ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2238.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 2238/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobkyně GF CZ s.r.o. , se sídlem Praha 6, Puškinovo nám. 11, PSČ 160 00, identifikační číslo 25580191, zastoupené Mgr. Pavlem Baťkem advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 394/17, proti žalované AZ BATIMON a.s. , se sídlem Veleň - Mírovice, Třeboradická 38, PSČ 250 63, identifikační číslo 28235614, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zaplacení 142 867,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 45 ECm 26/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2013, č. j. 1 Cmo 365/2012-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“)
Dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2013, č. j. 1 Cmo 365/2012-132, není přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 21/2006, v němž Nejvyšší soud dospěl k tomuto závěru: „Jestliže žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř., nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření, nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil,
že u něj tento vážný důvod nastal (§114b odst. 5 o. s. ř.).“
V dané věci bylo rozhodováno na základě obdobného skutkového stavu, kdy žalovaná v návaznosti na odpor proti platebnímu rozkazu nepodala vyjádření ve smyslu §114b odst. 1 o. s. ř., avšak z důvodu, že podala námitku nepříslušnosti soudu k projednání a rozhodnutí, byla-li mezi účastníky uzavřena rozhodčí smlouva, resp. ve stanovené 30 - denní lhůtě pro vyjádření uplatnila námitku rozhodčí doložky a požádala o prodloužení lhůty k podání kvalifikovaného vyjádření, pokud by soud tuto námitku nepříslušnosti soudu zamítl.
Poté, co soud shledal námitku nepříslušnosti soudu jako nedůvodnou a rozhodnutí o tom bylo žalované doručeno 6. 8. 2012 (právní moci nabylo dne 21. 8. 2012), bylo soudu dne
24. 8. 2012 doručeno kvalifikované vyjádření žalované k věci, proto je správný závěr odvolacího soudu, že fikce uznání nároku žalobkyně, tak jak předpokládá §114b o. s. ř. nenastala, neboť lze uzavřít, že žalovaná prokázala, že ji v podání kvalifikovaného vyjádření bránil vážný důvod spočívající v případné nepříslušnosti soudu a současně požádala
z tohoto důvodu o prodloužení lhůty k podání kvalifikovaného vyjádření k věci,
přičemž po pravomocném rozhodnutí o nepříslušnosti soudu včas vyjádření se k věci učinila. Závěr, že v dané věci nejsou dány důvody pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu §153a odst. 3 o. s. ř. je tedy po právu.
Nejvyšší soud proto z uvedených důvodů dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. října 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu