ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2297.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 2297/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce V. J. , bytem v L., části obce H., zastoupeného Mgr. Radkem Spurným, advokátem se sídlem v Duchcově, Želénská 1291, proti žalované M. J. , bytem v bytem v L., části obce H., zastoupené Mgr. Jaroslavou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, SNP 1872, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 12 C 150/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. září 2012, č. j. 14 Co 672/2012-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.) :
Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. května 2012, č. j. 12 C 150/2009-69, zamítl návrh na vypořádání společného jmění manželů ohledně nemovitostí v k. ú. H. (výrok I.) a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované náklady řízení ve výši 18.224 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně Mgr. Jaroslavy Malé (výrok II.).
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalované usnesením ze dne 6. května 2011, č. j. 8 Co 189/2011-40, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. o náhradě nákladů řízení změnil pouze co do výše přiznané náhrady nákladů řízení tak, že původně přiznanou částku 18.244 Kč zvýšil na 72.894 Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž uplatnil přípustnost dovolání podle §237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních §237 až §239 o. s. ř.) připouští.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2003, pod pořadovým č. 4) vyslovil závěr, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné. Na tomto závěru ničeho nezměnila ani novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení §241b odst. 2 ve spojení s §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že žalované žádné náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu