ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1349.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 1349/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Mikušky ve věci žalobkyně J. Š., zastoupené JUDr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Liberci 2, Valdštejnská 381/6, proti žalovanému P. Š., zastoupenému JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem v Liberci 3, 1. máje 535/50, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 52/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. října 2011, č. j. 73 Co 589/2010-168, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 18.150,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta JUDr. Jana Vodičky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. srpna 2010, č. j. 19 C 52/2007-146, rozhodl výrokem pod bodem I., že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů ke dni zániku manželství, připadá do vlastnictví žalovaného „tržní cena členských práv a povinností k družstevní garáži č. 13 na parc. č. 560/21 v k ú. D. v hodnotě 10.000,- Kč, zůstatek na účtu u Československé obchodní banky a. s. Praha ve výši 27.314,- Kč a hodnota vypořádaných cenných papírů ke dni 12. 10. 2005 vedených na P. Š. v celkové výši 3.185.426,- Kč,“ žalobkyni přikázal zůstatek na účtu stavebního spoření majitele J. Š. u Českomoravské stavební spořitelny Praha ve výši 24.194,- Kč, výrokem pod bodem II. uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 1.166.459 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 25. října 2011, č. j. 73 Co 589/2010-168, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (s formulačními změnami). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá, neboť je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 14. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2465/2010, uvedl: „Jestliže tedy jeden z manželů bez souhlasu druhého a v rozporu s §145 odst. 2 obč. zák. vybere z účtu u peněžního ústavu peníze, pak při vypořádání společného jmění nelze přihlížet k tomu, že ten, kdo peníze vybral, je ztratil nebo mu byly odcizeny (resp. je pozbyl za nezjištěných okolností). I v tomto případě je třeba k těmto peněžním prostředkům přihlédnout při vypořádání, a to k tíži toho, kdo s nimi protiprávně nakládal“. To platí obdobně pro nakládání s cennými papíry. Protože žalobkyně učinila včas předmětem vypořádání cenné papíry, se kterými žalovaný takto nakládal, soud nepochybil, pokud jejich majetkovou hodnotu přikázal žalovanému. Navíc v dané věci podle zjištění soudů dovolatel neprokázal, že mu byly peníze, které měl za cenné papíry obdržet, odcizeny; ovšem i kdyby to prokázal, na věci by to nic neměnilo, neboť by šlo o důsledek jeho jednání bez souhlasu žalobkyně.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného bylo odmítnuto a proto je povinen nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady řízení. Ty sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání). Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení a kterou byla původně změněna vyhl. č. 177/1996 Sb., byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Odměna je dána částkou 14.700,- Kč podle §6, §8 odst. 6, §7 bod 6, §11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vyhl. 399/2010 Sb., neboť úkon byl učiněn před 1. 1. 2013, kdy nabyla účinnosti vyhl. č. 486/2012 Sb., kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. (srov. Čl. II a Čl. III vyhl. č. 486/2012 Sb.). Žalobkyni dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 15.420,- Kč., a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. tj. 3.150 Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 18.150,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat soudního výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 31. července 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu