ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3281.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 3281/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřina Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s., se sídlem CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, Praha 4 PSČ 140 78, jako insolvenčního správce dlužníka CDC – Credit and Development Copany a. s. se sídlem v Praze 2 Vinohradská č. 22, PSČ 1120 00, IČO 25635441, proti žalovaným 1) M. O. , 2) J. P., 3) Ing. J. M., všichni zastoupeni JUDr. Oldřichem Voženílkem, advokátem se sídlem v Rumburku, U Jiskry 114/1, 4) M. D. , zastoupena Mgr. Jiřím Trunečkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Moravská 52, o zaplacení 425. 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 Cm 108/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. června 2013, č. j. 14 Cmo 25/2012 – 167, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. června 2013, č. j. 14 Cmo 25/2012 – 167, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2011, č. j. 4 Cm 108/2010-121 ve výroku I. ohledně zamítnutí žaloby ve vztahu k žalované 4) a ve výroku II. ohledně náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalované 4); ve vztahu k žalovaným 1), 2), a 3) ve výroku I. a II. rozsudek zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; ve vztahu k žalované 4) rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu potvrzujících výroků I. a II. rozsudku soudu prvního stupně vztahu k žalované 4) podal žalobce dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatel k otázce přípustnosti dovolání uvádí toliko následující: „odvolací soud chybně posoudil otázku předpokladů odpovědnosti člena dozorčí rady akciové společnosti za škodu vzniklou této společnosti.“ Podle odvolatel posoudil odvolací soud chybně otázku předpokladů odpovědnosti člena dozorčí rady akciové společnosti, když podle názoru žalobce je v případě, že jednáním představenstva byla akciové společnosti způsobena škoda, na členech dozorčí rady (každém jednom členovi), aby tvrdili a prokazovali, že svou povinnost na činnost představenstva nezanedbali a že tedy není dána jejich (solidární) odpovědnost za škodu dána.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Argumentem, podle kterého „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dostatečně ustáleně rozhodována a vyřešena“, dovolatel zjevně míří k té části ustanovení §237 o. s. ř., které spojuje přípustnost dovolání s vyřešením otázky hmotného práva, „která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“. K tomu, aby bylo možné uzavřít, že dovolání je takto přípustné, však musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Takový údaj se však z dovolání (posuzováno podle obsahu) nepodává.
Argument, podle kterého v otázce procesního práva se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku procesního práva se řešení této otázky procesního práva odvolacím soudem odchyluje. Ani takový údaj se z dovolání nepodává.
Žádost dovolatele, podle níž „dovolacím soudem má být právní otázka posouzena jinak“ významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) v projednávané věci nedostál.
Pouze pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto, žalobci však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2013
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu