ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2024.2011.1
sp. zn. 22 Cdo 2024/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc. a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce Ing. J. T. , bytem v H. B., H. 116, zastoupeného JUDr. Josefem Konečným, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Horní 30, proti žalované I. T. , bytem ve Ž. n. S., M. 28, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 217/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 21. března 2011, č. j. 54 Co 1121/2010-629, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 7. dubna 2011, č. j. 54 Co 1121/2010-639, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud vypořádal společné jmění manželů.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. října 2010, č. j. 9 C 217/2005-572, ve výroku I. vypořádal společné jmění účastníků tak, že do výlučného vlastnictví žalobce přikázal movité věci uvedené v tomto výroku pod body 1 - 33, dále zůstatek na běžném účtu u Komerční banky, a. s. ve výši 70 178,43 Kč, běžném účtu u Komerční banky, a. s. ve výši 9 097,11 Kč, běžném účtu u GE Money Bank, a. s. ve výši 41 090,58 Kč a termínovaném vkladu u GE Money Bank, a. s. ve výši 791 402,36 Kč. Do výlučného vlastnictví žalované pak přikázal movité věci v tomto výroku uvedené pod body 1 – 14, zůstatek na sporožirovém účtu u České spořitelny ve výši 17 043,50 Kč, na účtu stavebního spoření u Modré pyramidy, stavební spořitelny, a. s. ve výši 41 129,78 Kč, dále osobní automobil Škoda Favorit 135L, rodinný dům č. p. 1598, nacházející se na pozemku parc. č. 4425, pozemky parc. č. 4425, parc. č. 4426, parc. č. 4427, to vše v katastrálním území M. Ž. a obci Žďár nad Sázavou, dále rekreační objekt č. p. 19, nacházející se na pozemku parc. č. st. 34 a pozemky parc. č. st. 34, parc. č. 38, nacházející se v katastrálním území a obci S. Ve výroku II. soud prvního stupně uložil žalobci povinnost uhradit žalované na vypořádání jejího podílu částku ve výši 528 730,75 Kč. Ve výrocích III. – V. soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně rozhodoval ve věci poté, co byl jeho původní rozsudek ze dne 11. listopadu 2009, č. j. 9 C 217/2005-517, zrušen usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. července 2010, č. j. 54 Co 149/2010-549.
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že manželství účastníků bylo rozvedeno právní mocí rozsudku o rozvodu dne 21. dubna 2005. Za trvání manželství byla formou notářského zápisu uzavřena dohoda o zúžení společného jmění manželů. V této dohodě bylo sjednáno, že veškeré právní úkony týkající se spoluvlastnického podílu na pozemcích parc. č. 2169/17 a parc. č. st. 742/2 v katastrálním území M. Ž., obci Žďár nad Sázavou, bude činit výhradně žalobce a veškeré budoucí stavby na těchto pozemcích budou v jeho vlastnictví. Notářský zápis soud prvního stupně vyhodnotil jako platný právní úkon, a proto tyto nemovitosti soud prvního stupně do vypořádání nezařadil. Na zřízení stavby na uvedených pozemcích si žalobce vzal podnikatelský úvěr, který však byl hrazen z prostředků společného jmění manželů, proto byly tyto finanční prostředky zohledněny jako vnos na výlučný majetek žalobce, neboť uvedené nemovitosti byly pořízeny za účelem podnikání žalobce. Přestavba na žalobcových nemovitostech byla rovněž hrazena ze společných prostředků, proto byly finanční prostředky na ně vynaložené opět zohledněny jako vnos. Ačkoliv žalobce svou podnikatelskou činnost ukončil ještě před rozvodem manželství, neznamená to, že by uvedené nemovitosti spadaly do společného jmění manželů. Soud jako vnos zohlednil i částku ve výši 80 000,- Kč na koupi rekreační chaty, kterou vynaložila žalovaná z prostředků, které získala ještě před uzavřením manželství.
Do masy společného jmění manželů zařadil soud také částku ve výši 100 000,- Kč, kterou uhradil žalobce ze společných prostředků na zakoupení stavby na pozemku parc. č. st. 154/2 a tohoto pozemku v katastrálním území a obci P. Soud prvního stupně neuvěřil žalobci, že mu byly tyto nemovitosti jeho příbuznými darovány.
Do společného jmění manželů zařadil soud prvního stupně také rodinný dům č. p. 1598, nacházející se na pozemku parc. č. 4425, pozemky parc. č. 4425, parc. č. 4426, parc. č. 4427, to vše v katastrálním území M. Ž. a obci Žďár nad Sázavou. Obvyklá cena těchto nemovitostí byla stanovena jako průměr mezi cenami stanovenými znaleckým posudkem Ing. K. a revizním znaleckým posudkem Ing. B. na 3 375 000,-Kč.
Movité věci soud prvního stupně rozdělil tak, jak je účastníci užívali. Pokud jde o televizní přijímač Mascom, podle názoru soudu prvního stupně není součástí společného jmění manželů, neboť jej žalobce získal jen jako výpůjčku a vrátil jej majiteli.
Žalovaná se domáhala i vypořádání skladových zásob, které zbyly z podnikání žalobce, avšak tyto soud prvního stupně do masy společného jmění manželů nezařadil, neboť ke dni zániku manželství již žalobce neprovozoval podnikatelskou činnost. Žalované se nepodařilo prokázat, že by tyto zásoby ke dni zániku manželství vlastnil.
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (dále jen ,,odvolací soud“) k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 21. března 2011, č. j. 54 Co 1121/2010-629, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 7. dubna 2011, č. j. 54 Co 1121/2010-639, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že do výučného vlastnictví žalobce přikázal movité věci uvedené pod bodem 1) – 35) výroku I. a dále zůstatky na účtech tak, jak jsou uvedeny ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Do výlučného vlastnictví žalované pak přikázal movité věci uvedené pod body 1) – 14), dále zůstatky na účtu a nemovitosti uvedené ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud změnil tak, že žalobci uložil povinnost uhradit žalované na vypořádání jejího podílu částku ve výši 769 034,05 Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV rozsudku odvolacího soudu ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 7. dubna 2011, č. j. 54 Co 1121/2010-639).
Z hlediska dovolacího řízení jsou podstatné následující závěry odvolacího soudu. Odvolací soud konstatoval, že stavba postavená na pozemcích parc. č. 2169/17 a parc. č. st. 742/2 spolu s těmito pozemky v katastrálním území M. Ž., obci Žďár nad Sázavou, není součástí společného jmění manželů, neboť se jednalo o nemovitosti pořízené za účelem podnikání žalobce. Odvolací soud jako vnosy ze společného na výlučný majetek žalobce zohlednil finanční prostředky ve výši 2 362 735,90 Kč vynaložené na přestavbu těchto nemovitostí, přičemž společnost Megality s. r. o. připustila v odvolacím řízení zvýšení původně deklarované částky na stavebních pracích o 203 651,40 Kč. Protože žalobce ke dni zániku manželství již nepodnikal, neprovedl odvolací soud ocenění jeho podniku. Pokud jde o nemovitosti v katastrálním území P., odvolací soud vzal na rozdíl od soudu prvního stupně za prokázané, že žalobce vyplatil svým příbuzným částku ve výši 400 000,- Kč, což vyplynulo z korespondence mezi žalobcem a jeho příbuznými. Z dokazování, které odvolací soud doplnil, dále vyplynul závěr o výši obvyklé ceny rodinného domu č. p. 1598, nacházejícího se na pozemku parc. č. 4425, pozemků parc. č. 4425, parc. č. 4426, parc. č. 4427, to vše v katastrálním území M. Ž. a obci Ž. n. S., a to 3 500 000,- Kč, neboť znalec Ing. B. revidoval své závěry z předchozího řízení.
Pokud jde o movité věci, měl odvolací soud za to, že televizní přijímač Mascom 55 náleží do společného jmění manželů, neboť jej sám žalobce nabízel ke koupi. Potvrzení tajemníka Okresní koordinační rady Společnosti přátel národů východu o tom, že se jedná pouze o výpůjčku, soud nepovažoval za věrohodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen ,,o. s. ř.“). Uplatňuje přitom dovolací důvod postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.), nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř) a namítá, že skutková zjištění odvolacího soudu nemají v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel uvedl, že ačkoli odvolací soud znovu vyslechl svědka Ing. T. ohledně úhrady za nemovitosti v katastrálním území P. a tento svědek svou výpověď nezměnil, dospěl odvolací soud k závěru, že žalovanou předložené písemnosti prokazují zaplacení částky ve výši 400 000,- Kč. Dovolatel připustil, že úplatný převod těchto nemovitostí byl připravován, ovšem sám se s příbuznými nakonec dohodl tak, že tento převod bude bezúplatný. To, že se jednalo o dar, podle dovolatele prokazuje i skutečnost, že na tyto nemovitosti nemohl uplatnit daňové odpisy, a snižovat tak daňový základ.
Podle dovolatele také odvolací soud vyšel z nesprávné částky vynaložené ze společných prostředků na přestavbu nemovitostí v jeho výlučném vlastnictví v katastrálním území M. Ž., obci Ž. n. S. Uvedl, že odvolací soud nesprávně zohlednil i částku připadající na daň z přidané hodnoty. To dovolatel v odvolacím řízení namítal, avšak jeho námitky nebyly vyslyšeny. Dovolatel je dále toho názoru, že nebyly prokázány finanční prostředky zaplacené společnosti Megality s. r. o. ve výši, jakou stanovil odvolací soud. Částka se ani nevyskytuje v účetnictví této společnosti. Také nebylo podle jeho názoru prokázáno, že platba zálohové faktury podnikateli DParket – L. D. souvisela s přestavbou. Pokud jde o stanovení výše ceny nemovitostí ve společném jmění manželů, a to rodinného domu č. p. 1598, nacházejícího se na pozemku parc. č. 4425, pozemků parc. č. 4425, parc. č. 4426, parc. č. 4427, to vše v katastrálním území M. Ž. a obci Ž. n. S., měl dovolatel za to, že původní znalecký posudek Ing. K. byl přesný a objektivní a nebylo třeba provádět další znalecké dokazování. Soud měl podle jeho názoru stanovit cenu předmětných nemovitostí na 3 615 000,- Kč. Dovolatel uvedl, že ve svém držení nemá lednici uvedenou pod bodem 34) výroku I. rozsudku odvolacího soudu a televizor Mascom uvedený pod bodem 35) výroku I. rozsudku mu byl jen zapůjčen a následně vrácen Svazu přátel východních národů ve Žďáře nad Sázavou, což bylo spolehlivě v řízení prokázáno. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání velmi obsáhle vyjádřila. Pokud jde o argumentaci podstatnou pro dovolací řízení, ztotožnila se se závěry odvolacího soudu ohledně vypořádání lednice a televizoru Mascom. Nesouhlasila však s tím, že odvolací soud dospěl k závěru, že ke dni zániku manželství již dovolatel neprovozoval podnikatelskou činnost. Nesouhlasila také s tím, že stavba na pozemcích parc. č. 2169/17 a parc. č. st. 742/2 a tyto pozemky sloužily výlučně podnikatelské činnosti dovolatele. Žalovaná dále obsáhle vyložila, jaké finanční částky na základě kterých dokladů měly být ještě zohledněny jako vnosy ze společného majetku na výlučný majetek dovolatele. Ztotožnila se však se závěrem, že dovolatel vynaložil částku ve výši 400 000,- Kč na koupi nemovitostí v katastrálním území P. Podle jejího názoru měly být ještě zohledněny i náklady na opravu těchto nemovitostí, které uhradil dovolatel svému strýci. Podle jejího názoru nebyl dán důvod ke změně ocenění nemovitostí, které jí byly přikázány do výlučného vlastnictví, neboť důvody uvedené znalcem Ing. B. nezakládají změnu obvyklé ceny. Vyhlášky, ze kterých tento znalec vycházel, nabyly účinnosti až po rozvodu manželství. Pokud by měl být předmětný rodinný dům oceněn k jinému datu, je třeba zahrnout náklady na nutné opravy a údržbu, které žalovaná vynaložila.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21. března 2011, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání dovolatele podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolací soud se nejprve zabýval posouzením přípustnosti dovolání.
Podle §237 odst. 1, 3 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží.
V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. března 2011, sp. zn. 22 Cdo 2468/2009, uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz ).
Jestliže tak odvolací soud změní rozhodnutí soudu prvního stupně o vypořádání společného jmění manželů jen ohledně některých vypořádávaných položek, může dovolací soud přezkoumat jeho rozsudek jako měnící pouze v rozsahu změny rozsudku prvního stupně. Propojení zkoumané části výroku rozhodnutí odvolacího soudu s částí výroku, která přezkoumání nepodléhá, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li dovolací soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, který přezkoumávat nelze (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. února 2008, sp. zn. 22 Cdo3307/2006, Soubor č. C 5768).
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatel v dovolání uplatnil mimo jiné dovolací důvody podle §241a odst. 3 a §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Podle §241a odst. 2, 3 o. s. ř. dovolání lze podat jen z těchto důvodů: a) řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, b) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je-li dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle §149 odst. 2 občanského zákoníku zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem.
Podle §149 odst. 3 obč. zák. při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
Skutkové zjištění odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly nebo jinak nevyšly za řízení najevo, nebo soud pominul skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány, nebo v hodnocení důkazů je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem, vyplývajícím z postupu předepsaného v ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 1899/99, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, Praha, pod pořadovým č. C 44 nebo rozsudek Nejvyššího soudu 24. ledna 2012, sp. zn. 22 Cdo 4682/2009 www.nsoud.cz ).
Samotné hodnocení důkazů však nelze napadnout dovolacím důvodem podle §241a odst. 3. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů (§132) – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiné skutkové zjištění apod.
Vadou řízení je v první řadě to, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází z neúplně nebo nesprávně zjištěného skutkového stavu věci. Neúplnost nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci však není dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. a) v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I když jsou tato skutková zjištění nesprávná, nejde o vadu řízení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3. Mezi vady řízení proto nepatří ani nesprávné hodnocení důkazů. Pochybení v tomto směru se totiž v rozhodnutí odvolacího soudu může projevit jen ve správnosti skutkových zjištění, a lze je tedy úspěšně napadat jen dovolacím důvodem podle §241a odst. 3.
Dovolatel především odvolacímu soudu vytýká, jakým způsobem provedl vypořádání v souvislosti s „problematikou nemovitostí v k. ú. P“. Zde se jednalo o finanční plnění, která podle závěrů nalézacích soudů žalobce poskytl v té souvislosti, kdy podíloví spoluvlastníci O. T., Z. P. a J. M. převedli na žalobce své spoluvlastnické podíly na nemovitosti – stavebním objektu – „dílně se st. p. 154/2 – zastavěná plocha o výměře 1 561 m²² zapsaných na LV pro obec a k. ú. P. u Katastrálního úřadu v H. B.“, když celkově se mělo jednat o částku 400 000,- Kč.
Nalézací soudy se uvedenou částkou zabývaly z hlediska tzv. investice ze společného majetku do výlučného majetku žalobce.
Soud prvního stupně v této souvislosti zohlednil částku 100 000,- Kč, kterou jako investici vypořádal a v daném směru se s ním odvolací soud ztotožnil. Potud je rozhodnutí odvolacího soudu ve vztahu k částce 100 000,- Kč rozhodnutím potvrzujícím a dovolání by přicházelo do úvahy pouze v režimu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání může být v řešené věci v této části přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají), které zakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Závěr, že napadené rozhodnutí nemá v této části ve věci samé po právní stránce zásadní význam, přitom Nejvyšší soud přijal s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušil ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. až uplynutím 31. prosince 2012, a s přihlédnutím k tomu, že v době podání dovolání měl dovolatel právo legitimně očekávat, že splnění podmínek formulovaných ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. povede k věcnému přezkumu jím podaného dovolání (k tomu srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. (a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností) ani dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 775/2002, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2003, sp. zn. IV. ÚS 414/01, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením §242 o. s. ř. (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 28 Cdo 3440/2008, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. 22 Cdo 1762/2007, uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2006, sp. zn. 28 Cdo 2551/2006, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).
Dovolatel v dovolání neformuluje žádnou právní otázku, která by měla být dovolacím soudem řešena, a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu. Dovolatel v této části totiž předkládá toliko svou vlastní verzi procesu hodnocení důkazů skutkových zjištění a prezentuje vlastní právní pohled, ke kterému měly soudy na základě takto provedeného hodnocení důkazů a odlišných skutkových zjištění dospět. Potud tedy dovolání není přípustné.
Ve zbylé částce 300 000,- Kč odvolací soud posoudil práva a povinnosti účastníků odlišně, neboť i částku 300 000,- Kč zohlednil jako investice do výlučného majetku žalobce. Potud je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není však důvodné.
I v této části – shodně jako ve vztahu k částce 100 000,- Kč – dovolatel namítá nesprávné hodnocení důkazů, přičemž odvolací soud měl důkazy odlišně hodnotit a dospět také k jiným skutkovým zjištěním.
Podle §157 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, soud v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy účastníků a provedené důkazy. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé. Odůvodnění uvedené v písemném vyhotovení rozsudku musí být v souladu s vyhlášeným odůvodněním.
Podle §132 o. s. ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.
Vzhledem k tomu, že občanské soudní řízení je ovládáno zásadou přímosti, je hodnocení důkazů věcí soudu, který tento důkaz provedl. Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností. Samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby, ještě neznamená, že hodnocení provedené odvolacím soudem je nesprávné (k tomu např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. února 2013, sp. zn. 22 Cdo 3850/2011, publikovaný na internetových stránkách www.nsoud.cz ).
V dané věci odvolací soud postupoval při dokazování a hodnocení důkazů v souladu se zákonem a jeho výše uvedenými zákonnými ustanoveními; dovolatel kromě toho, že obecně namítá nesprávnost jeho postupu a předkládá svoji verzi skutkového stavu, konkrétní porušení zákona při hodnocení důkazů neuvádí a dovolací soud je ani nezjistil. Tato dovolací námitka tedy není důvodná, neboť dovolací námitky nevystihují ani dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) ani odst. 3 o. s. ř.
Dále dovolatel namítal nesprávné rozhodování soudů ve vztahu k investicím do „podnikatelského objektu ve Ž. n. S.“. Zde odvolací soud posoudil práva a povinnosti účastníků shodně se soudem prvního stupně potud, pokud jako investici se společného majetku do výlučného majetku žalobce zohlednil částky vyplacené obchodní společnosti Megality, s. r. o., na základě jí provedené fakturace provedených prací; celkově se jednalo o částku 2 033 232, 30,- Kč. Shodné posouzení práv a povinností účastníků se týká částky 35 500,- Kč vyplacené subjektu „DParket – L. D.“ na podlahy v „prodejně ATOM“. V obou případech by tak bylo dovolání přípustné pouze v režimu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pouze pro zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu.
Ani v tomto případě však dovolatel neformuluje žádnou právní otázku, která by založila zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Pokud jde o částku 2 033 232,30 Kč, zde podle obsahu dovolání uplatňuje nepřípustně výhradně dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., když vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; tato vada podle přesvědčení dovolatele spočívá v tom, že se odvolací soud nevypořádal s námitkami, které vůči takto žalovanou uplatněnému nároku vznesl v průběhu řízení před soudem prvního stupně a v podaném odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
Ve vztahu k částce 35 500,- Kč se dovolání omezuje na nesouhlas s hodnocením důkazů provedený nalézacími soudy, opětovně bez jakékoliv formulace právní otázky, kterou by měl dovolací soud přezkoumat a která by mohla založit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu.
Přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání žalobce v částce 294 003,10 Kč, kde odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně - i tuto částku vypořádal jako investici ze společného majetku do výlučného majetku žalobce, přičemž se jednalo opětovně o částku vyplacenou obchodní společnosti Megality za stavební práce na objektu ve výlučném vlastnictví žalobce.
V této části opětovně dovolatel zpochybňuje hodnocení důkazů odvolacím soudem námitkou, že tzv. „zjišťovací protokol“, o který odvolací soud opřel základ své úvahy o tom, že i tato částka byla uvedené obchodní společnosti zaplacena, nemůže jako důkaz k prokázání takové skutečnosti sloužit.
V daném směru odvolací soud postupoval při dokazování a hodnocení důkazů v souladu se zákonem a jeho zákonnými ustanoveními §132 a §157 odst. 2 o. s. ř.; ve svém rozhodnutí vysvětlil úvahy, kterými se při hodnocení důkazů řídil a dovolatel kromě toho, že obecně namítá nesprávnost jeho postupu, konkrétní porušení zákona při hodnocení důkazů neuvádí a dovolací soud je ani nezjistil. Tato dovolací námitka tedy není důvodná, neboť dovolací námitky nevystihují ani dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) ani odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel dále v dovolání vyjádřil nesouhlas s částkou, se kterou odvolací soud uvažoval jako s částkou vyjadřující hodnotu „rodinného domu na ulici M. 28 ve Ž. n. S. s pozemky“. Soud prvního stupně vyšel z částky 3 375 000,- Kč a odvolací soud z částky 3 500 000,- Kč; podle názoru dovolatele však měl odvolací soud vzít za základ obecné ceny částku 3 615 500,- Kč.
Odvolací soud oproti soudu prvního stupně vyšel z částky o 125 000,- Kč vyšší; ve vztahu k této částce, představující odlišné posouzení oproti soudu prvního stupně, však není dovolání tzv. subjektivně přípustné.
Dovolání může podat jen ten účastník řízení, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě kterému byla rozhodnutím odvolacího soudu způsobena jiná újma na jeho právech odstranitelná zrušením napadeného rozhodnutí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 1998, pod pořadovým č. 28, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2000, pod pořadovým č. 7 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011, sp. zn. 22 Cdo 3890/2011, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz).
Měnící část rozsudku odvolacího soudu však nepředstavuje pro dovolatele újmu, ale naopak vyšší rozsah platební povinnosti žalované vůči žalobci, neboť nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalované. Ve vztahu k této měnící části proto není žalobce subjektivně legitimován k podání dovolání.
Ve zbylé části, tj. ohledně částky 3 500 000,- Kč odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně obsahově potvrdil.
Přípustnost dovolání tak může být v této části posuzována výhradně v režimu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přičemž dovolacími námitkami dovolatel zpochybňuje stanovení výše obvyklé ceny věci, která je předmětem vypořádání společného jmění manželů.
Zjištění ceny nemovité věci v řízení o vypořádání společného jmění manželů je otázkou skutkovou, nikoliv právní. Námitka, že soud při stanovení hodnoty nemovitosti chybně akceptoval „nesprávné“ závěry podávající se ze znaleckého posudku, představuje tvrzené pochybení při zjišťování skutkového stavu věci, které nemůže založit přípustnost dovolání opírající se o řešení otázky zásadního právního významu (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2011, uveřejněné na internetových stránkách – www.nsoud.cz ) V dovolání žalovaný zpochybňuje skutková zjištění podávající se ze znaleckého dokazování, ze kterého nalézací soudy vycházely při stanovení hodnoty nemovitostí, a předkládá vlastní verzi hodnocení důkazů, podle které lze dospět k závěru o jiné hodnotě nemovitostí. Tím, že dovolatel na odlišných skutkových závěrech buduje jiný názor na stanovení hodnoty vypořádávané věci, nezpochybňuje ve skutečnosti právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (§237 odst. 3 část věty za středníkem o. s. ř.).
Dovolatel soudům vytýká, že přistoupily k vypracování revizního znaleckého posudku, ačkoliv pro takový postup – podle názoru dovolatele – nebyly dány podmínky.
Zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010 – www.nsoud.cz ).
Jestliže dovolatel v této souvislosti v dovolání namítá, že soudy neměly přistoupit k vypracování revizního znaleckého posudku, uplatňuje dovolací důvod vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť zpochybňuje zvolený procesní postup soudů v řízení při provádění dokazování k okolnostem rozhodným pro právní posouzení věci. Tímto dovolacím důvodem však přípustnost dovolání v režimu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. však založit nelze.
Odvolací soud oproti soudu prvního stupně součástí vypořádání společného jmění manželů učinil movité věci – kombinovanou lednici s mrazákem a televizor MASCOM 55. Ve vztahu k nim je proto dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., opětovně však není důvodné.
Ve vztahu ke kombinované lednici s mrazákem se dovolací argumentace omezuje na pouhé sdělení, v němž dovolatel uvádí, že „jsem ve své provozovně měl pouze jedinou lednici a rozhodnutí soudu je nesprávné“. Takto obecně formulovaná výhrada však nenaplňuje žádný zákonný dovolací důvod, na základě které by dovolací soud měl tuto část rozsudku odvolacího soudu přezkoumat.
Ve vztahu k televizoru MASCOM dovolatel opětovně napadá výhradně proces dokazování odvolacím soudem a namítá, že uvedený televizor nebyl součástí společného jmění manželů, neboť žalobci byl „ve své době zapůjčen“, o čem existuje doklad, který dovolatel soudu předložil.
Odvolací soud však v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, jakými úvahy se při hodnocení důkazů řídil a proč se neztotožnil s argumentací žalobce založenou na tvrzení, že se jednalo o věc, kterou měl ve výpůjčce.
V daném směru odvolací soud postupoval při dokazování a hodnocení důkazů v souladu se zákonem a jeho zákonnými ustanoveními §132 a §157 odst. 2 o. s. ř.; ve svém rozhodnutí vysvětlil úvahy, kterými se při hodnocení důkazů řídil a dovolatel kromě toho, že obecně namítá nesprávnost jeho postupu, konkrétní porušení zákona při hodnocení důkazů neuvádí a dovolací soud je ani nezjistil. Tato dovolací námitka tedy není důvodná, neboť dovolací námitky nevystihují ani dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) ani odst. 3 o. s. ř.
Na základě uvedených skutečností dovolací soud dospěl k závěru, že žalobcem uplatněné dovolací důvod nebyly naplněny, napadené rozhodnutí odvolacího soudu je z pohledu dovolacích námitek správné, a proto dovolání žalobce podle §243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalované v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2013
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu