ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.3136.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 3136/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce F. F., zastoupeného Mgr. Šárkou Nemczykovou, advokátkou se sídlem v Karviné-Fryštátě, Svatováclavská 31/1, proti žalované Obci Dolní Lutyně, se sídlem úřadu v Dolní Lutyni , Třanovského 10, o povinnosti zdržet se rušení žalobce a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 42/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. listopadu 2010, č. j. 56 Co 476/2010-249, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Karviné („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. ledna 2010, č. j. 19 C 42/2009-228, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, „aby žalované byla uložena povinnost zdržet se rušení žalobce pronikáním hluku při provozování parku – hřiště (pozemek parc. č. 383, k. ú. V., obec D., LV č. 10.001) a při provozování hostinské činnosti v restauračním zařízení „U kulturního domu“ (budova občanské vybavenosti na pozemku parc. č. 355, k. ú. V., obec D., LV č. 100001), dále zdržet se rušení žalobce spočívajícího v umožnění nahlížet hostům hřiště a restauračního zařízení „U kulturního domu“ do oken bytu žalobce v souvislosti s provozováním hřiště a hostinské činnosti,“ (výrok I.), a aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobci 10.000.000,- Kč (výrok II.). Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu - dále „o. s. ř.“ a uplatňuje – jak tvrdí - dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (Část první, čl. II přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.) - dále opět „o. s. ř“.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Žalobce zpochybňuje úvahu soudů o tom, kdo je pasívně legitimován, pochází-li rušení z pozemku, který jeho vlastník pronajímá jiným osobám. Předpokladem pro to, aby úvaha soudu o pasívní legitimaci byla pro výsledek řízení relevantní, je skutkové zjištění, že k rušení vůbec dochází. Avšak odvolací soud vyšel z toho, že rušení žalobce v rozhodné době „pronikáním hluku či nahlížení do oken“ nad míru přiměřenou poměrům nedocházelo; tímto skutkovým zjištěním je dovolací soud vázán (k námitkám skutkové povahy nelze v tomto řízení přihlížet - §237 odst. 3 o. s. ř.). Za této situace jsou ovšem úvahy o legitimaci žalované jak v řízení o ochranu před rušením, tak i v řízení o náhradu škody nevýznamné (není-li prokázán skutek, nelze uvažovat o jeho následcích). Také pro náhradu škody nebyly zjištěny potřebné skutkové předpoklady; nebylo totiž zjištěno, kdo požár zavinil, a tak ani nemohlo být postaveno najisto, zda žalovaná nějak zanedbala svou prevenční povinnost vůči žalobci; ostatně ani v dovolání žalobce v této souvislosti nic konkrétního netvrdí. Odkaz dovolatele na obsah podání učiněných v předchozím průběhu řízení před soudy nižších stupňů nelze považovat za uvedení důvodů, pro které se rozhodnutí odvolacího soudu napadá (§241a odst. 1 o. s. ř. – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008). Ke tvrzeným vadám řízení v tomto případě nelze přihlížet, jak vyplývá z výslovného znění §237 odst. 3 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení nevznikly takové náklady, jejichž náhradu by mohla požadovat.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. října 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu