ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.1436.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 1436/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce KOH-I-NOOR HARDTMUTH a. s. , se sídlem v Českých Budějovicích, F. A. Gerstnera 21/3, identifikační číslo osoby 260 55 996, proti žalovanému Jihočeskému kraji se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, o odstranění portálu pro umístění dopravních značek, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 388/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 19 Co 2293/2011-228, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 19 Co 2293/2011-228, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. dubna 2011, č. j. 9 C 388/2007-206, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. dubna 2011, č. j. 9 C 388/2007-206, zřídil věcné břemeno k části pozemku parc. č. 70/1, k. ú. Č. B., zapsanému na LV 1593 katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v Českých Budějovicích, spočívajícího v povinnosti vlastníka pozemku parc. č. 70/1 v k. ú. Č. B. strpět na části pozemku vyznačené v geometrickým plánu pro vymezení věcného břemene ze dne 15. 3. 2011 č. 34/2011 vypracovaného Ing. J. K., který je nedílnou součástí rozsudku, stavbu podpory portálu pro umístění svislých dopravních značek ve prospěch vlastníka stavby (výrok I.), uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci za zřízení věcného břemene jednorázovou finanční náhradu 10.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), zamítl návrh na uspořádávání poměrů k neoprávněné stavbě způsobem odstranění stavby podpory portálu pro umístění svislých dopravních značek (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
Soud prvního stupně rozhodl v pořadí třetím rozsudkem, vázán právním názorem Krajského soudu v Českých Budějovicích vysloveným v usnesení ze dne 20. dubna 2010, č. j. 19 Co 524/2010-161. Odvolací soud akceptoval závěr, že portál svislých dopravních značek je nemovitou stavbou v občanskoprávním smyslu, že je ve vlastnictví žalovaného a byla neoprávněně zřízena na pozemku žalobce. Dále však odvolací soud poukázal na to, že odstranění této stavby se žalobce domáhá až po 25 letech po jejím dokončení a podle znaleckého posudku Ing. Miroslava Třeštíka je osa svislé podpory umístěna cca 95 cm od osy podezdívky oplocení pozemku parc. č. 70/1, takže pro potřebu vstupu, oprav a údržby je nutno zabrat plochu 9 m2 pozemku. Portál je důležitou součástí dopravního informačního systému města, jehož přemístění by ohrožovalo bezpečnost silničního provozu (vyjádření Ing. P. L. z Projektové a konstrukční kanceláře v Českých Budějovicích a Policie České republiky). Na sousední chodník nacházející se na pozemku parc. č. 71/3 není přemístění možné ani z toho důvodu, že je na něm veden páteřní parovod a sítě kondenzátního hospodářství Teplárny České Budějovice, a. s. – dále též jen „Teplárna“ - (včetně umístění stavby do podezdívky oplocení pozemku parc. č. 70/1 a založení svislé podpory pod úroveň inženýrských sítí) a přemístěním portálu na sousední pozemek parc. č. 66 nesouhlasí ani Národní památkový úřad, pracoviště České Budějovice. Odvolací soud ve zrušujícím rozhodnutí dospěl k závěru, že odstranění stavby není účelné (jak původně rozhodl soud prvního stupně) a že je namístě vypořádat vztah mezi vlastníkem stavby a vlastníkem pozemku podle §135c odst. 3 občanského zákoníku („obč. zák.“) zřízením věcného břemene za náhradu. Soud prvního stupně pro zjištění rozsahu zatížení pozemku žalobce stavbou portálu žalovaného provedl důkaz geometrickým plánem z 15. 3. 2011, vypracovaným Ing. J. K., který učinil nedílnou součástí svého rozsudku. Při určení náhrady za zřízení věcného břemene vycházel ze znaleckého posudku Ing. Miroslava Třeštíka.
K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. listopadu 2011, č. j. 19 Co 2293/2011-228, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil, ve výroku III. zrušil, změnil ve výrocích IV. a V. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a uložil žalovanému, aby zaplatil České republice na nákladech řízení 14.766,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud konstatoval, že skutková zjištění i právní závěry soud prvního stupně jsou správné a že rozhodl v souladu s právním názorem, kterým byl vázán. Rozhodnutí je také v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2004, sp. zn. 22 Cdo 432/2002, vymezujícího hlediska, která soud zkoumá při úvaze o zřízení věcného břemene pro neoprávněnou stavbu podle §135c obč. zák. Výrok III. zrušil jako nadbytečný, neboť jde o vypořádání právního vztahu vyplývající ze zákona a v němž soud není vázán návrhy účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a podle obsahu uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že odvolací soud pominul jeho námitku, týkají se možnosti přemístění portálu žalovaného do půdorysného průměru zdiva podezdívky na hranici pozemku parc. č. 70/1 a založení svislé podpory pod úrovní inženýrských sítí na přilehlém chodníku, čímž by nedošlo k jejich narušení. Pouze odkázal na vyjádření Tepláren České Budějovice, které se však přímo s touto konkrétní možností nevypořádalo. Ing. P. L. není ani znalcem v příslušném oboru. Odvolací soud se spokojil s negativními stanovisky, ačkoliv žalobce opakované poukazoval na možnost umístění portálu do zdiva podezdívky. Kromě toho vyjádření Tepláren České Budějovice bylo vydáno v roce 2009 s časově omezenou platností na jeden rok. Za neopodstatněnou považuje rovněž argumentaci skutečností, že se domáhal odstranění portálu až 25 let po jeho dokončení, a připomíná, že to byl žalovaný, kdo portál nepostavil na svém pozemku . Nesprávný je závěr odvolacího soudu, že odstranění portálu z pozemku žalobce není účelné a že je namístě zřízení věcného břemene. Žalobce nesouhlasí ani s výší náhrady za zřízení věcného břemene jen v částce 10.000,- Kč, neboť i znalec Ing. Miroslav Třeštík tuto částku nepovažoval za odpovídající. Přitom odvolací soud v původním zrušujícím rozhodnutí připomněl, že při stanovení náhrady nelze vycházet jen z cenových předpisů. Nevzal ani v úvahu, že stavba vznikla zaviněním žalovaného, který je správním orgánem, vybaveným odborníky a má dbát na to, aby nedocházelo k vytváření protiprávního stavu. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (Čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) – dále „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou – účastníkem řízení řádně zastoupeným advokátem, je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a je i důvodné.
Dovolací soud je vázán obsahem dovolání i přezkoumávaných rozhodnutí; proto musí vycházet z toho, že v dané věci šlo o neoprávněnou stavbu již od jejího zřízení, což předpokládá, že od počátku měla odlišného vlastníka než zastavěný pozemek (tento rozdíl je podmínkou pro to, aby stavba byla z občanskoprávního hlediska neoprávněná). Mohl se tak zabývat jen tím, zda z hlediska dovolací výtek je rozhodnutí odvolacího soudu o vypořádání neoprávněné stavby správné.
Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby"). Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáže ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí. Soud může uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména též zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě (§135c obč. zák.).
V dané věci šlo o vypořádání neoprávněné stavby podle §135c obč. zák., a to o „stavbu podpory portálu pro umístění svislých dopravních značek“. Dovolací soud nemá pochyby o tom, že jde o obecně prospěšné zařízení, jehož odstranění by nepřicházelo v úvahu v případě, že by svou funkci na jiném místě neplnilo stejně dobře jako na tom, na kterém je umístěno nyní.
Dovolatel namítá, že soudy se nezabývaly názorem znalce Ing. Miroslava Třeštíka, který ve znaleckém posudku uvedl jako možný způsob řešení věci „přemístění ocelového sloupu buď do prostoru chodníku či do půdorysného průmětu zdiva podezdívky a založení svislé podpory pod úrovní inženýrských sítí“ (č. l. 113, 115). Prošetření této možnosti se žalobce v řízení opakovaně navrhoval (viz např. č. l. 129), a to i v odvolání proti přezkoumávanému rozsudku odvolacího soudu (č. l. 316v.). Touto možností se však soudy nezabývaly; odvolací soud jen uvedl, že přemístění značky brání negativní stanovisko Teplárny, Národního památkového úřadu, Policie České republiky a vyjádření Ing. P. L. Z obsahu spisu se však nepodává, že by se uvedené instituce a osoby vyjadřovaly k řešení zmíněnému znalcem; ostatně posudek znalce Ing. Miroslava Třeštíka byl soudu doručen 29. 6. 2009, zatímco vyjádření Ing. P. L. je datováno dnem 25. 2. 2008, vyjádření policie České republiky k tomuto vyjádření (z 25. 2. 2008) je datováno dnem 20. 2. 2008 (viz č. l. 67).
Vyjádření Teplárny ze dne 30. 10. 2006, na které odvolací soud odkazuje, není ve spisu založeno a ani se z něj nepodává, že by jím byl proveden důkaz. Znalec Ing. Miroslav Třeštík jej měl k dispozici, uvedl však výslovně, že mu jej předložil Ing. S, „mimo spisový materiál“. Ve spisu je založeno další vyjádření Teplárny z 27. 7. 2009 (č. l. 127), ale to jen odkazuje na předchozí stanovisko z roku 2006; není zřejmé, že by Teplárna zvažovala řešení navržené znalcem, a ostatně není zřejmé, zda by se teplárenského zařízení mohly nějak dotknout všechny varianty tohoto řešení („buď do prostoru chodníku či do půdorysného průmětu zdiva podezdívky“). To platí i o stanovisku Národního památkového úřadu; ani to není ve spisu založeno a není zřejmé, jaké varianty řešení se týká.
Dovolací soud pak souhlasí s dovolatelem v tom, že vyjádření Ing. P. L. a Policie ČR na č. l. 67 je vágní; vyjadřuje se totiž k nahrazení stávajícího dopravního řešení, ovšem není z něj zřejmé, zda by částečné přemístění stavby podpory portálu nějak ohrozilo bezpečnost silničního provozu. Ing. L. totiž pouze uvádí: „Nahrazení portálu jiným dopravním značením… nepovažuji za plnohodnotné“ a uvádí, co by bylo jeho důsledkem. Není jasné, zda by posunutí podpory portálu mělo za následek „jiné dopravní značení“. Mělo být vyjasněno, zda i posunutí sporné stavby na pozemek žalovaného musí mít nutně za následek „jiné dopravní značení“. Policie ČR pak jen souhlasí se stanoviskem Ing. L., takže její vyjádření věc nevyjasňuje.
Z uvedeného je zřejmé, že soudy se měly zabývat možností řešení nastíněnou znalcem Ing. Miroslavem Třeštíkem, zvláště když ze znaleckého posudku se podává, že znalec věděl o postoji výše zmíněných institucí a osob (zatímco není zřejmé, že by tyto instituce a osoby znaly jeho návrh); lze tedy předpokládat, že měl za to, že jím navržené řešení by mohlo být obecně přijatelné. Proto neobstojí paušální odkaz na to, že tyto osoby a instituce navržené řešení odmítají.
Jestliže soud podřadí skutkové části právní normy jen některé z právně významných skutečností a ostatní pomine, jde o nesprávné právní posouzení věci (srov. rozhodnutí publikované jako R 57/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Protože odvolací soud pominul právně významnou skutečnost, spočívající v možnosti „přemístění ocelového sloupu buď do prostoru chodníku či do půdorysného průmětu zdiva podezdívky a založení svislé podpory pod úrovní inženýrských sítí“, je právní posouzení věci spočívající v posouzení účelnosti odstranění stavby neúplné a tudíž nesprávné ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolání je důvodné i v části, ve které se zabývá výší náhrady za zřízení věcného břemene. Odvolací soud správně odkázal (č. l. 165) na pravidla při stanovení výše náhrady, v dalším řízení však tato pravidla byla opomenuta. „Při stanovení náhrady za zřízení věcného břemene opravňujícího mít na cizím pozemku stavbu dosud neoprávněnou nelze vycházet jen z cenových předpisů nebo z ceny, za kterou by bylo možno v daném místě a čase dosáhnout jeho zřízení smlouvou. Je třeba vycházet ze skutečnosti, že vlastník pozemku byl omezen proti své vůli, případně bez svého vědomí, a přihlížet k okolnostem, za kterých byla neoprávněná stavba zřízena (tedy i k případné dobré víře stavebníka), a k újmě postihující vlastníka pozemku. Cenový předpis je východiskem pro postup soudu, výše náhrady je však stanovena úvahou soudu vycházející z uvedených kritérií“ (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5459/2007, Právní rozhledy č. 13/2010, a řada dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu). Odvolací soud se však újmou postihující vlastníka pozemku nezabýval. Žalobce již v žalobě uváděl, že chce na pozemku „realizovat vlastní výstavbu“; proto také nesouhlasil se zřízením věcného břemene. Za této situace měl soud žalobce vyzvat, aby konkrétně tvrdil okolnosti, ze kterých by bylo možno usoudit na rozsah újmy, která mu zřízením věcného břemene vznikne (§118a odst. 1 o. s. ř.) a nabídl k tomuto tvrzení důkazy. Pokud tak soud prvního stupně neučinil, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ke které měl odvolací soud přihlédnout i bez návrhu (viz §212a odst. 5 o. s. ř.). Je tak dán i dovolací důvod, uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu