ECLI:CZ:NS:2013:22.CDO.620.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 620/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. N. , bytem v P., zastoupené Mgr. Pavlem Grünerem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Moskevská 980/28, proti žalovanému N. L. H. , bytem v H. B., zastoupenému Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Libiši, V Chaloupkách 503/26, o odstranění stavby, eventuálně přikázání stavby do vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 9 C 387/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2012, č. j. 13 Co 72/2012-225, ve znění usnesení ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 13 Co 72/2012-264, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 10.000,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného Mgr. Miroslava Zemana.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. července 2011, č. j. 9 C 387/2007-195, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen odstranit budovu, která je situovaná na pozemku st. parc. č. 403 v katastrálním území a obci P., popřípadě aby stavba byla přikázána do vlastnictví žalobkyně.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. března 2012, č. j. 13 Co 72/2012-225, ve znění usnesení ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 13 Co 72/2012-264, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud projednal dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá, neboť je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
„Zřídí-li stavebník na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je podle této dohody oprávněn užívat jen dočasně, je povinen po uplynutí sjednané doby stavbu odstranit (§126 odst. 1 obč. zák.)“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 240/97, R 72/2000 Sbírky rozhodnutí a stanovisek. Zřídí-li na pozemku stavbu stavebník, který měl časově neomezené právo mít na tomto pozemku stavbu, a toto právo později zaniklo, nemůže se vlastník pozemku domáhat odstranění této stavby, a to ani proti právnímu nástupci stavebníka (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 746/2007).
Otázkou je, kdo byl v dané věci stavebníkem, a nabyl vlastnictví stavby. „Vlastnictví k nově zhotovené stavbě nabývá ten, kdo stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (stavebník)“ – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. listopadu 2002, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001. Z toho se jasně podává, že pokud někdo na základě dohody zřídil stavbu pro jiného, nabývá vlastnické právo ke stavbě ten, pro koho byla zhotovena. Odvolací soud dospěl k závěru (a postup, kterým k němu dospěl, nemůže dovolací soud, vázán mezemi vytýčenými v §237 odst. 3 o. s. ř., přezkoumávat), že zřizovatel stavby, D. V. T., ji nestavěl pro sebe, ale pro společnost SYSTÉM 93, s. r. o., která k ní nabyla vlastnické právo, a později ji prodala žalovanému. Pokud by tomu tak bylo, pak by nebyla stavba zřízena na základě časově omezeného práva, ale byla by zřízena vlastníkem pozemku, takže by se i v případě, že právní osudy stavby a pozemku se později rozešly, uplatnil právní názor, který dovolací soud vyslovil ve věci sp. zn. 22 Cdo 746/2007. Pak by se vlastník pozemku vůči vlastníkovi stavby nemohl domáhat jejího odstranění.
Jen na okraj se poznamenává, že pokud by se společnost SYSTÉM 93, s. r. o., vlastníkem nestala, pak by se jím nestal ani žalovaný, který od této společnosti odvozuje vlastnictví, a tudíž by nebyl pasivně legitimován. K poukazu dovolatele na to, že soudy nepřipustily vstup dalšího účastníka – D. V. T. – do řízení, se poznamenává, že toto rozhodnutí je v právní moci, nebylo napadeno mimořádným opravným prostředkem [viz §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř.], a je tak závazné i pro dovolací soud.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou byly stanoveny paušální sazby výše odměny za zastupování advokátem v občanském soudním řízení, byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2013, sp. zn. Pl. ÚS 26/12, s účinností ke dni 7. května 2013, kdy byl nález publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013. Náhradu nákladů řízení proto dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2012, a je představována odměnou ve výši 9.700,- Kč podle §6, §8 odst. 1, §7 bod 6., §11 odst. 1 písm. k), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 10.000,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1 a §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalovaný oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 14. listopadu 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu