ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2578.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2578/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Hany Lojkáskové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně MetLife pojišťovna a.s. , se sídlem v Praze 1, V Celnici 1028/10, IČO 45794944, zastoupené JUDr. Luďkem Krajhanzlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, proti žalované Ing. B. B. , IČO 47588519, o zaplacení částky 101.997, - Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 64 ECm 221/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č. j. 3 Cmo 277/2011-119, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. března 2012, č. j. 3 Cmo 277/2011-119 , a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. června 2011, č. j. 64 ECm 221/2010-61, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. června 2011, č. j. 64 ECm 221/2010-61 , zamítl žalobu o zaplacení částky 101.997, - Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Žalobou uplatněná částka s příslušenstvím představuje nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši všech provizí a odměn, které byly vyplaceny na základě smlouvy o obchodním zastoupení žalované jako obchodnímu zástupci v době dvanácti měsíců před ukončením smlouvy z důvodu porušení konkurenční doložky žalovanou.
Podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně žalobkyně svůj žalobní nárok opírala o tvrzení, že účastnice dne 1. ledna 2005 uzavřely smlouvu o obchodním zastoupení (dále jen „smlouva“). V jejím článku X odst. 1 se žalovaná v pozici obchodního zástupce zavázala ke zde uvedené konkurenční doložce s tím, že pro případ jejího porušení strany sjednaly smluvní pokutu ve výši všech provizí a odměn, které byly žalované vyplaceny v době dvanácti měsíců před jejím ukončením. Žalovaná se proti žalobě bránila tvrzením, že pro nového zprostředkovatele, společnost b4life finance, s.r.o., žádnou činnost nevykonávala, že zápis do registru České národní banky (dále jen „ČNB“) učinila s předstihem a že si jím jen vytvářela podmínky pro spolupráci s uvedenou společností. Sjednanou konkurenční doložku považuje s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 192/95 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 659/2005 za ujednání v rozporu s dobrými mravy, protože byla porušena zásada rovnosti účastníků.
Základní spornou skutečností podle soudu prvního stupně bylo, zda samotná registrace žalované v registru ČNB pro společnost b4life finance, s.r.o. znamenala konkurenční jednání a zda proto žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu. Obsah smlouvy, s výjimkou konkurenční doložky, odstoupení od smlouvy, výpověď smlouvy, registraci žalované pro společnost b4life finance, s.r.o. a výši provizí, učinily účastnice nespornými.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že článek I smlouvy odkazoval na ustanovení §5 zákona č. 38/2004 Sb. upravující postavení a činnost vázaného pojišťovatele, předmět smlouvy byl vymezen v článku II jako úprava právních vztahů mezi společností a obchodním zástupcem při provádění zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví, tj. při výkonu odborné činnosti směřující k uzavírání pojistných smluv v oblasti životního a úrazového pojištění společností a činností s tím souvisejících, článek V v odstavci 1 omezil práva obchodního zástupce tak, že není jménem společnosti oprávněn uzavírat pojistné smlouvy a ani zastupovat společnost, v odstavci 1 článku X se žalovaná zavázala nevstupovat po dobu platnosti smlouvy do přímých nebo nepřímých smluvních vtahů s jiným subjektem, který poskytuje finanční služby, a po dobu dvanácti měsíců po ukončení smlouvy nevykonávat na území České republiky na vlastní nebo cizí účet činnost, která byla předmětem smlouvy, zejména nezprostředkovávat pojistné smlouvy z oblasti životního a úrazového pojištění; pro případ porušení této povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši všech provizí a odměn, které byly vyplaceny na základě této smlouvy obchodnímu zástupci v době dvanácti měsíců před jejím ukončením. Žalobkyně soudu sdělila, že žalované nebylo po dobu platnosti smlouvy vystaveno žádné zmocnění ani žádná plná moc. Žalovaná je zapsána v živnostenském rejstříku s oborem činnosti zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a služeb. Byla dne 10. února 2005 pod reg. č. 000105VPZ registrována u ČNB jako vázaný pojišťovací zprostředkovatel s uvedením zahájení činnosti téhož dne pro odvětví: Ala - poj. smrti nebo dožití, AIII - poj. AI a) a b) a AII + inv. fond, Alc - poj. úrazu nebo nemoci, Ca - úraz, nemoc. Pod reg. č. 111782 PPZ byla žalovaná v registru ČNB zapsána jako podřízený pojišťovací zprostředkovatel se zahájením činnosti dne 15. dubna 2010 pro všechna povolená odvětví pro zprostředkovatele - společnost b4life finance, s.r.o., která je sama registrována pod č. 082418PA jako pojišťovací agent se zahájením činnosti dne 17. října 2008. Žalobkyně od smlouvy odstoupila písemným úkonem ze dne 24. listopadu 2009 pro nečinnost žalované a přípisem ze dne 19. července 2010 uplatnila smluvní pokutu ve výši 101.997,- Kč, jejíž výši prokázala bankovními výpisy o vyplacených provizích žalované za období od 13. ledna 2009 do 11. prosince 2009, protože se žalovaná nově zaregistrovala do registru ČNB dne 15. dubna 2010 s uvedením zahájení činnosti téhož dnem pro všechna odvětví pro zprostředkovatele společnost b4life s.r.o.
Soud prvního stupně na předmět sporu aplikoval prioritně právní úpravu obchodního zákoníku, protože se jednalo o závazkový vztah založený smlouvou o obchodním zastoupení mezi právnickou osobou a fyzickou osobou - podnikatelem; v ostatním aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku. Samotnou smlouvu shledal platnou s tím, že obsahuje podstatné náležitosti vyžadované ustanovením §652 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Uzavřel, že smlouva omezila práva žalované k jednání jménem žalobkyně a obsahovala pokyny a instrukce, proto byla kombinací smlouvy o obchodním zastoupení a smlouvy mandátní. Platně sjednanou shledal soud prvního stupně i dohodu o konkurenční doložce uvedenou v článku X smlouvy, neboť neodporuje kogentnímu ustanovení §672a obch. zák., když byla sjednána na dobu dvanácti měsíců po skončení smlouvy pro území České republiky. Soud takto sjednanou doložku neshledal nepřípustně omezující. Proto nepřisvědčil námitce žalované poukazující na rozpor s dobrými mravy s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 192/95, v němž se Ústavní soud vyslovil v rámci pracovně právních vztahů ke svobodě povolání a podnikání s tím, že bude nutno k hodnocení tzv. konkurenčních ujednání přistupovat individuálně, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 659/2005, v němž Nejvyšší soud vyslovil názor, že pokud není zákaz konkurence vymezen pro určité území, je takové ujednání v rozporu s dobrými mravy. V posuzovaném případě byl zákaz konkurence vymezen pro území České republiky, což neodporuje ustanovení §653 obchodního zákoníku.
Soud prvního stupně poté hodnotil, zda již samotná registrace žalované představovala konkurenční jednání, jestliže podle jejího tvrzení ve skutečnosti žádnou činnost pro novou, vůči žalobkyni konkurenční, společnost nevykonávala, přičemž žalobkyně toto její tvrzení nezpochybnila a žalobu vedla v intencích svého výkladu ustanovení §12 zákona č. 38/2004 Sb. Podle něho se do registru v souladu s ustanovením §12 odst. 3 písm. c) citovaného zákona zapisuje údaj o pojišťovacím zprostředkovateli vyššího stupně, pro kterého je činný pojišťovací zprostředkovatel nižšího stupně, proto podle ustanovení §13 odst. 6 zákona musela společnost b4life, finance s.r.o. předložit za žalovanou prohlášení o její odborné způsobilosti. Mezi žalovanou a b4life, finance s.r.o. tak musel k datu 15. dubna 2010 již existovat smluvní vztah, přičemž z dikce ustanovení §12 odst. 3 písm. c) vyplývá, že zákon pro registraci faktickou činnost vyžaduje, a proto se již samotnou registrací žalovaná dopustila konkurenčního jednání. Žalobkyně zároveň tvrdila, že v článku V odst. 1 smlouvy bylo výslovně uvedeno, že obchodní zástupce nebyl oprávněn jménem společnosti pojistné smlouvy uzavírat a nebyl ani oprávněn zastupovat společnost ve vztahu k třetím osobám, ani uskutečňovat právní úkony nebo činit jakákoliv prohlášení za společnost nebo jejím jménem, pokud k tomu nebude společností výslovně zmocněn, v opačném případě by bylo nutné udělit obchodnímu zástupci plnou moc a na vztah by se aplikovala ustanovení o mandátní smlouvě podle ustanovení §654 odstavce 2 obchodního zákoníku.
Soud prvního stupně vyložil, že podle §5 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb. vykonává vázaný pojišťovací zprostředkovatel zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví jménem a na účet jedné nebo více pojišťoven, je ve své činnosti vázán písemnou smlouvou s pojišťovnou, jejímž jménem a na jejíž učet jedná, a dále jejími pokyny, musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a odbornou způsobilost. Zákonem vyžadovaná registrace u ČNB přitom sleduje především ochranu klientů pojišťoven a je garantem, že se jedná o osobou specializovanou a oprávněnou pro zapsanou činnost ve prospěch zastoupeného, tj. pojišťovny, a z tohoto důvodu je v registru uvedeno mj. i datum zahájení činnosti obchodního zástupce. Z toho soud prvního stupně dovodil, že pokud zástupce vykonává činnost na pozici vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, musí tak činit jménem a na účet zastoupeného, tj. pojišťovny, a ve vztahu k třetím osobám musí mít ke své činnosti oprávnění, čemuž odpovídá ustanovení §12 odst. 6 citovaného zákona, podle něhož proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis registru, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti. Žalovaná pro žalobkyni vykonávala odbornou činnost podle ve smlouvě uvedených pokynů, přičemž smlouva omezovala její právo jednat jménem a na účet žalobkyně. Žalovaná tedy nevykonávala jménem žalobkyně a na její účet žádnou činnost, přestože byla smlouvou označena jako vázaný pojišťovací zprostředkovatel. Soud prvního stupně zaujal názor, že umožnil-li zákonodárce v ustanovení §672a obch. zák. účastníkům smlouvy uzavřít dohodu o konkurenční doložce, měl na mysli případ, kdy bylo výslovně písemnou smlouvou sjednáno právo obchodního zástupce činit právní úkony jménem zastoupeného, a neměl na mysli plnění pokynů směřujících k vyplnění formulářů. Pokud nebylo smlouvou takové oprávnění zástupci založeno, zákonná úprava vyžaduje udělení plné moci. Žalobkyně však žalované žádné plné moci neudělila a žalovaná tak, přestože byla registrována jako pojišťovací zprostředkovatel, tuto činnost vykonávala na pozici pouhého zaměstnance. Registr vedený podle zákona č. 38/2004 Sb. lze přitom považovat za databázi s výstupy a účinky vůči třetím osobám, nezakládající automaticky konkurenční jednání, přičemž provozovatel registru nemá právo hodnotit pravdivost údajů do registru vkládaných. Opačný výklad by byl podle soudu prvního stupně „právně irelevantní a příliš tvrdý“.
Argumentaci žalované, že se zaregistrovala pro novou společnost dopředu, protože musela absolvovat školení, shledal soud prvního stupně irelevantní s odkazem na ustanovení §12 odst. 3, písm. f) citovaného zákona, podle něhož obchodní zástupce byl povinen učinit kroky k pozastavení nebo přerušení činnosti, tutéž povinnost ukládala žalované i předmětná smlouva. Otázku výpovědi a odstoupení od smlouvy soud neřešil, neboť to nebylo pro rozhodnutí věci podstatné.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. března 2012, č. j. 3 Cmo 277/2011-119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první odstavec výroku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý odstavec výroku).
Odvolací soud zopakoval dokazování smlouvou o obchodním zastoupení a zjistil, že jejím předmětem je úprava právních vztahů mezi společností (žalobkyní) a obchodním zástupcem (žalovanou) při provádění zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví, tj. při výkonu odborné činnosti směřující k uzavírání pojistných smluv v oblasti životního a úrazového pojištění společností a činností s tím souvisejících (článek II); obchodní zástupce má přitom postavení vázaného pojišťovacího zprostředkovatele podle §5 zákona č. 38/2004 Sb. Článek V odst. 1 omezil práva obchodního zástupce tak, že není oprávněn jménem společnosti pojistné smlouvy uzavírat ani zastupovat společnost ve vztahu k třetím osobám ani uskutečňovat právní úkony nebo činit jakákoliv prohlášení za společnost nebo jejím jménem, pokud nebude k tomu společností výslovně zplnomocněn. V odst. 1 článku X se žalovaná zavázala nevstupovat po dobu platnosti smlouvy do přímých nebo nepřímých smluvních vztahů s jiným subjektem, který poskytuje finanční služby, a že po dobu dvanácti měsíců po ukončení smlouvy nebude na území České republiky vykonávat na vlastní nebo cizí účet činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalobkyně, zejména nebude zprostředkovávat pojistné smlouvy z oblasti životního anebo úrazového pojištění; pro případ porušení tohoto ustanovení byla sjednána smluvní pokuta ve výši všech provizí a odměn, které byly vyplaceny na základě smlouvy žalované jako obchodnímu zástupci v době dvanácti měsíců před jejím ukončením. Z přípisu žalobkyně ze dne 25. února 2011 vyplývá, že žalované po dobu platnosti smlouvy nebylo vystaveno žádné zmocnění ani žádná plná moc.
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že předmětná smlouva byla účastnicemi uzavřena platně, a posoudil ji též jako smlouvu kombinovanou s prvky smlouvy o obchodním zastoupení i smlouvy mandátní. Ztotožnil se i s posouzením platnosti ujednání článku X odst. 1 smlouvy o konkurenční doložce a rovněž se závěrem soudu prvního stupně o nedůvodnosti námitky žalované, pokud s odkazem na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu i nález Ústavního soudu tvrdila, že takto sjednaná konkurenční doložka je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Pro závěr o porušení povinnosti žalované podle věty první článku X odst. 1 smlouvy, tj. po dobu platnosti smlouvy, stačí podle odvolacího soudu pouhý vstup do smluvního vztahu s jiným subjektem poskytujícím finanční služby. V této věci se však žalobkyně domáhá na žalované zaplacení smluvní pokuty za porušení věty druhé konkurenční doložky, tj. za dobu po skončení smlouvy, kdy je nutný výkon takové činnosti pro konkurenční subjekt. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná byla činná od 15. dubna 2010 pro společnost b41ife finance s.r.o., což dovozovala z výpisu z registru ČNB. Skutečnost, že žalovaná vykonávala činnost, která by měla soutěžní povahu vůči podnikání žalobkyně, však nelze dovodit z pouhé registrace žalované v registru ČNB (byť po uzavření smlouvy se společností b41ife finance s.r.o.), kterou byly zatím jen vytvořeny předpoklady pro tuto činnost, splnění podmínky vlastního výkonu činnosti žalované pro jmenovaný jiný subjekt žalobkyně neprokázala.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Jeho přípustnost založila na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Jako důvod uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem spočívá podle dovolatelky v nesprávném výkladu ustanovení §12 zákona č. 38/2004 Sb., zejména jeho odstavců 3 a 6. Podle §12 odst. 3 písm. c) citovaného zákona se do registru ČNB zapisuje údaj o pojišťovacím zprostředkovateli (vyššího stupně), „pro kterého je (pojišťovací zprostředkovatel nižšího stupně) činný“. Z dikce „pro kterého je činný“ vyplývá, že zákon pro registraci pojišťovacího zprostředkovatele u ČNB faktickou činnost vyžaduje. Naopak nemožnost výkonu činnosti pojišťovacího zprostředkovatele je řešena povinnou žádostí o přerušení registrované činnosti a odevzdáním osvědčení postupem podle §24 odst. 2 citovaného zákona. Podle písm. d) citovaného ustanovení se do registru ČNB zapisuje datum zahájení činnosti a podle písm. f) téhož ustanovení též pozastavení nebo přerušení činnosti pojišťovacího zprostředkovatele. Jakékoli přerušení činnosti se tedy do registru zapisuje povinně, přitom zákon v §24 odst. 1 dovoluje přerušení činnosti pojišťovacího zprostředkovatele na dobu maximálně 1 roku. Podle §12 odst. 6 citovaného zákona proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do registru, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti. Skutečnosti musí odpovídat jakýkoli zápis pojišťovacího zprostředkovatele, tj. též o tom, že pojišťovací zprostředkovatel činnost zahájil a ve vztahu k jakému subjektu. Zahájenou činnost pro subjekt v registru uvedený tedy vykonává, pokud v registru není záznam o přerušení jeho činnosti. Pokud bylo u žalované uvedeno v registru ČNB datum zahájení činnosti 15. dubna 2010, je zřejmé, že tímto dnem žalovaná sama do registru ČNB nahlásila, že zahajuje činnost pro b41ife finance s.r.o., a to pro všechna pojistná odvětví, tj. též pro odvětví životního a úrazového pojištění. Dokládá-li žalovaná čestným prohlášením odpovědného zástupce společnosti b41ife finance s.r.o. M. D. ze dne 21. prosince 2010, že za dobu od zahájení činnosti pro tuto společnost do 21. prosince 2010 žádnou pojistnou smlouvu nezprostředkovala, neznamená to automaticky, že činnost pojišťovacího zprostředkovatele pro b4life finance s.r.o. nevykonávala, ale pouze, že výkon její, již zahájené, činnosti byl bez výsledku. Smluvní pokuta nebyla se žalovanou sjednána pro případ, že uzavření pojistných smluv pro konkurenční subjekt skutečně zprostředkuje, ale za výkon činnosti směřující k uzavření pojistných smluv v oblasti životního a úrazového pojištění pro konkurenční subjekt. Odvolací soud měl podle názoru dovolatelky vyložit ustanovení §12 zákona č. 38/2004 Sb. tak, že již sama registrace žalované pro společnost b41ife finance s.r.o. s datem zahájení činnosti 15. dubna 2010 je porušením konkurenční doložky sjednané v článku X předmětné smlouvy o obchodním zastoupení.
Dovolatelka formuluje otázky zásadního právního významu takto: a) zda samotná registrace pojišťovacího zprostředkovatele v registru ČNB znamená, že tento pojišťovací zprostředkovatel zahájil svoji činnost pro osobu, pro kterou se zaregistroval, a dopustil se tím porušení sjednané konkurenční doložky;
b) zda je možné se domáhat smluvní pokuty za porušení konkurenční doložky pojišťovacím zprostředkovatelem - obchodním zástupcem, z důvodu, že je v registru ČNB zaregistrován jako pojišťovací zprostředkovatel pro konkurenční subjekt bez ohledu na to, zda činnost pro konkurenční subjekt fakticky vykonával;
c) zda potvrzení, že pojišťovací zprostředkovatel pro danou společnost v určitém období nezprostředkoval uzavření žádné smlouvy, znamená, že pojišťovací zprostředkovatel pro danou společnost v tomto období nebyly činný a nedopustil se tudíž porušení sjednané konkurenční doložky;
d) zda se pojišťovací zprostředkovatel může bránit tím, že zápis jeho osoby v registru ČNB ohledně výkonu jeho činnosti pro v zápisu uvedený subjekt je pouze formálním předpokladem pro výkon jeho činnosti a že tuto činnost fakticky nevykonává.
Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se podle obsahu spisu k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) se zřetelem k bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „o. s. ř.“), dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012.
Nejvyšší soud se po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v této věci přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Ta je dána tehdy, pokud dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Zásadní právní význam má rozsudek odvolacího soudu současně pouze tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v posuzované věci, ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu). Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud činí předběžně; zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ust. §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat ostatními uplatněnými dovolacími důvody.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti či úplnosti skutkových zjištění, vady řízení, přípustnost dovolání neumožňují).
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoliv.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Posoudit, zda napadený rozsudek odvolacího soudu je se zřetelem k uplatněnému dovolacímu důvodu správný, znamená z pohledu dovolacích námitek podrobit dovolacímu přezkumu výklad ustanovení §12 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí, provedený odvolacím soudem.
Určující právní otázka, na níž napadený výrok rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé spočívá, je otázka, zda je již sama registrace pojišťovacího zprostředkovatele v registru ČNB pro konkurenční subjekt porušením konkurenční doložky sjednané v článku X předmětné smlouvy o obchodním zastoupení, a to bez ohledu na to, zda činnost pro konkurenční subjekt fakticky vykonával (dílčí otázky formulované dovolatelkou a shora označené písm. a/ až d/ jsou bližší specifikací této otázky).
Podle §5 odst. 1 zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona ve znění účinném v době uzavření předmětné smlouvy o obchodním zastoupení, tj. od 1.1.2005 do 31.12.2005 (dále jen „zákon“) vázaný pojišťovací zprostředkovatel vykonává zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví jménem a na účet jedné nebo více pojišťoven, neinkasuje pojistné a nevyplácí plnění z pojistných nebo zajišťovacích smluv. V případě nabídky pojistných produktů více pojišťoven nesmí být tyto produkty vzájemně konkurenční.
Podle §5 odst. 2 zákona vázaný pojišťovací zprostředkovatel je ve své činnosti vázán písemnou smlouvou s pojišťovnou, jejímž jménem a na jejíž účet jedná, a jejími pokyny. Pojišťovna, jejíž pojistný produkt vázaný pojišťovací zprostředkovatel nabízí, odpovídá za škodu jím způsobenou při výkonu zprostředkovatelské činnosti v pojišťovnictví.
Podle §5 odst. 4 zákona vázaný pojišťovací zprostředkovatel musí být zapsán do registru, splňovat podmínky důvěryhodnosti a podmínky stanovené tímto zákonem pro základní kvalifikační stupeň odborné způsobilosti.
Podle §12 odst. 1 zákona zřizuje se registr, který vede ministerstvo (pozn.: od 1. dubna 2006 ČNB). Registr se člení podle odstavců 2 a 4. Osoby se do registru zapisují podle registračních čísel, jejich tvar a obsah stanoví ministerstvo (pozn.: od 1. dubna 2006 ČNB) vyhláškou.
Podle §12 odst. 2 zákona ministerstvo (pozn.: od 1. dubna 2006 ČNB) zapíše do registru fyzickou nebo právnickou osobu, která splnila podmínky stanovené tímto zákonem pro výkon činnosti a) vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, b) podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, c) pojišťovacího agenta, d) pojišťovacího makléře a e) samostatného likvidátora pojistných událostí.
Podle §12 odst. 3 zákona do registru se zapisují následující údaje včetně jejich změn: a) u fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození, adresa bydliště, identifikační číslo, popřípadě obchodní firma a místo podnikání, u fyzické osoby s bydlištěm v třetím státě též místo trvalého nebo dlouhodobého pobytu v České republice, b) u právnické osoby obchodní firma včetně právní formy, popřípadě název, sídlo, identifikační číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a bydliště osob, které jsou členy statutárního orgánu právnické osoby, nebo osoby, která je statutárním orgánem žadatele, u odpovědného zástupce jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresa bydliště, u organizační složky podniku právnické osoby se sídlem v třetím státě její adresa v České republice, c) předmět podnikání podle tohoto zákona, v případě vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, podřízeného pojišťovacího zprostředkovatele, pojišťovacího agenta a samostatného likvidátora pojistných událostí pojišťovnu nebo pojišťovacího zprostředkovatele, pro kterého je činný, d) datum zápisu do registru a datum zahájení činnosti, e) územní rozsah činnosti, jedná-li se o pojišťovacího zprostředkovatele s bydlištěm nebo sídlem na území České republiky včetně údaje, zda je zprostředkovatelská činnost v pojišťovnictví provozována v hostitelském členském státě, pokud ano, pak zda je provozována formou práva zřizovat pobočky, v tom případě i její adresu, nebo formou svobody dočasně poskytovat služby, f) pozastavení nebo přerušení činnosti, g) datum zániku zápisu do registru, h) datum prohlášení a zrušení konkursu, i) datum vstupu právnické osoby do likvidace, j) přehled o uložených pokutách včetně sankčních opatření uložených ministerstvem (pozn.: od 1. dubna 2006 ČNB).
Podle §12 odst. 6 zákona proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do registru, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.
Pojišťovací zprostředkovatel může vykonávat zprostředkovatelskou činnost buď jako právnická, nebo jako fyzická osoba, ale vždy jako podnikatel (srov. shodně Škopová, V., Musilová, R., Krupičková, H. Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a předpisy související. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 46).
Vázaný pojišťovací zprostředkovatel je typem pojišťovacího zprostředkovatele spolupracujícího s pojišťovnou. Vázanost se projevuje v možnosti spolupráce pouze s jednou pojišťovnou nebo s více pojišťovnami, pro které však nesmí sjednávat vzájemně konkurenční produkty. Tento zprostředkovatel musí dodržovat písemnou smlouvu a písemné pokyny pojišťovny, jejímž jménem a na jejíž účet jedná. Nesmí spolupracovat s podřízenými pojišťovacími zprostředkovateli, zprostředkovatelskou činnost musí vykonávat sám, popř. prostřednictvím svých zaměstnanců. Zákon mu neumožňuje inkasovat pojistné od klienta ani zprostředkovávat výplaty pojistného plnění mezi pojišťovnou a klientem. Vázaný pojišťovací zprostředkovatel musí být zapsán v registru pojišťovacích zprostředkovatelů. Zápis musí přesně odpovídat skutečnosti nejen z hlediska doby, od kdy začne vykonávat činnost tohoto pojišťovacího zprostředkovatele, ale i z hlediska obsahu vykonávané činnosti. Pokud by tomu tak nebylo, vystavoval by se pojišťovací zprostředkovatel nebezpečí udělení sankcí ze strany ČNB. Přílohou žádosti o registraci musí být mimo jiné písemné prohlášení pojišťovny, pro kterou má být zprostředkovatel činný, o tom, že vázaný pojišťovací zprostředkovatel splňuje zákonem stanovené podmínky odborné způsobilosti, a též písemné prohlášení této pojišťovny o pojištění odpovědnosti za činnost vázaného pojišťovacího zprostředkovatele, resp. že pojišťovna nese plnou odpovědnost za jeho činnost provozovanou v její prospěch (§13 odst. 6 zákona) (srov. shodně Škopová, V., Musilová, R., Krupičková, H. Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a předpisy související. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 56 a násl.).
Novelou zákona č. 38/2004 Sb. provedenou zákonem č. 57/2006 Sb. došlo s účinností od 1. dubna 2006 ke změně v působnosti státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění z Ministerstva financí (Úřadu státního dozoru v pojišťovnictví a penzijním připojištění u pojišťoven a penzijních fondů) na Českou národní banku a zároveň byla zavedena legislativní zkratka „ČNB“. V registru vedeném ČNB (do 1. března 2006 Ministerstvem financí) jsou evidováni a registrováni pojišťovací zprostředkovatelé, kteří provozují zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví nejen na území České republiky, ale i v ostatních členských státech Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru, pokud chtějí tuto činnost provozovat na území České republiky. Bez zápisu do tohoto registru nesmí příslušná osoba vykonávat jako podnikatel zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví a zákon mu ukládá povinnost hlásit změny v zapsaných údajích (§13 odst. 6 zákona) (srov. Škopová, V., Musilová, R., Krupičková, H. Zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a předpisy související. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s. 103).
Lze uzavřít, že jestliže zákon jako nezbytnou podmínku pro výkon činnosti pojišťovacího zprostředkovatele stanoví zápis do registru vedeného ČNB včetně jeho změn, přičemž obligatorním je mimo jiné uvedení údaje o datu zahájení činnosti, o pojišťovacím zprostředkovateli, pro kterého je zapisovaný pojišťovací zprostředkovatel činný, a o pozastavení nebo přerušení činnosti, přičemž tyto údaje musí přesně odpovídat skutečnosti (pod hrozbou uložení majetkové sankce), je sama registrace žalované pro konkurenční subjekt žalobkyně s uvedením data zahájení činnosti dne 15. dubna 2010, tedy v době dvanácti měsíců po ukončení předmětné smlouvy, pro všechna povolená odvětví, tedy i pro zprostředkovávání smluv z oblasti životního a úrazového pojištění, porušením konkurenční doložky sjednané v článku X odst. 1 smlouvy.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, čímž byl naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř., aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně řízení dovolacího rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá fine o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu