ECLI:CZ:NS:2013:21.CDO.992.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 992/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně P. P., zastoupené JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Jiráskova č. 2, proti žalované 1. správcovské a konkurzní v.o.s. se sídlem v Pardubicích, tř. Míru č. 67, jako insolvenčnímu správci úpadce EUBE, a.s. se sídlem v Pardubicích, Fáblovka č. 404, IČO 25110586, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 135/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. října 2009 č. j. 16 Co 214/2009-87, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6.10.2009 č.j. 16 Co 214/2009-87, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26.2.2009 č. j. 20 C 135/2006-65, podala žalobkyně dovolání.
Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 10.3.2011 č.j. 21 Cdo 1225/2010-101 účastníky vyrozuměl o tom, že na žalovanou EUBE, a.s. byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 15.12.2010 č.j KSPA 48 INS 14333/2010-A-9, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 15. prosince 2010 v 10.36 hod., prohlášen konkurs, a že okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo řízení v této právní věci přerušeno (§263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon). Účastníci byli zároveň poučeni, že v řízení v této právní věci bude pokračováno na návrh žalobkyně nebo insolvenčního správce, jinak bude řízení přerušeno až do skončení insolvenčního řízení.
Dopisem ze dne 14.3.2013 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce navrhla, aby v řízení bylo pokračováno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6.10.2009 č.j. 16 Co 214/2009-87, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26.2.2009 č. j. 20 C 135/2006-65, ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, „dané žalobkyni dopisem žalované ze dne 18.5.2006“), není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud vyložil otázku platnosti výpovědi z pracovního poměru s ohledem na ustanovení §44 odst. 2 zák. č. 65/1965 Sb. v souvislosti s posouzením výpovědního důvodu uvedeného v ustanovení §46 odst. 1 zák. č. 65/1965 Sb. v souladu se zákonem a ustálenou judikaturou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3.11.1998 sp. zn. 21 Cdo 1524/98 uveřejněný v časopise Soudní judikatura roč. 1999, pod č. 11, k otázce významu právní kvalifikace výpovědního důvodu zaměstnavatelem, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14.10.1996 sp. zn. 3 Cdon 946/96, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1997, pod č. 29 k otázce výkladu výpovědi, či právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.4.2003 sp. zn. 21 Cdo 1809/2002 k otázce účinků odvolání výpovědi na řízení o její neplatnost), na níž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.
Ostatní námitky žalobkyně obsažené v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., ale dovolacího důvodu - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) – podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., neboť podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu, z nichž napadený rozsudek vychází a současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přihlédnuto [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].
Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. §167 odst. 1), není rovněž přípustné (srov. §237 až §239 o.s.ř.), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).
Protože dovolání žalobkyně proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2013
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu