2010, nepředstavuje řádné vymezení zákonného důvodu vydědění, a že v závěti ze dne 10.3.2010 není uveden žádný zákonný důvod vydědění, je správný.
Protože dovolání Y. F. proti usnesení odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243c odst. 1, §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. října 2013
JUDr. Roman Fiala
předseda senátu