ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2795.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 2795/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně obce Jenišov se sídlem v Jenišově 88, IČO: 573248, zastoupené JUDr. Alicí Zachariášovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Krymská 5, proti žalovanému Ing. J. D., zastoupenému Mgr. Petrem Šindelářem, LL.M., advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 66, o odstranění stavby z pozemku, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 312/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. května 2013, č. j. 10 Co 99/2013-315, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Alice Zachariášové.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech (dále ,,soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. prosince 2012, č. j. 15 C 312/2010-212, ve výroku I. uložil žalovanému povinnost odstranit z pozemku parc. č. 494 v k. ú. a obci J. stavbu plotu, tj. betonové a cihlové základy plotu a ocelové a betonové sloupky a dřevěné latě mezi sloupky, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku a ve výroku II. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 23. května 2013, č. j. 10 Co 99/2013-315, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Touto otázkou je podle něj „otázka důkazního břemene, povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc aby vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla zamítnutí dovolání.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 23. května 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Přestože dovolatel v dané věci uvedl jako předpoklad přípustnosti dovolání rozpor s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (důvodem má podle něj být nesprávné právní posouzení otázky důkazního břemene, povinnosti tvrzení a důkazní povinnosti), ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, na jejichž základě dospěl odvolací soud k závěru, že dovolatel byl a nadále je vlastníkem oplocení, které má odstranit. Zpochybňování skutkových závěrů však nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolatel pouze namítá, že žalobkyně nenavrhla žádný důkaz k prokázání tvrzení, že sporný plot postavil dovolatel a tvrdí, že tento závěr, ani závěr o tom, že dovolatel je jeho vlastníkem, nelze učinit z učiněných skutkových zjištění. Domnívá se, že z obsahu spisu lze dojít k opačnému závěru, tedy že stavebníkem ani vlastníkem sporného plotu nikdy nebyl. Dovolatel tedy předkládá vlastní skutkové závěry, odlišné od skutkových závěrů odvolacího soudu. V dovolání nevymezuje konkrétní otázku procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo, a neuvádí, od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje. Obsahem dovolání není ani řádné vymezení důvodu dovolání, ani vymezení zákonného předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a a §241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolání proto trpí vadami (§241a odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto, a žalovaný je proto povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení, které jí vznikly za její zastoupení advokátem. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a je představována odměnou ve výši 1.500,- Kč, stanovenou podle §6, §9 odst. 1, §7 bod 4, §11 odst. 1 písm. k), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem tedy 1.800,- Kč, a 21 % náhradou daně z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 378,- Kč, celkem tedy 2.178,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1 a §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto usnesením dobrovolně, může se žalobkyně domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu