ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2219.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 2219/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně B. V., Č. B., zastoupené Mgr. Lenkou Vachovou, advokátkou se sídlem v Plavě 126, České Budějovice, proti žalovanému D. V., Č. B., zastoupenému JUDr. Vladimírem Hudkem, advokátem se sídlem v Táboře, Údolní 1297, o zúžení společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 192/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. března 2013, č. j. 19 Co 297/2013-62, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.170,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně Mgr. Lenky Vachové.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. září 2012, č. j. 9 C 192/2012-31, zúžil společné jmění účastníků až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13.880,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 5. března 2013, č. j. 19 Co 297/2013-62, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil. Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů 15.080,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám její zástupkyně. Takto rozhodl po zpětvzetí žaloby žalobkyní zvodněnou tím, že v mezidobí od rozhodnutí soudu prvního stupně bylo manželství účastníků pravomocně rozvedeno.
Proti usnesení odvolacího soudu, a to konkrétně proti výroku upravujícímu náhradu nákladů řízení, podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozhodnutí soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. (které jedině přichází v dané věci v úvahu coby způsobilé založit přípustnost podaného dovolání) je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
I pro tyto akcesorické výroky platí omezení přípustnosti dovolání dle ustanovení §238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř., kde se uvádí, že dovolání podle §237 není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v §120 odst. 2; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Usnesení odvolacího soudu, kterým soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně, zastavil řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení, je rozhodnutím, jímž se řízení končí. Dovoláním napadeným výrokem o povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč, přičemž nejde o žádný z případů vylučujících podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. nastavené omezení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). Dovolání proti proti tomuto výroku tedy není objektivně přípustné vzhledem k omezení stanovenému v §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jí vznikly a představují odměnu advokátky za její zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl nález publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 870,- Kč, stanovenou podle §6, §8 odst. 1, §7 bod 5., §11 odst. 1 písm. k), §11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 (odvolání směřovalo proti rozhodnutí odvolacího soudu, které nebylo rozhodnutím ve věci samé, proto advokátce náleží odměna za úkon právní služby ve výši jedné poloviny) a dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy 1.170,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1 a §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 21. listopadu 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu