ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2515.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 2515/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) L. K., a b) M. K., obou zastoupených JUDr. Petrou Neubergerovou, advokátkou se sídlem v Dobříši, Mírové náměstí 41, proti žalovaným: 1) J. T., a 2) L. B., oběma zastoupeným JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zřízení věcného břemene a o protinávrhu žalovaných na zaplacení 29.410,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 7 C 29/2006, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. února 2013, č. j. 28 Co 30/2013-557, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. srpna 2012, č. j. 7 C 29/2006-514, zřídil věcné břemeno „spočívající v právu chůze a jízdy osobním automobilem, nákladním automobilem s hmotností do 10 tun ve prospěch vlastníka stavby domu ve V. na pozemku st. č. 1465 v k. ú. a obci V. zatěžujícího pozemky žalovaných st. č. 426/1 a parc. č. 2376/8 v k. ú. a obci tamtéž, v rozsahu geometrického plánu Ing. E. S. ze dne 12. 5. 2008 č. 432-1984/2006 v délce 69 metrů a šířce 3,5 metrů s tím, že uvedený geometrický plán je nedílnou součástí tohoto rozsudku“ (výrok I.). Věcné břemeno zřídil za jednorázovou úplatu 236.230,- Kč (výrok II.), zamítl protižalobu žalovaných, aby jim žalobci byli povinni zaplatit částku 29.410,- Kč s příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV. a V.).
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 21. února 2013, č. j. 28 Co 30/2013-557, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. v části týkající se věcného břemene jízdy nákladním automobilem s hmotností do 10 tun tak, že toto právo zřídil v četnosti jedenkrát v kalendářním roce pro dovoz uhlí v době od 1. 10. do 20. 10. a dvakrát v kalendářním roce pro vývoz septiku v době od 1. 3. do 10. 3., a od 20. 10. do 30. 10. Dále rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku II. tak, že věcné břemeno zřídil za jednorázovou náhradu ve výši 344.880,- Kč, ve výroku III. tak, že uložil žalobcům povinnost zaplatit žalovaným částku 29.410,- Kč s úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 24. 8. 2009 do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010 do zaplacení s úroky z prodlení ve výši repro sazby stanovené Českou národní bankou, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zvýšené o sedm procentních bodů, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbývající části výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Dále rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Domnívají se, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně při „řešení otázky splnění podmínek pro zřízení práva nezbytné cesty v části týkající se omezení práv vlastníka pozemku,“ a dále, že závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Touto otázkou je podle nich otázka, „zda ve zřízení nezbytné cesty přes určité pozemky (ve vlastnictví vlastníků pozemku) může bránit případná skutečnost, že veřejná cesta, která na tyto pozemky navazuje, a způsob jejího užívání ze strany jejího vlastníka (zde státu, resp. ŘSD), může vyloučit či omezit průjezd ke stavbě žalobců.“ Navrhují, aby dovolací soud „rozhodnutí odvolacího soudu v napadených částech podle §243d písm. b) o. s. ř. změnil a sám o věci rozhodl tak, že právo věcného břemene zřídí skrze variantu č. 3,“ nebo aby rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu nebo soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k dovolání nevyjádřili.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 21. února 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaných podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V dané věci je předmětem sporu zřízení věcného břemene – práva nezbytné cesty - k domu ve vlastnictví žalobců přes pozemky žalovaných. Ze tří možných variant nalézací soudy shodně zvolily jako nejvhodnější 1. variantu. Žalovaní s touto variantou nesouhlasí a trvají na jimi navrhované 3. variantě.
Dovolatelé sice vymezují podle jejich názoru právní otázky a tvrdí, že na nich stojí napadené rozhodnutí, ve skutečnosti však pouze polemizují se skutkovými závěry odvolacího soudu a s procesem hodnocení důkazů. Odkazují přitom na judikatorní závěry formulované v rozhodnutích Nejvyššího soudu, podle kterých při zřizování práva nezbytné cesty musí být vybrán pozemek, jehož zatížení nejméně omezí vlastníka pozemku a tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu není s těmito závěry v souladu. Napadené rozhodnutí však na těchto závěrech založeno není. Odvolací soud nezvolil žalovanými navrhovanou 3. variantu vedení věcného břemene (přes pozemky žalobců a pozemek ve vlastnictví ČR - Ředitelství silnic a dálnic) proto, že v zimním období nebo za deštivého počasí není sjízdná. Jestliže se žalovaní proti závěru odvolacího soudu o nesjízdnosti 3. varianty vymezují, nepředkládají žádnou právní otázku, ale pouze polemizují se skutkovými závěry odvolacího soudu, s jeho hodnocením důkazů, a předkládají vlastní verzi skutkových závěrů o technické způsobilosti a sjízdnosti této varianty věcného břemene. Odvolací soud nezaložil své závěry na tom, že 3. varianta cesty je delší a méně komfortní než soudem zvolená varianta č. 1, ale na skutečnosti, že 3. varianta vedení věcného břemene vůbec neumožňuje sjízdnost cesty v zimním období a za deštivého počasí, tedy na technicky nemožném vedení věcného břemene.
O polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu, nikoli o právní otázku, se jedná i v případě námitek dovolatelů ohledně způsobu užívání veřejně přístupné komunikace na pozemku parc. č. 2700 (ve vlastnictví ČR - Ředitelství silnic a dálnic), na kterou ústí jimi preferovaná 3. varianta vedení věcného břemene. Odvolací soud uzavřel, že 3. varianta není vhodná proto, že komunikace na pozemku parc. č. 2700 je Ředitelstvím silnic a dálnic využívaná jako manipulační plocha pro údržbu rychlostí silnice, a jako plocha určená ke skládce údržbového materiálu, což může omezit nebo úplně vyloučit její přístupnost a průjezd ke stavbě žalobců. Dovolatelé s tímto závěrem nesouhlasí a tvrdí, že tato skutečnost ve zřízení nezbytné cesty bránit nemůže. Svými námitkami tedy brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a předkládají vlastní skutkové závěry ohledně způsobu užívání veřejné komunikace. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze.
Ze shora uvedeného je zřejmé, že dovolatelé nevymezují konkrétní otázku hmotného práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, pouze zpochybňují skutkové závěry odvolacího soudu ohledně zřízení práva nezbytné cesty k domu žalobců. Zpochybňování skutkových závěrů však nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu