ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.3379.2011.1
sp. zn. 23 Cdo 3379/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. a JUDr. Hany Lojkáskové v právní věci žalobce FRIULA-CONSULTING, s.r.o., se sídlem v Praze 9, Bystrá 1730, IČ 26479389, zast. Mgr. Jiřím Hoňkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Senovážené náměstí 23, proti žalovanému D. K., zast. JUDr. Miroslavou Fialovou, advokátkou, se sídlem v Liberci 3, Jánská 864/4, o zaplacení 548.351,- Kč s přísl., vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky Liberec pod sp. zn. 76 Cm 21/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011, č. j. 4 Cmo 77/2010-257, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 3. 2011, č. j. 4 Cmo 77/2010-257, se v části výroku I., v němž byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 111.812,40 Kč s přísl. včetně změny výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a výrok II. o nákladech řízení, zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení; ve zbývajícím rozsahu výroku I. se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 10. 9. 2009, č. j. 76 Cm 21/2008-210, ve znění usnesení ze dne 6. 10. 2009, č. j. 76 Cm 21/2008-216 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 548.351,- Kč s přísl.; soud prvního stupně dále rozhodl o nákladech řízení.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. 3. 2011, č. j. 4 Cmo 77/2010-257 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 436.538,60 Kč s přísl., ve zbývající části, tj. ohledně částky 111.812,40 Kč s přísl. žalobu zamítl, dále změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a následně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že se v prvé řadě zabýval tím, zda byla mezi účastníky uzavřena ústně smlouva o dílo. Účastníci shodně uvedli (resp. jejich zástupci), že smlouvu o dílo uzavřeli, avšak neuvedli soudu její obsah – předmět a cenu díla. Písemný návrh smlouvy vyhotovený později strany nepodepsaly. Odvolací soud proto dovodil, že nárok žalobce na vrácení zálohy na dílo ve výši 548.351,- Kč je nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení dle §451 obč. zák.
Odvolací soud se dále zabýval námitkou započtení vznesenou žalovaným spočívajícím v tom, že žalovaný provedl pro žalobce některé práce v hodnotě uplatněného nároku. Žalovaný odkázal na jím předložený znalecký posudek ing. Najmana, podle kterého byly na stavbě provedeny práce v ceně 548.985,- Kč, vč. 19% DPH zahrnující úpravy terénu a komunikací v ceně 209.669,- Kč.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, který položky 10 – 12 (opěrná zeď, nezabudovaný materiál, vytyčení stavby) zahrnuté ve znaleckém posudku neuznal za prokázané a schopné k započtení.
V případě položek 1 až 9, tj. k ceně prací ve výši 209.669,- Kč, vycházel odvolací soud z toho, co shodně uvedli žalovaný, resp. jeho subdodavatel, že byl přivezen a rozprostřen štěrk na komunikaci u objektu. Položky č. 6 a 7 byly u soudu potvrzeny jako provedené svědky J. O. a M. T. při jednání dne 9. 4. 2009. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že obrana žalovaného je v tomto rozsahu důvodná, což ve finančním vyjádření představuje částku celkem 93.960,- Kč, vč. 19% DPH pak částku 111.812,40 Kč.
Odvolací soud uzavřel, že nárok žalobce je důvodný, avšak z titulu bezdůvodného obohacení, neboť nebyla prokázána dohoda o předmětu a ceně díla. Obrana žalovaného byla úspěšná v částce 111.812,40 Kč, neboť bylo prokázáno provedení prací dle pol. 6 a 7 ve znaleckém posudku. Vzhledem k tomu odvolací soud rozhodl tak, jak bylo uvedeno shora.
Dovoláním ze dne 30. 6. 2011 žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a bylo podáno z důvodu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v řízení, které bylo stiženo vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, které nemají oporu v provedeném dokazování a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění dovolání žalobce mj. uvedl, že odvolací soud pochybil, když změnil hodnocení provedených důkazů, aniž by dokazování předepsaným způsobem zopakoval. Dospěl totiž k závěru, že žalovaný provedl pro žalobce práce popsané v položce 6 a 7 znaleckého posudku v hodnotě 111.812,40 Kč, aniž respektoval ust. §213 odst. 2 o. s. ř. o povinnosti zopakovat všechny důkazy, hodlá-li učinit odlišný skutkový závěr od soudu prvního stupně. Odvolací soud se pouze výslovně odvolával na výslech svědků O. a T. a znalecký posudek, ale tyto důkazy nezopakoval.
Dovolatel dále namítá, že odvolací soud rovněž pochybil, když se odvolával na hodnotu prací popsaných v položkách 6 a 7 znaleckého posudku a tam oceněných. Hodnota provedených prací je otázkou odbornou a odvolací soud vycházel z hodnoty prací, které nebyly zjištěny řádným znaleckým posudkem, neboť v daném případě se nejedná o znalecký posudek ve smyslu ust. §127 odst. 1 o. s. ř. (předmětný znalecký posudek byl předložen žalovaným).
Odvolací soud taktéž žalobce nepoučil ve smyslu ust. §118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit důkazní návrhy. Odvolací soud měl za to, že žalobce neprokázal, že musel vynaložit náklady na odstranění stavební činnosti žalovaného (položky 6 a 7) a to na rozdíl od soudu prvního stupně, a proto měl žalobce poučit o nutnosti doplnit další důkazy k prokázání této skutečnosti.
Dovolatel je taktéž toho názoru, že odvolací soud nesprávně aplikoval ust. §458 obč. zák., neboť za hodnotu bezdůvodného obohacení na straně žalobce pokládal cenu stavebních prací. Bezdůvodným obohacením je však to, o co se žalobce obohatil a není ekvivalence mezi cenou prací provedenou zhotovitelem a cenou obohacení na straně objednatele. Odvolací soud pochybil, pokud nepokládal za bezdůvodné obohacení hodnotu a užitečnost výsledků prací pro žalobce, k čemuž by bylo nutné zpracovat znalecký posudek.
Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacího soudu k dalšímu řízení.
V podání ze dne 29. 8. 2011 se k dovolání vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření zejména uvedl, že není pravdivé tvrzení žalobce, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování. Žalovaný se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že žalovaný určité práce vykonal (pol. 6 a 7 znaleckého posudku Ing. Najmana) a jejich hodnotu odečetl od nároku žalobce.
Žalovaný taktéž nesouhlasí s názorem žalobce, že odvolací soud porušil ust. §213 odst. 2 o. s. ř. tím, že nezopakoval důkazy, hodlal-li učinit jiný skutkový závěr. Soud prvního stupně v podstatě nedospěl k závěru odlišnému od soudu odvolacího, neboť i tento soud dospěl k závěru, že z posudku vyplývá ocenění některých stavebních prací, odvolací soud pak z posudku dovodil jejích hodnotu ve výši 111.812,40 Kč.
Stejně tak není podle žalovaného namístě námitka týkající se povinnosti soudu poučit žalobce dle ust. §118a odst. 3 o. s. ř., neboť doplnění důkazů o tom, jaké náklady musel žalobce vynaložit na odstranění stavebních prací provedených žalobcem, se netýká řešené věci. Podobně nemůže obstát ani námitka týkající se nesprávné aplikace ust. §458 obč. zák. Odvolací soud za bezdůvodné obohacení správně pokládal hodnotu stavebních prací provedených žalovaným.
K věci samé žalovaný dále uvedl, že práce řádně provedl poté, kdy začal v únoru 2008 s přípravnými pracemi, vystavil fakturu č. 70047 na částku 848.351,- Kč a byla mu žalobcem zaplacena částka 548.351,- Kč.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) s ohledem na čl. II. bod 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud dále zjistil, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 a §241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., na něž dovolatel odkázal.
V posuzovaném případě soud prvního stupně uložil žalovanému mj. povinnost zaplatit žalobci 548.351,- Kč s přísl. Odvolací soud rozhodl tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit částku 436.538,60 Kč s přísl. a ve zbývající části, tj. v částce 111.812,40 Kč, žalobu zamítl.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu, jak to výslovně uvedl v dovolání, v celém rozsahu.
Z uvedeného je zřejmé, při posuzování obsahu obou rozhodnutí, že soudy obou stupňů posoudily nárok žalobce týkající se částky 436.538,60 Kč s přísl. shodně, tedy v této části bylo žalobci vyhověno a jde tak o potvrzující rozsudek. Za této situace není rozhodné, že odvolací soud svůj výrok uvedl jako změnu rozsudku soudu prvního stupně a jen z toho nelze dovozovat přípustnost dovolání dle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Pokud jde o přípustnost dovolání týkající se této části výroku, je nutné poznamenat, že dovolání může podat pouze ten účastník řízení, jemuž byla způsobena určitá újma na jeho právech. Žalobci však bylo v částce 436.538,60 Kč s přísl. vyhověno, a proto není subjektivně legitimován k podání dovolání v tomto rozsahu a dovolacímu soudu nezbývá, než dovolání v uvedeném rozsahu odmítnout.
V daném případě je však dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v části, v níž odvolací soud zamítl žalobu o zaplacení částky 111.812,40 Kč s přísl.
V podaném dovolání žalobce především odvolacímu soudu vytkl, že procesně pochybil, když dospěl k jinému skutkovému zjištění než soud prvního stupně, tj. že žalovaný provedl práce uvedené ve znaleckém posudku Ing. Najmana pod položkou 6 a 7 aniž postupoval podle §213 odst. 2 o. s. ř. a zopakoval potřebné důkazy.
Podle §213 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud může zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud, chce-li se odchýlit od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, musí, má-li ke změně skutkového stavu dojít v důsledku odchylného hodnocení důkazů, rozhodné důkazy sám zopakovat, popř. důkazy doplnit. Pokud takto odvolací soud nepostupuje, trpí odvolací řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a je tím dán dovolací důvod dle ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
V posuzované věci soud prvního stupně, pokud jde o příjezdovou cestu a zpevněné komunikace (pol. 1 a 9 v částce celkem 209.669,- Kč), dospěl ke skutkovému zjištění, a to z výpovědí zaměstnanců společnosti JOPOCOV a Votava CZ, s.r.o., zápisů ve stavebním deníku, faktur firmy AKBAR, že žalovaný, a to po poučení dle §118a o. s. ř., neprokázal provedení prací na příjezdové komunikaci a ploše kolem budovy v uvedeném rozsahu.
Odvolací soud, jak to vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 23. 3. 2011, žádné opakování důkazů neprováděl, přesto dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že žalovaný, resp. jeho subdodavatel, přivezl a rozprostřel štěrk na komunikaci u objektu (položky 6 a 7 znaleckého posudku) a odkázal na výpovědi svědků J. O. a M. T. (viz protokol o jednání před soudem prvního stupně z 9. 4. 2009) a uvedený znalecký posudek. Podle znaleckého posudku předloženého žalovaným (znalecký posudek byl soudem prvního stupně hodnocen jen jako listinný důkaz) byla hodnota těchto prací a materiálu 111.812,40 Kč vč. DPH (pol. 6 a 7).
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že odvolací soud nepostupoval v souladu s ust. §213 odst. 2 o. s. ř. pokud provedené důkazy hodnotil jinak, než soud prvního stupně, aniž tyto důkazy zopakoval, popř. nehodnotil všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a tím byl naplněn dovolací důvod dle ust. §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Vzhledem k tomuto závěru se dovolací soud nezabýval již dalšímu námitkami dovolatele uplatněnými v dovolání pro nadbytečnost. V dalším řízení bude nezbytné, aby se jimi zabýval odvolací soud.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že dovolání je důvodné a rozhodnutí odvolacího soudu zrušit v rozsahu týkajícím se částky 111.812,40 Kč s přísl.
Nejvyšší soud proto podle ust. §243b odst. 2, §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o. s. ř. rozhodl tak, že dovolání týkající se části výroku, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 436.538,60 Kč s přísl. odmítl a ve zbývající části výroku týkající se částky 111.812,45 Kč rozhodnutí odvolacího soudu zrušil včetně souvisejících výroků o nákladech řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
O nákladech řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude podle ust. §243d odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 23. října 2013
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu