ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2851.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2851/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně POINT CZ, s. r. o. se sídlem v Brně, Milady Horákové 890/20, PSČ 602 00, IČO 48528803, zastoupené Mgr. Františkem Hynkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 37, proti žalované Deneb Systems, s. r. o., se sídlem v Brně, Zedníkova 3, PSČ 603 00, IČO 25344790, zastoupené JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, ml., advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, o zaplacení částky 22.223,36 EUR, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 12 Cm 160/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. května 2012 č.j. 5 Cmo 59/2012-126, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. listopadu 2011, č. j. 12 Cm 160/2008-80, uložil žalované povinností zaplatit žalobkyni částku 7.223,36 EUR do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok pod bodem I), ohledně částky 15.000,- EUR žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Vyšel ze zjištění, že žalobou uplatněná částka 22.223,36 EUR se sestává z částky 7.223,36 EUR představující nárok žalobkyně vůči žalované na úrok z prodlení za opožděné zaplacení kupní ceny za dodaný polygrafický stroj, a dále z částky 15.000 EUR představující nárok žalobkyně vůči žalované na smluvní pokutu. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 17. 1. 2008 uzavřena kupní smlouva na dodávku tiskařského stroje za cenu 240.000,- EUR bez DPH s termínem dodání do 15. 3. 2008. Žalovaná sjednanou kupní cenu neuhradila ve sjednaném termínu, a dostala se tak se splněním této povinnosti do prodlení. K předání (a převzetí) stroje došlo až po sjednaném termínu, a to z důvodů na straně žalované, když nezaplatila řádně a včas sjednanou kupní cenu a stroj byl po dohodě umístěn v areálu žalobkyně a odvezen až dne 23.5.2008, kdy kupní cena byla žalovanou v plném rozsahu uhrazena. Soud prvního stupně vzal rovněž za prokázané, že žalobkyně žalované účtovala jednak úrok z prodlení za pozdní úhradu se splátkami kupní ceny, a to ve výši sjednané ve smlouvě, jednak smluvní pokutu za totéž prodlení s úhradou smluvených splátek, to je s úhradou kupní ceny. Pokud jde o nárok žalobkyně na úrok z prodlení, soud prvního stupně uzavřel, že zaplatila-li žalovaná za předmět smlouvy již po sjednaném termínu (termínech), dostala se do prodlení s úhradou sjednané ceny, a proto mu žalobkyně důvodně vyúčtovala úroky z prodlení s úhradou kupní ceny. Výše úroků z prodlení nebyla žalovanou v průběhu řízení před krajským soudem rozporována, neboť tyto byly žalobkyní vypočítány dle délky prodlení s úhradou sjednané ceny a ve sjednané výši 0,04% za každý den prodlení. Tvrzení žalované, že žalobkyně nesplnila svoji povinnost vystavit 14 dní před splatností závazku faktury a tyto žalované doručit, nepovažoval soud prvního stupně za podstatné, neboť ve smlouvě byly zcela jednoznačně stanoveny termíny, ve kterých měla žalovaná žalobkyni kupní cenu uhradit, přičemž první splátku měla zaplatit nejpozději do 11.2.2008 a zbytek kupní ceny do 15.3.2008. Z provedeného dokazování navíc jednoznačně vyplynulo, že žalovaná ještě ke dni 23.5.2008 doplácela zbytek kupní ceny, a to z důvodu, že dříve neměla dostatek finančních prostředků. Proto soud prvního stupně žalobě ohledně částky 7.223,36 EUR vyhověl. Pokud se týká nároku žalobkyně na smluvní pokutu, která byla mezi účastníky řízení sjednána v bodě V. uvedené kupní smlouvy, ve kterém se žalovaná, jako kupující, zavázala, že převezme stroj v termínu od 22.2.2008 do 15.3.2008 a žalobkyně se jako prodávající zavázala, že tento stroj v tomtéž termínu také předá. Smluvní pokuta se tak vztahovala přímo k porušení těchto povinností ze smlouvy. Provedeným dokazování bylo zjištěno, že se žalovaná skutečně dostala do prodlení s převzetím stroje v termínu do 15.3.2008, když tento stroj jí byl předán až v květnu roku 2008. Žalobkyně však výslovně uváděla, že smluvní pokutu požaduje po žalované za pozdní úhradu vystavených faktur. Krajský soud proto dospěl k závěru, že z právního důvodu, který žalobkyně uvedla, to je, že požadovala smluvní pokutu za prodlení s úhradou kupní ceny, jí právo na smluvní pokutu ve výši 15.000 EUR nevzniklo.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. května 2012, č. j. 5 Cmo 59/2012-126, změnil rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích I. a. II. výroku tak, že žalobu o zaplacení částky 6.994,56 EUR zamítl a žalované uložil zaplatit žalobkyni 15.000,- EUR (výrok pod bodem I), ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok pod bodem III).
Odvolací soud pro přesnost skutkových zjištění dokazování provedené soudem prvního stupně částečně zopakoval a doplnil. Důkazy provedl kupní smlouvou č. 1701-01/2008, zálohovým listem č. 8198000002 ze dne 17. 1. 2008, výpočtem úroků z prodlení za pozdní úhradou splátek kupní ceny, výzvou ze dne 29. 7. 2008 a zápisem z odvozu stroje. Ostatní zjištění provedená soudem prvního stupně z provedených důkazů, zejména ze zápisu o složení stroje ze dne 14. 3. 2008 vyhodnotil jako správná a jako správné vyhodnotil též zjištění skutkového stavu soudem prvního stupně.
Odvolací soud však zhodnotil zjištěný skutkový stav, a to i na základě zopakovaného dokazování a upřesnění skutkových zjištění odlišně od soudu prvního stupně.
Pokud jde o nárok žalobce na úrok z prodlení, dospěl odvolací soud k závěru, že přes uvedení dat splatnosti splátek ve smlouvě, nemohla se žalovaná dostat do prodlení, když v prodlení s vystavením faktur a jejich odesláním byla žalobkyně. Žalobkyně v průběhu řízení sice tvrdila, že smluvní strany se dohodly (s ohledem na skutečnost, že žalovaná neměla dostatek finančních prostředků na úhradu kupní ceny a že hradila opožděně) na tom, že faktury budou vystaveny až v návaznosti na placení žalované. Protože však tvrdila, že tato dohoda měla být sjednána ústně, nemohlo ke změně smlouvy dojít, neboť v čl. VIII. smlouvy si smluvní strany sjednaly, že smlouvu lze doplňovat či měnit pouze písemnými dodatky. Protože bylo prokázáno, že žalobkyně vystavila žalované fakturu (zálohový list) v souladu se smlouvou pouze na úhradu první splátky, to je částky 20.000 EUR, přičemž bylo prokázáno, že tato faktura byla žalované doručena, přísluší žalobkyni dle názoru odvolacího soudu právo na úrok z prodlení pouze za prodlení se zaplacením této částky. Při stanovení výše tohoto úroku z prodlení vycházel odvolací soud z „Výpočtu úroků z prodlení za pozdní úhradu splátek kupní ceny" předloženém žalobkyní, z něhož vyplývá, že tento úrok činí 228,80 EUR.
Pokud jde o žalobkyní požadovanou smluvní pokutu ve výši 15.000 EUR, pak se odvolací soud se shoduje se závěry soudu prvního stupně obsaženými v odůvodnění napadeného rozsudku (viz strana 5) týkajícími se výkladu ujednání obsažených v čl. V. uzavřené smlouvy. Proto na toto odůvodnění, jako na správné, odkazuje. Odvolací soud však nesouhlasí se závěrem krajského soudu, který vyložil požadavek žalobkyně uvedený v žalobě (a také ve výzvě k zaplacení smluvní pokuty ze dne 29.7.2008) tak, že žalobkyně požadovala smluvní pokutu „za prodlení s úhradou kupní ceny", a proto mu ji nepřiznal, když tato smluvní pokuta byla sjednána za porušení povinnosti žalované převzít stroj v termínu do 15.3.2008 (nikoliv k porušení povinnosti zaplatit včas kupní cenu).
V návaznosti na shora uvedené odvolací soud uvádí, že formulace požadavku žalobkyně uvedená jak v předmětné výzvě, tak v žalobě a v průběhu řízení před soudem prvního stupně byla sice nepřesná, když žalobkyně při formulaci svého požadavku na smluvní pokutu odkazovala na jedné straně výslovně na čl. V. kupní smlouvy s tím, že žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 15.000 EUR, ocitne-li se jako kupující v prodlení se svým plněním, na druhé straně však dovodil, že tímto plněním byla povinnost uhradit včas kupní cenu. Dle názoru odvolacího soudu by však stačilo, pokud by žalobkyně formulovala svůj požadavek na smluvní pokutu pouze odkazem na čl. V. kupní smlouvy s tím, že se žalovaná ocitla v prodlení se svým plněním. Na základě shora uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně v odstavcích I. a II. výroku změnil a ve zbývajícím rozsahu rozsudek krajského soudu potvrdil (odstavec II. výroku rozsudku odvolacího soudu).
Žalovaná podala do rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.5.2012, č.j. 5 Cmo 59/2012-126 dovolání, jímž napadla výrok I., a to pouze v rozsahu uložené povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 15.000,- EUR do tří dnů od právní moci rozsudku jakožto smluvní pokutu, a odvozený výrok III., upravující náhradu nákladů řízení. Výrok II. předmětného rozhodnutí dovolatelka nenapadá.
Přípustnost dovolání opírá žalovaná o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a současně ohledně ustanovení odst. 2 bylo dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím ekvivalent částky 100.000,- Kč. Jako dovolací důvod uvádí dovolatelka ustanovení §241a odst. 2 písm. b) skutečnost, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle názoru dovolatelky neaplikoval odvolací soud v rámci hmotněprávního přezkumu autonomní normu obsaženou v ustanovení čl. IV. větě třetí, kde je sjednáno, že do úplného zaplacení kupní ceny není kupující-žalovaná oprávněna se strojem fyzicky disponovat jako jeho vlastník Dispozicí s předmětem koupě je zcela nepochybně i převzetí stroje. Žalovaná doplatila předmět koupě dne 23.5.2008 a téhož dne jej taktéž převzala. Z tohoto důvodu se tedy nemohla dostat do prodlení s převzetím předmětu koupě, čímž neporušila smluvní povinnost, a nemůže být tudíž povinována platit jakoukoliv smluvní pokutu.
Žalovaná dále poukazuje na skutečnost, že předmětné ujednání o smluvní pokutě obsažené v čl. V. smlouvy je značně interpretačně náročné. Interpretační náročnost pramení z neurčitosti ustanovení, kdy si některé normy smlouvy vzájemně logicky odporují. Dává odvolacímu soudu na zvážení, zda předmětné ustanovení čl. V. smlouvy upravující smluvní pokutu neshledá absolutně neplatné dle ustanovení s 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost.
Na základě výše uvedených skutečností žalovaná navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud") úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.
Nejvyšší sou jako soud dovolací (§l0a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písmo a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Pokud jde o důvodnost dovolání, je právní posouzení věci činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy a v učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná či nikoli.
Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, která byla správně určena, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Námitky žalované uplatněné v dovolání zpochybňují hodnocení otázky, zda je správný právní závěr odvolacího soudu o tom, že dovolatelka nesplnila ujednané smluvní podmínky, když sice nesplatila kupní cenu za stroj včas, ale na druhé straně si stroj odvezla, jakmile doplatila zbytek kupní ceny a stroj tak přešel do jejího vlastnictví a že žalovaná porušila povinnost, která byla zajištěna smluvní pokutou.
K posouzení právních závěrů odvolacího soudu považuje Nejvyšší soud ČR za nutné určit, jaké porušení povinnosti měla sankcionovat smluvní pokuta uvedená v čl. V kupní smlouvy a zda žalovaná jako kupující skutečně takovou povinnost porušila.
K prvnímu problému konstatuje Nejvyšší soud, že závěr odvolacího soudu o tom, že v čl. V ujednaly smluvní strany sankci za porušení povinnosti prodávajícího stroj předat a za porušení povinnosti kupujícího zaplatit kupní cenu neodpovídá systematice smlouvy a logickému sledu jejích článků. Podle názoru Nejvyššího soudu tvoří obsah jednotlivých článků jednotu s názvem těchto článků a celá kupní smlouva má určitou vnitřní logiku. Smluvní strany řešily primárně předmět, kterého se kupní smlouva týkala – v čl. I upravily charakteristiku polygrafického stroje jako zboží, které mělo být prodáno a koupeno. Navazující ujednání smlouvy upravuje cenu jako druhý nejdůležitější prvek smlouvy. Následuje úprava povinnosti kupujícího zaplatit (čl. III o platebních podmínkách), logicky s tím souvisí čl. IV o přechodu vlastnického práva vázaném na úplné zaplacení kupní ceny. Teprve v čl. V a VI jsou řešeny povinnosti prodávajícího – termín a místo předání zboží. Z této vnitřní logiky smlouvy vyplývá, že sankce v čl. V se vztahují k předání a převzetí stroje, svědčí o tom i formulace sankce – prodlení delší než 10 dnů – vážící se k jednomu časovému okamžiku, tj. 15. 3. 2008 jako poslednímu dni k předání a převzetí stroje. I skutečnost, že kupující měl plnit ve splátkách, nasvědčuje tomu, že sankcemi v čl. V zabezpečily smluvní strany řádné předání a převzetí stroje.
Uvedený výklad však nepodporuje stanovisko kupujícího, že svou povinnost neporušil, protože si stroj odvezl ihned po splacení posledního zbytku kupní ceny, ani jeho argumentaci, že se strojem nemohl disponovat dříve. Takový výklad jednak odporuje právní zásadě, že nikdo nemůže být zvýhodněn za porušování svých povinností, jednak jím kupující přehlíží vzájemnou vázanost oprávnění a povinností smluvních stran. Z této vázanosti vyplývá, že porušil-li kupující svou povinnost zaplatit kupní cenu stroje řádně podle smlouvy, dostal se tím i do prodlení se svou povinností stroj si řádně odebrat v době stanovené ve smlouvě. Toto prodlení by nevzniklo jen v případě, že by se do prodlení dostal prodávající (§365 obch. zák.), tato situace však nenastala. Prodlení se splacením kupní ceny tak vyvolalo další prodlení, neboť na kupujícího nepřešlo vlastnické právo ke stroji a podle čl. IV kupní smlouvy s ním nebyl oprávněn ani jakkoli nakládat. Nemohl proto stroj převzít v době stanovené ve smlouvě. Povinnost stroj převzít však tvoří s povinností zaplatit kupní cenu jeden celek, v němž se obě povinnosti vzájemně podmiňují a kde prodlení se zaplacením kupní ceny brání v převzetí zboží. Argumentace žalované je proto účelová, neboť jí muselo být zřejmé, že prvotní příčinou nesplnění všech jejích povinností je nedostatek finančních prostředků na zaplacení stroje. Tato skutečnost však nemůže postihovat prodávajícího, který oprávněně očekával, že povinnosti vyplývající ze smlouvy budou ze strany kupujícího řádně splněny.
Rozsudek odvolacího soudu je proto z tohoto důvodu věcně správný.
Dovolání žalovaného není proto důvodné a Nejvyšší soud je ve smyslu ust. §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. listopadu 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu