ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.1627.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 1627/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Kariéra spol. s r.o. , se sídlem v Praze 3, Vinohradská 184/2396, identifikační číslo osoby 62583531, zastoupené Mgr. Pavlem Batěkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, proti žalované ALD Automotive s.r.o. , se sídlem v Praze 10, U Stavoservisu 527/1, Malešice, PSČ 108 00, identifikační číslo osoby 61063916, zastoupené JUDr. Martinem Doubravou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 6, U první baterie 643/1, o zaplacení 150.779,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 ECm 222/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2013, č. j. 2 Cmo 385/2012-158, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 9.002,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. září 2012, č. j. 64 ECm 222/2010-110, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 150.779,70 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
K odvolání žalované odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v bodě II. výroku o nákladech řízení opravil na správné znění (první výrok), v bodě I. výroku jej potvrdil ve správném znění a v bodě II. jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu (v plném rozsahu) podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že je dán dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a navrhujíc, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil zpět k dalšímu řízení.
K dovolání žalované se vyjádřila žalobkyně tak, že je považuje za nepřípustné.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle §243f odst. 3 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V daném případě dovolání neobsahuje uvedení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Podle dovolatelky by právní otázka vyřešená odvolacím soudem měla být posouzena jinak; takové vymezení však bez dalšího nenaplňuje důvody přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť toto ustanovení pojí přípustnost dovolání mimo jiné s případem, kdy právní otázka vyřešená dovolacím soudem má být (opětovně dovolacím soudem) posouzena jinak.
Uvádí-li konečně dovolatelka v dovolání, že „vnímá výrazně potřebu určit, zda obyčejná zásilka – odeslaná prostřednictvím třetího subjektu – odlišného od účastníků – se má automaticky za doručenou“, nenaplňuje ani touto argumentací zákonné požadavky určitého vymezení otázky hmotného nebo procesního práva, která by v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Nejvyšší soud tudíž dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř., jelikož není přípustné podle §237 o. s. ř.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. ustanovení §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. října 2013
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu