ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.3533.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 3533/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce CORSAIR (Luxembourg) No 11 S.A., se sídlem v Luxembourg L-1115, Boulevard Konrad Adenauer 2, zastoupeného Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti žalovaným: 1) L. K. , zastoupené Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze1 – Malé straně, Újezd 409/19 a 2) B. S., o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 4 C 195/2008, o dovolání žalované 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 30 Co 471/2012-359, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze v průběhu odvolacího řízení ve věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 4 C 195/2008, usnesením ze dne 19. listopadu 2012, č. j. 30 Co 471/2012-359, přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 52/2012.
Proti usnesení o přerušení řízení podala žalovaná 1) dovolání, v němž uplatnila přípustnost dovolání podle §239 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Žalobce ani žalovaný 2) se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napadeno usnesení odvolacího soudu, které bylo vydáno před 1. 1. 2013 (srov. Čl. II bod 7 a Čl. VII. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §238, §238a a §239 o. s. ř., přičemž v posléze zmíněném ustanovení jsou obsažena tzv. usnesení nemeritorní povahy, jejichž výčet je taxativní. Jiná, než zde vyjmenovaná usnesení, tedy napadnout dovoláním nelze. Usnesení o přerušení řízení podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. však v tomto výčtu uvedeno není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2009, sp. zn. 29 Cdo 5153/2008, publikované na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Nejvyšší soud proto dovolání žalované 1) podle ustanovení §241b odst. 2 ve spojení s §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že ostatním účastníkům řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měli právo, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2013
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu