ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.2906.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2906/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Ing. M. B. , správce konkursní podstaty společnosti MiBo s. r. o. se sídlem v Brně, Kernerova 4, IČO 60749288, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská 16, proti žalované JUDr. K. T. , bytem v B., o určení neexistence věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 34/2007, o „odvolání“ žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 23. května 2012, č. j. 54 Co 597/2011-309, o náhradě nákladů řízení, takto:
I. Řízení o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 23. května 2012, č. j. 54 Co 597/2011-309, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě (dále jen „odvolací soud“), usnesením ze dne 23. května 2012, č. j. 54 Co 597/2011-309, rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 29.568 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta Mgr. Marka Indry.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná „odvolání“.
Odvolání je podle §201 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. Podle §10 o. s. ř. o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů rozhodují soudy krajské; vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů jako soudů prvního stupně. Rozhodnutí krajského soudu a vrchního soudu vydaná v odvolacím řízení nelze napadnout odvoláním; to platí nejen u rozhodnutí, jimiž se přímo rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ale také o usneseních vydávaných v průběhu odvolacího řízení (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1582). Takovým rozhodnutím je i usnesení, kterým bylo v rámci odvolacího řízení rozhodnuto krajským soudem o povinnosti zaplatit separované náklady řízení podle §147 odst. 1 o. s. ř.
Oproti tomu (pravomocné) rozhodnutí odvolacího soudu lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§236 odst. 1 o. s. ř.) a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím krajských nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§10a o. s. ř.).
Jelikož tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání nýbrž dovolání, občanský soudní řád – k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí – neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalovaná podala „odvolání“, uvedenou podmínku řízení pominula. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a proto pokud je „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu (byť v rozporu s procesními předpisy) podáno, je třeba řízení o něm podle §243c odst. 1 ve spojení s §104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
O zastavení „odvolacího“ řízení rozhoduje Nejvyšší soud, jemuž svědčí skutečnost, že je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, a současně, že je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura 7/2001 pod pořadovým č. 85, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2009, sp. zn. 22 Cdo 5067/2008, publikované na internetových stránkách www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto řízení o odvolání žalované zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a skutečnosti, že žalobci žádné náklady, na jejichž náhradu by měl právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2013
Mgr. Michal Králík, Ph. D.
předseda senátu