ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3352.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 3352/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Horizont marketing – finance – logistika, s.r.o., se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Bohumínská 788/61, PSČ 710 00, IČO 25894749, zastoupené Mgr. Gabrielou Kaprálkovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Občanská 1116/18, PSČ 710 00, proti žalovanému P. J. , bytem a místem podnikání v Žatci, Jaroslava Vrchlického 2707, PSČ 438 01, IČO 44255748, o zaplacení částky 1 914 180 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 33 Cm 178/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. ledna 2013, č. j. 4 Cmo 182/2012-216, ve znění opravného usnesení ze dne 21. března 2013, č. j. 4 Cmo 182/2012-226, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 13. ledna 2012, č. j. 33 Cm 178/2004-182, zamítl žalobu o zaplacení částky 1 914 180 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 10 % od 20. prosince 1999 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. ledna 2013, č. j. 4 Cmo 182/2012-216, ve znění opravného usnesení ze dne 21. března 2013, č. j. 4 Cmo 182/2012-226, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 16. ledna 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Tomuto požadavku dovolatelka v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostála.
V posuzovaném případě dovolatelka citovala ustanovení §237 o. s. ř., necitovala však rozhodné znění občanského soudního řádu, nýbrž znění účinné do 31. prosince 2012. Dovolatelka tedy ani neuvedla, které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. (v rozhodném – v současnosti účinném – znění) považuje za splněné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. neodůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. října 2013
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu