ECLI:CZ:NS:2013:22.ND.276.2013.1
sp. zn. 22 Nd 276/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně V. H., B., proti žalovanému Ing. M. H., T., zastoupenému JUDr. Janou Kuřátkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Polní 92, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 390/2004, o návrhu na delegaci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 46 C 390/2004 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí jinému soudu.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá vypořádání společného jmění manželů. Podáním ze dne 18. února 2013 navrhla, aby věc byla z důvodu vhodnosti delegována jinému soudu mimo Jihomoravský kraj. Návrh odůvodnila nepřiměřenou délkou soudního řízení a obavou z jeho ovlivňování ze strany žalovaného vzhledem k jeho „vysoké funkci v Jihomoravském kraji“. K výzvě Městského soudu v Brně doplnila svůj návrh tak, že žádá delegovat věc „do Olomouce“, „příslušícímu vrchnímu soudu“ a odvolala se na finanční tíseň způsobenou délkou soudního řízení.
Žalovaný ve vyjádření k návrhu uvedl, že podání žalobkyně neobsahuje obecné náležitosti, neboť neoznačila konkrétní soud, kterému má být věc přikázána, a proto se ve smyslu §12 odst. 3 občanského soudního řízení (dále jen „o. s. ř.“) nemá k čemu vyjádřit. Za nelogický považuje i jeden z důvodů žalobkyně, pro který navrhuje delegaci vhodnou, a to finanční tíseň, neboť žalobkyně bydlí v Brně a dojíždění by pro ni bylo finančně náročnější. Dále uvedl, že sice souhlasí se žalobkyní, že se řízení neúměrně protahuje, nicméně tato skutečnost nemůže být důvodem pro aplikaci ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Podle §12 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Brně) a soudu, jemuž má být věc přikázána (jiný soud v Jihomoravském kraji, v doplněném podání navrhla „příslušící vrchní soud v Olomouci“), návrh na přikázání věci z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci.
Důvod vhodnosti ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že výlučná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, sv. 24, roč. 2001, poř. č. 172; dále k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, usnesení téhož soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 241/2008).
Z tohoto důvodu se musí skutečnosti, které jsou podkladem pro delegaci, vyznačovat určitou mimořádností. V projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci odůvodňuje okolnostmi, které nejsou dostatečně relevantní z hlediska úvah o naplnění předpokladů pro delegaci věci z důvodu vhodnosti. Skutečnosti, že řízení o vypořádání společného jmění účastníků vedené u Městského soudu v Brně trvá již osm let a stále nevede k závěru, ani námitka žalobkyně, že by ze stany žalovaného mohlo dojít k případnému ovlivňování soudního řízení, nejsou postačujícími důvody pro delegaci věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Nejvyšší soud při svém rozhodování přihlédl i k tomu, že žalovaný s delegací jinému soudu nesouhlasil a tvrzený nepříznivý zdravotní stav žalobkyně v kombinaci s nedostatkem finančních prostředků by jí mohly výrazně ztížit dopravu k soudu mimo její trvalé bydliště v Brně.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobkyně na přikázání věci podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2013
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu