ECLI:CZ:NS:2013:21.CUL.4.2013.1
sp. zn. 21 Cul 4/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala o návrhu J. M., zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Bolzanova č. 1, podaném proti Vrchnímu soudu v Praze, na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 VSPH 1393/2012, takto:
I. Návrh navrhovatelky J. M. na určení lhůty Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí o námitce podjatosti soudce podané navrhovatelkou u Krajského soudu v Plzni dne 4. 10. 2012 v insolvenční věci, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 56 INS 18249/2011, se zamítá.
II. Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 1. 2012 č. j. KSPL 56 INS 18249/2011–A–32 byl zjištěn úpadek navrhovatelky a na její majetek byl prohlášen konkurs.
Podáním ze dne 3. 10. 2012 doručeným Krajskému soudu v Plzni dne 4. 10. 2012 navrhovatelka vznesla námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Plzni JUDr. Ivany Parvoničové, neboť „nabyla přesvědčení“, že uvedená soudkyně má zájem na výsledku insolvenčního řízení týkajícího se navrhovatelky vzhledem k tomu, že „neplní své povinnosti stanovené insolvenčním zákonem a občanským soudním řádem“, nedohlíží na insolvenčního správce a „obchází ustanovení §15 o. s. ř., kdy účelově jmenuje prozatímní věřitelský výbor a opisuje návrh na jmenování prozatímního věřitelského výboru, podaný insolvenčním správcem, do odůvodnění svého rozhodnutí“.
Vrchní soud v Praze, kterému Krajský soud v Plzni předložil spis k rozhodnutí o námitce podjatosti, přípisem ze dne 20. 8. 2013 vrátil spis krajskému soudu bez věcného vyřízení s odůvodněním, že o opakovaných námitkách podjatosti soudkyně JUDr. Ivany Parvoničové, které navrhovatelka odůvodnila – stejně jako námitku podjatosti podanou dne 4. 10. 2012 – nedostatky v postupu soudkyně v řízení, rozhodl svými usneseními ze dne 3. 2. 2012 č. j. 1 VSPH 1539/2011-A–29, ze dne 21. 5. 2012 č. j. 3 VSPH 273/2012-A–75, ze dne 18. 7. 2012 č. j. 1 VSPH 916/2012-B–8 a ze dne 6. 9. 2012 č. j. 1 VSPH 1080/2012-B–30 (tak, že uvedená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování věci), a že proto není důvod k tomu, aby nadřízený soud rozhodoval o námitce podjatosti podané dne 4. 10. 2012, ze které „není zřejmé, že by uplatněné důvody vyloučení se lišily od těch, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto“.
Návrhem ze dne 4. 9. 2013 (doručeným Vrchnímu soudu v Praze dne 6. 9. 2013) se navrhovatelka domáhala vydání rozhodnutí, kterým se Vrchnímu soudu v Praze „určuje, aby ve věci námitky podjatosti soudce JUDr. Ivany Parvoničové, vedené pod sp. zn. 3 VSPH 1393/2012, věcně rozhodl, a to ve lhůtě 15 dnů“. Návrh odůvodnila tím, že postup Vrchního soudu v Praze, který „vyřídil námitku podjatosti soudce bez věcného vyřízení“, nemá oporu v občanském soudním řádu, je v rozporu s ustanovením čl. 36 Listiny základních práv a svobod, které garantuje právo na spravedlivý proces, a představuje „nedůvodné“ průtahy v řízení, a že aplikace ustanovení §14 o. s. ř. tímto soudem je v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva.
Nejvyšší soud České republiky, který je příslušný k projednání návrhu [§174a odst. 4 část věty před středníkem zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona o soudech a soudcích“)] a kterému byla věc předložena dne 18. 10. 2013, dospěl k závěru, že návrh navrhovatelky není důvodný.
Podle ustanovení §174a odst. 1 věty první zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru dochází k průtahům v řízení (dále jen „návrh na určení lhůty“).
Příslušný soud rozhoduje o návrhu na určení lhůty usnesením. Návrh odmítne, byl-li podán někým, kdo není k jeho podání oprávněn, anebo jestliže navrhovatel neopravil nebo nedoplnil řádně návrh v určené lhůtě, jinak o něm rozhodne bez jednání do 20 pracovních dnů ode dne, kdy mu byla věc předložena nebo kdy byl návrh řádně opraven nebo doplněn (§174a odst. 6 zákona o soudech a soudcích). Pokud soud, vůči němuž návrh na určení lhůty směřuje, již procesní úkon, u kterého jsou v návrhu namítány průtahy v řízení, učinil, příslušný soud návrh zamítne (§174a odst. 7 část věty před středníkem zákona o soudech a soudcích). Dospěje-li příslušný soud k závěru, že návrh na určení lhůty je oprávněný, protože s ohledem na složitost věci, význam předmětu řízení pro navrhovatele, postup účastníků nebo stran řízení a na dosavadní postup soudu dochází v řízení k průtahům, určí lhůtu pro provedení procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány průtahy (§174a odst. 8 zákona o soudech a soudcích), v opačném případě návrh zamítne (§174a odst. 7 část věty za středníkem zákona o soudech a soudcích). Nestanoví-li zákon o soudech a soudcích jinak, použijí se pro řízení o návrhu na určení lhůty přiměřeně ustanovení části první a části třetí občanského soudního řádu (§174a odst. 5 věta druhá zákona o soudech a soudcích).
V řízení o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu podle ustanovení §174a zákona o soudech a soudcích může příslušný soud stanovit lhůtu jen ve vztahu k takovým procesním úkonům, o jejichž provedení soud, vůči němuž návrh směřuje, již rozhodl (a je v prodlení s jejich provedením) nebo jejichž potřeba provedení - i když o nich dosud nebylo rozhodnuto - je podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a které ve věci musí být podle zákona učiněny. Při rozhodování o tomto návrhu může příslušný soud stanovit lhůtu jen k provedení takového procesního úkonu, u něhož jsou v návrhu namítány (tvrzeny) průtahy; navrhovanou délkou lhůty k provedení procesního úkonu však není vázán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. 21 Cul 3/2004, uveřejněné pod č. 80 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2006).
V posuzovaném případě má navrhovatelka za to, že v řízení dochází k průtahům, neboť Vrchní soud v Praze jako soud nadřízený (§16 odst. 1 o. s. ř.) nerozhodl o námitce podjatosti, kterou vznesla dne 4. 10. 2012 vůči soudkyni Krajského soudu v Plzni JUDr. Ivaně Parvoničové. Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze o této námitce navrhovatelky není procesním úkonem, o jehož provedení by tento soud již rozhodl (a byl by v prodlení s jeho provedením), ani procesním úkonem, jehož potřeba provedení - i když o něm dosud nebylo rozhodnuto – by byla podle obsahu spisu a s přihlédnutím k povaze věci nepochybná a který by ve věci musel být podle zákona učiněn. Nadřízený soud nerozhoduje (znovu) o námitce podjatosti, jestliže o obsahově shodné námitce podjatosti již dříve pravomocně rozhodl, neboť v takovém případě je výrok usnesení o námitce podjatosti závazný jak pro soud, tak i pro účastníka, který námitku podjatosti vznesl, a v tomto smyslu a rozsahu zakládá toto pravomocné usnesení překážku věci pravomocně rozhodnuté (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 7. 1994 sp. zn. Nco 123/94, uveřejněné pod č. 18 v Bulletinu Vrchního soudu v Praze č. 3, roč. 1994, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999 sp. zn. 2 Cdon 786/96, uveřejněné pod č. 6 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000). Dospěl-li proto Vrchní soud v Praze v rámci své nezávislé rozhodovací činnosti, do které nemůže zasahovat ani příslušný soud při posuzování návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu (srov. odůvodnění již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. 21 Cul 3/2004), k závěru, že námitka podjatosti podaná navrhovatelkou dne 4. 10. 2012 je obsahově shodná s jejími námitkami podjatosti, o kterých již dříve (pravomocně) rozhodl, a že proto (z důvodu překážky věci pravomocně rozhodnuté) o této námitce nelze (znovu) rozhodnout, nemůže ve vztahu k tomuto procesního úkonu (tj. k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně Krajského soudu v Plzni JUDr. Ivaně Parvoničové podané dne 4. 10. 2012) docházet k průtahům v řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto návrh na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle ustanovení §174a odst. 7 části věty za středníkem zákona o soudech a soudcích zamítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §174a odst. 5 věty druhé zákona o soudech a soudcích a §151 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., neboť navrhovatelka nemá ve smyslu ustanovení §174a odst. 8 věty druhé zákona o soudech a soudcích právo, aby jí stát nahradil náklady, které jí v tomto řízení vznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu